Dědicům Palachovým Karel Kryl

Gmi

1. Milion slepých očí, na erbu hlava hadí,

D Cmi Gmi

jež, hledíc do měsíce, bezhlesou píseň vyje,

Cmi Gmi

nad městem rytíř-kočí slepého koně hladí

D Cmi D

a dole hoří svíce z Dantovy komedie.

Gmi Cmi

R: Kaple má okna klenutá a křížem hlásá lásku,

Gmi

ústa jsou řevem zalknutá a nevydají hlásku,

D

květiny strachu, věnce lží,

Cmi Gmi

a místo slzí tence mží

D Gmi Cmi Gmi D

na zvratky na obrázku.

2. Ráno, jež nenastane, nadarmo čeká žlutou,

vavříny do omáčky a slza na lafetě,

ze země netvor vstane, jenž s tváří nepohnutou,

seznav, jak vraždit ptáčky, plamenem obejme tě.

D Gmi Cmi Gmi D

R: + na zvratky na obrázku,

Gmi

na zvratky na obrázku ...

Dej Bůh I. Vojta Kiďák Tomáško

G C D

R: Připít si vínem na vlajku s modrým klínem,

G D

dej Bůh, že se krví nezkropí,

G C D

připít si vínem na vlajku s modrým klínem,

G C D G

na pár kluků ze srdce Evropy.

G 1. Z rozbitých mraků slunce když padá,

F C

postý si přečteš, co píše máma,

D G C

[: jak se jí stejská, je čím dál, tím víc,

G D G

a tvůj černej vlčák že odmítá jíst. :]

R:

2. Někdo se modlí, někdo má strach,

a všichni jak jeden doufáme snad,

[: že do písku zapadnou kvéry, a pak

jediná zbraň zbyde - klukovskej prak. :]

R:

Dej Bůh II. Vojta Kiďák Tomáško

G

1. Z rozbitých mraků slunce když padá,

F C

večerním tichem jde právo a zrada,

(C) D G C

[: večerním tichem, a já nejsem si jist,

G D(C) G

kdo bude vítěz, a kdo bláto jíst. :]

G C D

R: Připít si vínem na vlajku s modrým klínem,

G D

dej Bůh, ať se krví nezkropí,

G C D

připít si vínem na vlajku s modrým klínem,

G C D G

na pár duší ze srdce Evropy.

2. Někdo se modlí, někdo má strach,

jen sliby se sypou jak pod nohy hrách,

po právu šlapou, co kovanejch bot,

pro jakou slávu a pro jakej plot,

po právu šlapou, co kovanejch bot,

pro jakou slávu vyrůstá plot?

R:

R:

Dej mi tón Žalman / Kris Kristofferson

G C G

1. Dej mi tón, budu zpívat a hrát píseň zisků a ztrát,

D

tyhle šlágry mi jdou,

G C G

dej mi tón, může falešný být jak omšelý hit,

D G

jako mizerná show.

C G

R: Znám velký mínus těch nocí a dní,

D G

velký mínus těch dal a má dát,

C G D

jak vlastně žít, abych vyčítat nemusel vínu,

G

že mám je tak rád?

2. Dej mi tón, možná spíš budu spát, s písní, kterou mám rád,

vždycky líp se mi sní,

dej mi tón, teď mám žízeň jak trám, ráno sodu si dám,

a pak sejdu se s ní.

R:

R: Znám velký mínus těch nocí a dní,

velký mínus těch dal a má dát,

nač vlastně pít a pak vyčítat vínu

svou vinu a falešně hrát,

D C G D G

svou vinu a falešně hrát?

Dej mi víc své lásky Olympic

Ami C

1. Vymyslel jsem spoustu napadů, aů,

Ami G E

co podporujou dobrou náladu, aů,

Ami D Dmi

hodit klíče do kanálu, sjet po zadku holou skálu,

Ami E Ami (G)

v noci chodit strašit do hradu, aů.

2. Dám si dvoje housle pod bradu, aů,

v bílé plachtě chodím pozadu, aů,

úplně melancholicky, s citem pro věc jako vždycky

vyrábím tu hradní záhadu, aů.

C E

R: Má drahá, dej mi víc, má drahá, dej mi víc,

Ami F C G

má drahá, dej mi víc své lásky, aů,

C E

já nechci skoro nic, já nechci skoro nic,

Ami F C E

já chci jen pohladit tvé vlásky, aů.

3. Nejlepší z těch divnejch nápadů, aů,

mi dokonale zvednul náladu, aů,

natrhám ti sedmikrásky, tebe celou s tvými vlásky

zamknu si na sedm západů, aů.

R:

4.=3.

Děkuji Karel Kryl

Ami G

1. Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest,

Ami

bych mohl věnce vázat,

G

děkuji, děkuji za bolest,

C

jež učí mne se tázat,

G

děkuji, děkuji za nezdar:

Ami E

ten naučí mne píli,

Ami G

bych mohl, bych mohl přinést dar,

Ami F E

byť nezbývalo síly,

Ami F Ami E

děkuji, děkuji, děkuji.

2. Děkuji, děkuji za slabost,

jež pokoře mne učí,

pokoře, pokoře pro radost,

pokoře bez područí,

za slzy, za slzy děkuji:

ty naučí mne citu,

k živým, jež, k živým, jež žalují

a křičí po soucitu,

děkuji, děkuji, děkuji.

3. Pro touhu, pro touhu po kráse

děkuji za ošklivost,

děkuji za to, že utká se

láska a nevraživost,

pro sladkost, pro sladkost usnutí

děkuji za únavu,

děkuji za ohně vzplanutí

i za šumění splavu,

děkuji, děkuji, děkuji,

4. Děkuji, děkuji za žízeň,

jež slabost prozradila,

děkuji, děkuji za trýzeň,

jež zdokonalí díla,

za to, že, za to, že miluji,

byť strach mi srdce svíral,

F

beránku, děkuji,

Ami G E

marně jsi neumíral,

Ami F Ami G E Ami

děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji...

Delegace Hop-trop

Ami E Ami

1. Začalo to celkem nevinně,

G C

když na zvláštní dráhu Ruzyně

G C

velikánský letadlo si sedlo,

E Ami

pilotům se brzdit nepovedlo.

2. Z Unhoště když éro přitáhli,

z dvířek trupu žebřík vytáhli,

vzácný hosti z rovníkový země

lezli z TU-čka, přátelsky se tlemě.

G C

R: Vítali je vyčůraný panáci,

G C

školní děti, kudrnatí študáci,

Ami E Ami

vopaskama utažený vojáci

E Ami

spolu s lidma, co nemaj' nic na práci.

R: Sůl a kudlu podala jim krojovaná selka,

aby skývu zakrojili z bochníku,

sellku vzali do auta a sláva byla velká,

mávaly jim davy z chodníků.

3. Mercedeskou vjeli do Šárky,

selce vorvali z kroje korálky,

potom plaňky z plotu koupaliště

začali přikládat na vohniště.

4. Dým ze šáreckýho oudolí

varuje teď celý okolí,

že tam v lůně divý vegetace

vegetuje ňáká delegace.

Delfíni Jarek Nohavica

G Ami D⁷

1. Delfín Ma a delfínice Fí

G Ami D⁷

na sebe pískají: pípípípípí,

C G D

a já čtu ve slovníku česko-delfíním

Ami G D

a hrozně moc těm dvěma závidím, protože:

2. Delfín Ma a delfínice Fí

na vlnách se něžně houpají

a pak plují dolů do hlubin

a pěna z vln je jako cherubín.

Emi D G Ami C G

R: Pod hladinou oceánů, stejně jako pod peřinou,

Ami C G Ami D⁷ G

podle svědectví kapitánů delfíni nevyhynou.

3.=1.

Emi D G Ami C G

R: Pod hladinou oceánů, stejně jako pod peřinou,

Ami C G Ami D⁷ G

podle svědectví kapitánů delfíni ani lidi nevyhynou,

Emi Ami D⁷ G D G

delfíni ani lidi nevyhynou ...

Demokracie Karel Kryl

C F C G⁷ C

1. Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:

F C G⁷ C

ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,

F C D⁷ G⁷

[: ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce,

C F C G⁷ C

a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce. :]

2. Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky,

brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky,

[: farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky,

my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky. :]

3. Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda,

zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda,

[: král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem,

pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. :]

4. Demokracie panuje od Aše po Humenné,

samet i něha v pánu je a zuby vylomené,

[: dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí,

zaujímáme postoje, místo abychom stáli. :]

5. Demokracie dozrává do žaludečních vředů,

bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,

[: a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,

že místo srdce břicho má a místo duše tlamu. :]

Denver Pavel Dobeš

C

1. Z Denveru vede silnice na západ na Fair Play,

D⁷

není nijak špatná, ale není ani nej,

G C G⁷

a po hodině, po dvou jízdy dostaneš se k městečku Grant,

C

jsou to vlastně dohromady tak dvě, tři, čtyři chalupy

D⁷

a vrakoviště aut, co nejdou už dát do kupy,

G C G⁷

odbočka na Georgetown a jeden zakouřenej kšeft.

2. Tam každej večer točí pivo zrzavej Ir,

on říká, odkud přicházím, já na to, že chci beer,

on vyprávěl mně příběhy a já u toho pil,

bavil jsem se výtečně, ale nerozumněl mnoho,

de facto jen částečně, de iure ani slovo,

ale aspoň ňákej pocit mně z jeho řečí zbyl.

3. Říká:"Když chceš happy být, ty musíš ztratit

nějaký dveře, a potom vrátit,

a narodit musíš moc dobrý znamení, rozumíš?" mně říká,

"když chceš happy být, ty musíš získat,

mít, a pak ... pískat,

život," mně říká, "je velký umění."

F G C

R₁: To say hallo your native house

F G C

to the north to have to go when you wanted to the south.

4. Co nejvíce česky by bylo:

když chceš bezva žít, musíš umět ztrácet,

zadní vrátka mít a těma se pak vracet

a narodit se musíš na zastávce "dobrý znamení",

když chceš bezva žít, musíš něco získat,

musíš něco mít, a pak si můžeš pískat,

jó, život žít je velké umění.

R₂: Pod polštář skrýt nejmilejší knihu,

na sever jít, když táhne tě to k jihu.

R₁:

Denver Rangers / R. Sparks

D

1. Svou károu jsem projížděl Texas,

Hmi

vez' náklaďák až do Cheyenne,

D G

můj život je patřičně volnej,

D A⁷ D

já toulám se, a proto jsem.

2. O dámy mám nulovej zájem,

k tomu zvyku mě už táta ved',

až přijel jsem do města Denver,

a tam se to změnilo hned.

D G

R: Projel jsem Saint Louis a Everleen,

D Hmi

projel jsem tisíce měst,

D G

snad nejhezčí holky má Denver, jó,

D A⁷ D

tady je konec mejch cest.

3. Řek' jsem jí, když jsem ji potkal,

že podobnou rád bych si vzal,

jak věří, že pro ni se vrátím, chacha,

cestou domů jsem se smál.

4. Zas na trase jednou byl Denver,

je zvláštní, co může se stát,

jak navlíkám prsten svý milý,

já na faře začal se smát.

R:

5. My varujem ty pěkný pány,

co toulavý a volný jsou,

ať maj' zákaz v jízdě po Denver,

tam holky vám po krku jdou.

6. Kdo ulicí volně si kráčí,

ať raději pozor si dá,

vždyť nejhezčí holky má Denver,

s jednou jsem šťastnej i já.

D G

R: + vždyť nejhezčí holky má Denver, jó,

D A⁷ D

s jednou jsem šťastnej i já ...

Deštivý den Karel Kryl

Emi Edim

1. Deštivý den, všechno už za své vzalo,

Emi Edim

deštivý den, slunce se ukázalo,

Emi Edim Emi Edim

jenom na malou chvíli, jedním víčkem

Emi Edim Emi Edim

nahlédlo přes oponu šedých mraků,

Emi Edim Emi Edim

dešťové víly zamkly klíčkem

Emi Edim Emi Edim Emi

krabičku od bonbonů plnou draků sedmihlavých.

Emi H⁷ Emi

R: Na krabičce od cigaret slůvko "miluji",

H⁷

marně prosím dámy z karet, kéž se smilují,

Emi Fdim Emi Edim

kéž aspoň na několik vteřin přistoupí k oprýskaným dveřím,

Emi H⁷

u kterých čekám.

2. Deštivý den civí mi do pokoje,

deštivý den, příčina nepokoje,

který pomalou chůzí chodí kolem,

na krku s flašinetem rozladěným,

s výrazem hrůzy za mým stolem

usedl s parapletem roztaženým doširoka.

R:

Dešťové kapky Jiřina Macháčková

C F C

1. Dešťové kapky letí zemi vstříc,

F C

dávají lidem o kousek života víc,

D

co mohu říct?

G Emi C D

Nastav svou tvář dešti, ať kapky o ni bičují,

G Emi C D

budeš možná větší, bude ti krásněji.

D C D

R: A za tu krásu žít stojí, cítíš, jak ti kapky stékají,

C D F G

obrať se k slunci, už usychají.

2. Dešťové kapky se v slunci odráží,

v barevnou duhu se obrací,

co mohu říct?

Vnímej tu krásu, než pršet přestane,

duha se ztratí a slunce zapadne.

R:

G Emi

*: Byl to krásný déšť a ty jsi bohatý,

C D

máš na tváři kapky zlatý,

G Emi C D G C G

byl to krásný déšť, byl to krásný déšť ...

Děvče mi usnulo Karel Plíhal

Cmaj⁷ Ami⁷ A⁷ Dmi

1. Děvče mi usnulo už v polovině sloky,

Hmi⁷_5- E⁷ Ami Ami/G Fmaj⁷

hrál jsem jí od Kainara jedno krásný blues,

Cmaj⁷ A⁷

hodiny zlenivěly a ztišily své kroky,

Fmaj⁷ G^#maj⁷/B^b (G)

pod okny zazíval poslední autobus.

2. Schoulená do klubíčka spokojeně funí,

nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl,

ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní,

a co bych napoprvé ještě více chtěl?

3. Otoman zanaříkal: to je dneska mládež,

jen samá slovíčka a nikde žádnej čin,

jenže ji probudit, to by byla svatokrádež,

zbejvá mi kytara a nedopitej gin.

4. A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám

o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal,

ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám,

jestli mi dovolíte, budu zpívat dál.

Děvenka Štěstí a mládenec Žal Jarek Nohavica

Ami F⁶

1. Děvenka Štěstí a mládenec Žal

E⁷ Ami

spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal,

F⁶

v plátěných hazuchách se tulí ve spánku,

E⁷ Ami

z jednoho talíře snídají pohanku.

Dmi G⁷ C Ami

Ona má bílý šlojíř, on chodí v černé kutně,

Dmi G⁷ C

milenci pod obojí, jak vesele, tak smutně,

Ami Dmi Ami

v dřevěné kořence semínka po bodláčí,

Dmi E⁷ Ami

děvenka s mládencem, dva věční rozsévači.

2. Dostal jsem včera poštou obálku,

v ní Čínská modlitba štěstí,

někdo mi tímto přeje na dálku

suché a velmi rovné cesty.

Mám to jen opsat desetkrát a poslat smutným lidem,

řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí samo přijde,

vložil jsem do stroje papíry s kopíráky,

že komu smutno je, ať pozná radost taky.

3. Děvenka Štěstí a mládenec Žal

stáli mi za zády a četli, co jsem psal,

smáli se: hlupáček, svatá prostota,

jako by ještě neznal cesty života.

Potom se líbali, bylo to vážně k vzteku,

ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku

a ona vzdychala, on šeptal polohlasem,

páska mi dopsala a pak přetrhla se.

4. Děvenka Štěstí a mládenec Žal

spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal,

v plátěných hazuchách se tulí ve spánku,

z jednoho talíře snídají pohanku.

Ženich a nevěsta, my jejich svatebčané

na cestách-necestách, čekáme, co se stane,

pod síní svatební tančíme dole v sále,

ze síně hudební zní dlouhé pastorále.

Dialog u televizoru Jarek Nohavica / Vladimir Vysockij

Ami Dmi E Ami

1. Jé, Váňo, koukni na ty bambuly, to budou asi komici,

Dmi E Ami

jak mají zmalovaný papuly a vypadaj' jak v opici,

A⁷ Dmi

a hele, tenhle nosatec, není to švára nakonec,

E Ami

že ten je taky opilec, je známá věc.

2. Ty, Zino, na šváru mi nešahej, ať si je, jakej chce, je náš,

a to s tím nosem, to sem netahej, koukni, jak sama vypadáš,

a vůbec, místo řečí spíš mi snad pro vodku doskočíš,

no, dobrá, já jdu sám, to víš, je to kříž.

3. Jé, Váňo, koukni, tenhle tanečník, jaký má sako, a ten střih,

to u nás ve fabrice konfekční by sotva někdo takhle spích',

ti tvoji známí, propána, no to je banda odraná

a nalejvaj' se svinstvama hned od rána.

4. No, nemám známý zrovna fešáky, holt šetřej, víš ty, co to je,

a proto taky pijou dryáky, hlavně, že, holka, za svoje,

to ty a tvejch pět přítelkyň jste napletly už na pět zim

a blbnete tím pletením a žvaněním.

5. Koukni, ta holka má ty triky v malíčku, no číhni na tu legraci

a hlavně koukej na tu blůzičku, takovou, Váňo, taky chci,

až teď budeš brát prémie, tak na tu blůzku dáš mi je,

tak co, snad tě to zabije, tak co ti je?

6. Kde vůbec bereš tolik drzosti o prémiích mi vyprávět,

kdopak mi psal do práce stížnosti, já je čet',

a pak, ta holka, to je kus, ty na sebe se kouknout zkus,

ty si kup radši hubertus, když nemáš vkus.

7. Koukni, ten chlápek v černým vohozu, jak hádá osud z papírku,

to dělal u nás jeden z provozu na podnikovým večírku,

to ty, když se tak podívám, přijdeš a lehneš na divan

a zase myslíš na ten krám, co z tebe mám?

8. Věčně se hádat, to jseš na koni, anebo hrát si na city,

člověk se za den tolik nahoní, pak přijde domů, a tady ty,

co potom, Zino, dělat mám, když za rohem je s vodkou krám,

tam kamarády potkávám, nepiju sám.

Diego Chrpa

D Emi G D

R: Diego, don Diego, krásný koně máš,

Emi G D

Diego, don Diego, proč máš v očích pláč?

D Emi G D

1. Za to hříbě, done Diego, tady nuggety všechny mé máš,

Emi G D

za to hříbě, done Diego, za tu malou bílou tvář.

R:

2. Do očí pohleď svýmu koni, až v nich uzříš ohňů zář,

pak skloň hlavu do jeho hřívy a vzpomeň na těch chvil pár.

R:

Rec: Tenkrát, tenkrát jsem ještě nevěděl, stařičký done Diego, co to hříbě pro tebe znamenalo, nevěděl jsem, že se přihnalo ráno štváno září ohňů až k vratům tvýho ranče s malým živým uzlíčkem v sedle.

R:

Diga diga do Spirituál kvintet

Ami

1. Černý koně, černej vůz, smutný černý cesty kus,

E Ami E Ami

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

2. Černá hudba, černej sbor, černej průvod, černej flór,

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

G C A Dmi E

R: Černá holka ze šantánu zpívá u černý jámy šlágr poslední,

Ami

a všechny boty na kraji té jámy rytmus ťukají,

E Ami E Ami

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

3. Ťukají si truchlící, i když maj' smutek na líci,

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

4. A lopata za lopatou padá na truhlu hranatou,

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

R: Černý hroudy padají na víko, každej si svou hroudu přihodí,

padá hrouda za hroudou, jak truchlící řadou jdou,

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

5. A když je po funusu, všechno se dá do klusu,

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

6. Pryč je vážnost pohřební, kdo by chtěl bejt poslední,

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

R: O tom posledním se totiž říká, do roka že ho sem povezou,

a tak všichni, kterým stačí dech, šlapají si po zádech,

diga diga do diga do do diga diga do diga do,

diga diga do diga do do diga diga do diga do,

diga diga do diga do do diga diga do diga do.

Dík, pane Foglar

G G/F^# G/E G/D

1. "Lampu zhasni, už je pozdě, musíš spát,"

G G/F G/E G/D

říkala máma o půlnoci tolikrát,

Cmaj⁷

zhasnul jsem naoko,

Ami⁷ G

než klaply dveře, louskal stránku další.

2. Běžel jsem s Petrem první místo vyhrávat

a s Ludvou do kotliny chajdu poskládat,

tábor na Bobří hrázi,

Rikitan - kámoš, i když starší.

G C

R: Tak dík, dík, pane Foglar, to se má,

Ami⁷ D

ty knížky daly víc než sbor občanských nauk,

G

co nám život natlouká,

C

tak dík, možná se sejdem u tří skal,

Ami⁷ D Ami⁷ D

tam šumí větve stromů a do měsíce hromů

G

bych se hnal.

3. Volal mě přístav a honil Dvouhlavý,

tajemnou Řásnovkou mi šlapal na paty,

špehýrkou nakukoval

a zkoušel svazek klíčů zvenčí.

4. Z Kampy jsem vybíhal pak bleskem do pátků,

pod vlajkou junáků ctil Devadesátku,

usínal za úsvitu,

kdy dříví na oheň se tenčí.

R:

Dilema Piket

G

1. Sním, snad smím, nevím, jak dál,

C G D

tvé kráse se vzdávám,

Emi C D G

já vím to, vím, že půjdu dál,

D G

až tam, co jsem tuhle píseň hrával.

G A

R: Směj se, směj, až přijde čas,

C G D

tak já snad se i vrátím,

Emi C D G

hrej, ó, hrej ten známej song,

D G(G,G,G,Emi G)

pak tvář svou už neodvrátím.

2. Vím, já vím, proč odcházíš,

máš jistě jiné plány,

co já, co víc ti můžu říct,

vždyť víš, že mám jenom jedno přání.

R:

3. Teď přišel čas, však místo mý

má už někdo cizí,

já trpěl dost a teď už vím,

že láska má je ti ryzí.

R:

R:

R:

Divadelní bosanova Samson

C Dmi G

1. Slova jsou pouta a Amorek lhář,

C Dmi G

pokrytec z kouta líčí si tvář,

E Ami

stárnou mu ruce a zničil si hlas,

D G C Dmi G (G C)

po první půlce se potil a třás'.

2. Komická dvojka, říkáš si "klaun",

salto a stojka, entrée jak faun,

žonglujem s noži, hrazda rozráží vzduch,

nad prázdnou lóží alespoň nějakej vzruch.

E Ami

R: Budem vás bavit, kupte si los,

D G

fakír Ben Said chodí po jehlách bos,

C

peru ti prádlo a zašívám vztek,

D G

hospodský kyvadlo, zvuk heligónek.

3. Okresní města a zapadák sál,

vyčpělá gesta a myslivců bál,

tu hanácký kroje, tu valašky zas,

jsme umělci z Tróje - vždycky přesní jak čas.

R:

G Cmaj⁷

4.=1. + se opil a zhas' ...

Dívčí válka Karel Kryl

Dmi A

1. Na pahorku mezi lány suchá lípa ční,

Dmi

pod ní Vlasta kuje plány emancipační,

Gmi

dlabat lžíce z kmene lípy se jí protiví,

A Dmi(D)

řeže luky, strouhá šípy, plete tětivy.

2. Na pahorku blíže bučí cestou k Zbirohu

kníže Ctirad Šárku učí foukat do rohu,

a že nedbal na ledviny kníže zhýralý,

přihnul sobě medoviny, troubí "halali".

D A

R: Družina necvičí pořadovou, chrápe opilá,

D D⁷

dívčina na blůzu dvojřadovou oči sklopila,

G

rozepla první i druhou řadu,

D

v touze plá, je veta po Ctiradu,

A

za tepla upletla velezradu

D G D A

Šárka ztepilá.

3. Mezitím, co staré panny řinčí ve křoví,

žvýká Ctirad vyčerpaný bůček vepřový,

po poledním hodování bradu omyje,

věnuje se studování anatomie.

4. Vraždí dívky, vraždí lovce spící v bezpečí,

Ctirad zatím na křídlovce troubí ke zteči,

a když dojde s aprobací po pohrudnici,

tu ho Vlasta kyjem bací přes makovici.

R: Obdržel, o co si koledoval, Ctirad-dětina,

bohužel do rohu vytruboval, což je blbina,

vladyka podlehl sebeklamu,

muzika pomoci nemohla mu,

babyka na hrobě vyrostla mu

blíže Děvína.

5. Zpola opřen o podušku nafukovací,

usilovně cucám tužku propisovací,

pokročilá hodina je u vodojemu,

a já sedím u Dunaje, píšu poemu.

6. O Ctiradu hloubám vleže, hloubám u vína,

nade mnou se tyčí věže hradu Děvína,

do čela se vryla vráska melancholie,

při myšlence na Jiráska mizerně mi je.

R: Zhouba je, když někdo pod Děvínem vzpouru uplete,

nedbaje, že, oděn hermelínem, bací knížete,

k tomu pak, když slovo zrada padne,

komupak tu něco nenapadne,

inu tak: nic není nezávadné,

co si přečtete.

7. Někdy zcela bez přípravy bouře mihne se,

je-li člověk prozíravý, chytře vyhne se,

a že nerad tančím z řady, bdělý ve snění,

zašel jsem si na úřady pro vobjasnění.

8. Usedl jsem na stůl, taje tvůrčí bolesti,

polohlasem předčítaje Staré pověsti,

úřednice odložila dráty pletací,

načež mne pak oblažila interpretací.

R: Učím se, podoben Ctiradovi, autocenzuře,

bojím se, až se to stará doví, bude nejhůře,

z obavy, že je to vlastizrada,

zabaví mou báseň na Ctirada,

sama ví, co je to dobrá rada

v literatuře.

Dívka havířka Karel Kryl

D E⁷

1. Já měl jsem dívku havířku, jež stála mi co model,

A⁷ D A⁷

já maloval ji na šířku, já maloval ji podél,

D E⁷

já maloval ji v krunýři a poslouchal jsem proslov

A⁷ D

na téma:"Maluj, malíři, a malbou masy oslov!

F^# Hmi

Jeť rodná strana - v umění náš učitel a rádce!"

E⁷ A⁷

Pak po časovém znamení zazněla Píseň práce,

D H⁷

a dívka prý mne miluje, tak přistoupila ke zdi,

E⁷ A⁷ D

rumělkou na ni maluje dvě pěticípé hvězdi.

2. Ta dívka byla atrakce, neb pravila mi:"Hošku,

rač odvrhnouti abstrakce a realizuj trošku,

já nehrozím ti kostelem a kašlu na přetvářku,

teď postojím ti modelem pro Annu Proletářku!

[: My vodkou hrdlo prolejem, můj milovanej dědku!"

Tak vzal jsem kyblík s olejem a propláchl jsem štětku,

teď bytem voní konina, to stará dělá řízky,

já maluju si Lenina a běloskvoucí břízky. :]

Dívka s vlasem medovým Greenhorns

D G

1. Chci vyprávět vám příběh o jedné dívce s vlasem medovým,

A⁷ D

ale jak to bylo tenkrát v noci, to se přesně nikdy nedovím.

2. Já vím jen, že jsem spěchal a řek' si tenkrát: tak si cestu zkrať

spodem kolem jezera, kde cestu kříží železniční trať.

3. Tam v záři bílých světel vidím dívku u přejezdu stát,

asi něco se jí přihodio, je to v jejím obličeji znát.

4. "Už dlouho tady čekám a ještě nikdo mi nazastavil,

odvezte mě, prosím, domů, je to odtud necelých pět mil."

5. Tvář má bílou jako sníh a paže jako mramor šedavý,

proč stála tam na kolejích tak sama v černé noci, kdopak ví.

6. "Tam před tím domem zastavte, já za tátou teď musím domů jít,"

tak zmáčknu klakson, zastavím a čekám, až ji přijdou otevřít.

7. Z chodby v nočním šeru vrhá lampa na silnici zář,

"pane, já vám vezu dceru, proč máte tedy zamračenou tvář?"

8. Po dívce pohled stáčím a marně kolem rozhlížím se tmou,

vedle mě je místo prázdné stejně jako cesta přede mnou.

9. Ten muž se nejdřív diví, zřejmě tomu, co se dovídá,

a zblízka na mě civí, když tichým hlasem ke mě povídá:

10. "Já nevím, milý pane, zda je to mýlka nebo krutý žert,

tak nastartujte ten svůj bourák, zmizte odtud, ať vás vezme čert!"

11. "Předevčírem moje dcera zabila se, tak se radši ztrať,

pět mil odtud u jezera, kde cestu kříží železniční trať!"

E A

12. Já dodnes tudy jezdím a hledám dívku s vlasem medovým,

H⁷ E

[: ale jak to bylo oné noci, to se snad už nikdy nedovím. :]

Dívky v šatech z krepdešínu Jarek Nohavica

Cmi G⁷

1. Dívky chodí v šatech z krepdešínu

Cmi G

a já se z těch dívek div nepominu,

Fmi G⁷ Cmi G⁷(-)

oči navrch hlavy, já nechci do Opavy.

2. Co má být ukryto, ať je, kruci, skryto,

kdopak má vydržet tohleto neurčito,

tyhlety siluety devatenáctiletý.

E^b B^b Cmi G⁷

R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,

Fmi G⁷ Cmi

zatracený krepdešín, život už mě netěší.

3. Představa, co by bylo, kdyby bylo,

no vážně, koho by to nezabilo,

a tak teď sebou hážu a usnout nedokážu.

4. Jen jsem prošel městem, a jsem groggy,

zavolejte, prosím, psychology,

trpí moje ego, krucinál himlhergot.

R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,

zatracenej psycholog, copak já jsem ňákej cvok?

5. Na vině je moje fantazie,

nedá mi pokoje, furt do mě ryje,

kreslí černou tuší, co jenom matně tuším.

6. A já, abych řek' pravdu, toho tuším hodně,

fantazie kreslí věrohodně,

troufne si na cokoli, má totiž na to školy.

R: Sunday, Monday, klapky na oči si, chlapče, nandej,

zatracená fantazie, člověk klidně nepožije.

7. Slunce koncem léta bývá rozžhavené

a holky v krepdešínu jsou jako pod rentgenem,

C

lepší je doma seděti, máš-li ženu a dvě děti.

Divná láska Pacifik

D Emi F^#mi Emi

1. Odvážejí dlouhý vlaky moji lásku,

D Emi F^#mi Fmi Emi

v černým rámu visí jízdní řád

A D Emi B^b A (D)

a v trávě čtyřlístek se pro nás někde skrývá.

2. Najdeš možná zašlápnutou sedmikrásku,

až zůstaneš na kolejích stát,

poznáš, že po ránu se jazz tak špatně zpívá.

F D F D

R: Znáš mý blues, obyčejný, tichý blues,

Emi F^#mi Hmi B^bmi A

stále zní, když nocí bloudí Velkej vůz.

3. Nad tratí se ranní mlhy povalují,

v očích dálku, přijdeš mi sbohem dát,

proč každá láska vždycky končí nějak divně?

4. Hvězdný dráhy prosba moje nespomalí,

poslední už píseň začli hrát

a můj jazz po ránu teď nezní nijak vlídně.

R:

R:

5. Marnej pláč a marný moje zaklínání,

každá cesta jednou konec má

a v jazzu utopím tu svoji divnou lásku.

Divnej hráč Greenhorns / F. Bryant

G D G

1. Stáváte-li, stáváte-li často u tratí,

F G

a vídáte-li hřívy koní, když bez opratí

C

mizí cvalem dlouhou plání jako dívčí pláč,

F G D G

já to dobře znám, jsem divnej hráč,

C G D G

já to dobře znám, jsem divnej hráč.

2. Dáváte-li, dáváte-li sbohem láskám svým

a říkate-li dívkám často "já už odcházím",

kouřový vlak vozí vás se srdcem bolavým,

já jsem divnej hráč, tak já to vím,

já jsem divnej hráč, tak já to vím.

Divnej sen Cop / S.Joseph

C

1. Já ránem došel k poznání,

F G C

že to celý asi byl jen sen, krutej sen,

dlouhá pláň a sníh,

F G C(C,Ami)

za zády mám hory, jediný přání: novej den.

Ami G

R: Já jdu tou plání dál a únava je zlá,

F G

kdo se smál, krutej sen,

Ami D G F

překročit vlastní stín, vytí vlků v zádech mám,

Ami G

nemůžu dál.

2. Tak rvu se s těžkou závějí

a chtěl bych někde v klidu domů jít, jenom snít,

noc je sněhem bílá

a mráz je krutej víc a víc a já nevím, kam jít.

R:

R:

3.=1.

G F C

*: Tenhle divnej sen, dlouhá pláň, hory,

G C

a pak přišel novej den ...

Divnej smích Greenhorns / Sheb Wooley

C

1. Každej svoje dveře s hrůzou zamyká, vap ta dap ...,

F

když slyší, jak z kopců do údolí proniká, vap ta dap ...

G

R: Ten Jackův smích, ten divnej řev,

F

při kterým v žilách tuhne krev,

C F C F G C F G C

divnej smích, krutej smích.

2. Mnohej honák s kulkou v zádech z koně slít', vap ta dap ...,

aniž tušil, že zas pastvinama bude znít, vap ta dap ...

R:

3. Tak už Jacka chytli, bude konec potíží, vap ta dap ...,

do noci však vříská z okna za mříží, vap ta dap ...

R:

4. Z větví borovice visí ztuhlej Jack, vap ta dap ...,

nebude už více pastvinama znít ten skřek,

R:

5. Když však někdy vlci vyjou na měsíc, hoů ...,

ozývá se z kopců, kde stojí pár borovic, vap ta dap ...

R:

Divný kníže Karel Kryl

Ami C Ami G Ami

1. Jel krajem divný kníže, a chrpy povadly,

C Ami E

když z prstů koval mříže a z paží zábradlí,

Ami G Ami G F E

[: on z vlasů pletl dráty, měl kasematy z dlaní,

Ami G Ami G Ami

a hadry za brokáty, zlá slova místo zbraní. :]

2. Kam šlápl, vyrůstaly jen ocúny a blín,

když slzy nezůstaly, tak pomohl jim plyn,

[: hnal vítr plevy z polí a Kristus křičel z kříže,

když rány léčil solí ten prapodivný kníže. :]

3. On pánem byl i sluhou, a svazek ortelů

si svázal černou stuhou, již smáčel v chanelu,

[: a hluchá píseň slábla, když havran značil cestu,

již pro potěchu ďábla vyhlásil v manifestu. :]

4. Měl místo básní spisy a jako prózu mor

a potkany a krysy a difosgen a chlor,

[: měl klobouk z peří rajky a s důstojností snoba

on vymýšlel si bajky, v nichž vítězila zloba. :]

5. Měl pendrek místo práva a statky pro gardu,

v níž vrazi řvali sláva pro rudou kokardu,

[: on lidem spílal zrádců, psal hesla do podloubí,

v nichž podle vkusu vládců lež s neřestí se snoubí. :]

6. Dál kníže nosí věnce tou zemí zděšenou,

on strach má za spojence, jde s hlavou svěšenou

[: a netuší, že děti z té země, v které mrazí,

prostě a bez závěti mu jednou hlavu srazí. :]

Divoké koně Jarek Nohavica

Emi Ami Emi G Ami Emi

1. [: Já viděl divoké koně, běželi soumrakem, :]

Ami Emi Ami Emi Adim C

vzduch těžký byl a divně voněl tabákem,

Ami Emi Ami Emi H⁷ Emi

vzduch těžký byl a divně voněl tabákem.

2. [: Běželi, běželi bez uzdy a sedla krajinou řek a hor, :]

[: sper to čert, jaká touha je to vedla za obzor? :]

3. [: Snad vesmír nad vesmírem, snad lístek na věčnost, :]

[: naše touho, ještě neumírej, sil máme dost. :]

4. [: V nozdrách sládne zápach klisen na břehu jezera, :]

[: milování je divoká píseň večera. :]

5. [: Stébla trávy sklání hlavu, staví se do šiku, :]

[: král s dvořany přijíždí na popravu zbojníků. :]

6. [: Chtěl bych jak divoký kůň běžet, běžet, nemyslet na návrat, :]

[: s koňskými handlíři vyrazit dveře, to bych rád. :]

Já viděl divoké koně ...

Divoký peřiny Samson

G Emi C D⁷

1. Je ticho u koly, ta naše cokoli, ještě, že tak,

G Emi C D⁷

jsou dole závory, našimi názory projel se vlak,

F G C G

jsme trochu jiní ze dne na den, tak jakoby, jakoby nic,

C

ze stolu sklidím a odejdu zadem,

G D⁷ G Emi C D⁷ (-)

ze stolu sklidím a odejdu do ulic.

2. Je zvláštní pocit sám sobě nosit polední čaj,

je zvláštní pocit tvý známý prosit, jestli tě znaj',

za nitky táhla a zlomila pádla bublina nos

a o tvý křivky vzpomínky nevěrný,

a o tvý křivky vzpomínky metaj' los.

Emi D⁷ C

R: Divoký peřiny, lapání po dechu,

Emi D⁷ Emi

a zněly vteřiny jak nehty na plechu,

D⁷ Emi

filmový dostihy, náhody u lota,

G C

veliký výstřihy a paní samota,

G D⁷ G

veliký výstřihy a paní samota.

3. Počítám vteřiny, záhyby hladiny, abych to měl,

za sebou strašidla s tou vůní líčidla našich těl,

na sopce do tance hrálo se na šance, ale co teď,

ledový skoby tajemný zloby,

ledový skoby držej' tu zeď.

4. Zkusím to načisto, jen chvíli Mefisto, chvíli jen tak,

ještě mám alibi, přece jen, co kdyby odjel ten vlak,

úroda vláhy, že vyjetý dráhy ztratily hlas,

plachty a trámy, přijedem za vámi,

plachty a trámy, přijedem mezi vás.

R:

Dlaně Piket / Earl Scruggs

G C

1. Když jsem byl ještě malý, táta mi vyprávěl,

D G

že lásku dneska nepoznáš, i kdybys, chlapče, chtěl,

C

tak já se jednou vypravil do města v Mexiku

D G

a krásnou dívku náhle uviděl.

G D

R: Svý dlaně má bílý jako sníh,

G

kterej padá z nebe ve větvích,

C

ta musí bejt má, jo, ta musí bejt má,

D G

ta, co má dlaně bílý jako sníh.

2. Bezmocný jsem se skrýval v putyce v podkroví,

whisky ve skle míval, přemýšlel jen o ní,

pak se náhle objeví a stoly obíhá,

říkám: chci tě mít k zbláznění.

R:

3. Vona mi pak povídá, že bych se jí vzdal,

kdybych všechno věděl, na nic bych nečekal,

že prej velký hříchy má, a to se počítá,

teď abych se domů vrátit bál.

R: Svý dlaně má temný jako dým,

kterej padá z nebe jako stín,

ta nemůže bejt má, ne, nemůže bejt má,

ta nemá dlaně bílý jako sníh

R:

Dlouho nejel žádnej vlak Hop trop

D Emi

1. Už dlouho nejel žádnej vlak,

D Emi

já ležel v náspu jenom tak

D Hmi Emi A

pod zpola vyvrácenou tabulí,

D Emi

tam nápis dávno sloupal čas,

D Emi

kde jsem, to věděl jenom ďas,

D Hmi E⁷ A⁷

a já hladovej cpal se hrstí hořkejch bobulí.

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním

byl slyšet divným nádražím,

já v týle cejtil strach, co do mě vjel,

dva muži, mladší pozdravil

a starší žertem:"Copaks' pil

a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?"

D

R: Tak rád já ruku svoji vložil

Hmi E

do dlaně, co ke mě vztáh',

D

čert vem, co dávno už jsem prožil,

E⁷ A

zase stojím pevně na nohách.

3. Tak jsem jim teda všechno řek',

jak vydal jsem se hledat flek

a chtěl se domů vrátit jako král,

jak na dráze jsem zprvu dřel

a ztrhanej jel na sever

a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál.

4. Já rozmejšlel se spoustů dní:

mám chytit si vlak nákladní,

anebo pod něj lepší byl by skok,

vždyť na něm čertví kam bych jel,

ale pod ním nic nevěděl,

co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.

R:

R:

Dlouhý černý závoj Greenhorns / M. Wilkin - D. Dill

G

1. Tu partii neměl já s osudem hrát,

D C G

tu noc v ulicích smrtící výstřel pad'.

2. Vrah v mlze zmizel, ale já blízko byl,

když džíp policejní mě zastavil.

3. Tu partii začal já s osudem hrát,

když s jednou ženou byl jsem a lásku krad'.

4. Tím ránem mlhavým jsem od ní šel

a její muž, můj přítel, to nevěděl.

C G C G

R: Už čas to svál, už nech to spát,

C G C G

dlouhý černý závoj nech nad tím vlát,

C G

já nemoh' tenkrát dělat nic víc,

C D G

pravdu nesměl jsem říct.

5. U soudu pak já neměl strach,

však má tvář je tatáž, co prý měl vrah.

6. Soud řekl "vinen" a já vinen byl,

jenže něčím jiným, než mě obvinil.

7. Můj přítel nic neví už navždycky,

mý ústa zamkne křeslo elektrický.

8. A jestli se můj příběh ti nezdál snad,

tak dlouhý černý závoj nech nad ním vlát.

R:

Dlouhý noci Příbuzní

Dmi

1. Noci dlouhý, plný odhodlání,

C

slibů, lásky, milování,

Ami Dmi

rána, co maj' rozsypanou tvář,

co tě přes den věčně vracej' zpátky,

C

čas, jindy tak strašně krátký,

Ami Dmi

vleče se, až myslíš, že je lhář.

Gmi Ami Dmi B^b

R: Jak dítě toužíš se mnou být ve tmě sám

Gmi Ami Dmi

a dát si ruce na mou tvář,

Gmi Ami Dmi B^b

a potichu když říkám: pojď, pojď ke mně, něco znám,

Gmi Ami Dmi

to jen tobě, teď a tady pošeptám.

2. Proč ses u snídaně ráno smál,

se skleničkou v ruce hrál,

nikdo neví, jenom ty a já,

noci dlouhý, plný odhodlání,

slibů, lásky, milování,

rána, co maj' rozsypanou tvář.

R:

Dnes večer Petr Kulda

Emi G A Emi

1. Někdy mám ten dojem, že mi hlava dolů klesá,

G D Emi

je těžká jak starých knížek stohy,

A Emi

které leží v regálech z bejvalýho lesa,

G D C

mají času dost a samý zmačkaný rohy.

2. Pak to k tobě beru bokem jak šachový střelec,

co tuší, že to nebude žádná sláva,

raději bych si s tebou sedl někam na koberec,

ručník zahodil a odtroubil, že to vzdávám, prostě:

G D A Emi

R: Dnes večer mě vynech, mám boty plný písku,

D C Emi

tvý oči si schovám za tmavý brýle,

G D A Emi

přijdu k tobě zítra a přinesu pár lístků,

G D Emi

pak můžem vyjet na půlnoční výlet,

G D C

pak můžem vyjet na půlnoční výlet.

3. Možná ti to přijde jako malá inventura,

když vařím ti kafe bez cukru snění,

občas je to nutný, a pak můžem křičet "hurá!",

tramvaj zazvoní a den už moc dlouhý není, ale:

R: Emi G A D Emi G A H Emi G A C Emi D C

R:

4. Kde tě zítra najdu, to je, doufám, přímo jasný,

jak dluhy, co dělím na čtyři splátky,

tváříš se jak andílek, a může to bejt krásný,

bude času dost a žádný popsaný řádky, prostě:

R: Dnes večer jsem tady a boty plný písku

si schovám jak oči za tmavý brýle,

dnes je totiž zítra a mám s sebou pár lístků,

G D Emi

tak můžem vyjet na půlnoční výlet,

G D Emi

tak můžem vyjet na půlnoční výlet,

G D Emi

tak můžem vyjet na půlnoční výlet ...

Dneska ráno Vojta Kiďák Tomáško

C

1. Dneska ráno nějak divně voněl vzduch

F

v mý kleci na devátým poschodí,

C F

dneska ráno nějak divně voněl vzduch

C G

jako když se peče chleba na ohni.

2. Jako deka, kterou přikryl jsem tě k ránu,

možná se mi otevřela skříň,

tam vespod mezi spoustou různejch krámů,

co každým jarem voní míň a míň.

C

R: Stýská se mým botám po toulání,

F C

stýská se mým botám po cestách,

Dmi G⁷ C

stýská se mým dlaním po tvých dlaních,

B^b C

jsem jenom hloupej zlenivělej chlap.

3. Už zas slyším dobře utajenej smích,

až z nádraží ti domů zavolám,

řekneš: blázne, zpátky vrať se, všechno přikryl sníh,

vrať se zpátky do svý klece, kde jsi spal.

4. Jenže dneska ráno nějak divně voněl vzduch,

tak kašlu na to, co se povídá,

ztará známá tíha v zádech, kyslíkovej dluh,

a hlavně správně zmáčklej širák do týla.

B^b C

R: + jsem jenom hloupej zlenivělej chlap ...

Dneska už se smí Karel Kryl

C G C G

Můj kantor míval smělé přání vtlouct mi do hlavy

C G C G C

to, že všech mezí rozorání dobro připraví,

Ami G

můj táta razil jiné teze větou jedinou:

C G C G C

že rozoráš-li všechny meze, ptáci zahynou.

C F C

Dneska už se smí, co se nesmělo,

F G C F C

dneska už se smí, to nám scházelo!

Dnešní noc bude dlouhá Greenhorns / Ernest Tubb

F C

1. Dnešní noc bude dlouhá, má drahá,

F

noc dnešní v richmondským vězení,

B^b F

v okně mým pevná mříž, ty snad vůbec nevíš,

C F

že tu mám svý srdce vězněný.

2. Místo hvězd jenom dým mříží vidím,

richmondský vlak když míří tam k vám,

od kytary mý pár snad s sebou vzal

tónů z písně, co tobě zpívám.

3. Že tu sedím tak sám v cele temný,

oknem vidím jenom dým za tratí,

a ten dým k zemi pad', když vlak zmizel jak had,

doufám, že můj pozdrav cestou neztratí.

4. Teď jen fotku tvou líbám a hladím,

kytara má mi boky tvý připomíná,

noc teď na mne shlíží malým oknem s mříží,

s tebou zatím spí lepší než já.

5. Noci budou teď dlouhý, má drahá,

jak dnešní v lapáku richmondským,

ty jsi daleko tam, kam se nedovolám,

mně tu zbejvá jen smutek a dým.

Do Černejch hor Greenhorns

D

1. Do stanice Cheyenne v každým okamžiku

A⁷ D

proudí zástup tuláků a podvodníků,

A⁷ D A⁷ D

zlatá horečka je nakažlivá jak mor,

A⁷ D

všichni jsou švorc, a tak táhnou do Černejch hor.

G D A⁷ D

R: Neodjížděj tou proklatou tratí,

G D E⁷ A⁷

kdo se po ní dá, se těžko navrátí,

D

jsou tam řeky divoký, kraj plnej šelem,

A⁷ D

a Komanči odříznou skalp nad tvým čelem.

2. Já tam byl a nemám zlata ani unci,

jen jsem tejdny záda hrbil proti slunci,

sněhový smrště a led, v ústech ti mrzne fór,

když se drápeš po srázech tam do Černejch hor.

R:

3. Poradím ti, hochu, ještě, ovšem, chceš-li:

neopouštěj doma svou vyhřátou sesli,

zlatá horečka je nakažlivá jak mor,

švorcák budeš, až potáhneš od Černejch hor.

R:

Do mraků Hop trop

G D G D

1. Zase vlahej vítr stromům větve rozkejval,

G D Emi D

kytkama voněl stejně, jako kdysi jsem to znal,

Emi C G D

a slunečnice u plotů si stály v zahradách

G D G D

[: a tráva byla hebounká, když jsem si na ni sáh' :]

Emi C

pak se do ní posadil a:

C G C G

R: [: Koukal se do mraků, koukal se do mraků,

D G

jak nebem klidně jdou. :]

2. Já tak dlouho, jak jen žiju, znám už tenhle kraj,

lidi, co všechno dovedou a dobrý srdce maj',

z nich nikdo mě už nezná za tu dlouhou řádku let,

[: co já se světem protloukal, abych konečně se teď :]

do tý trávy posadil a:

R:

R:

Dobrej den Nedvědi

Dmi Dmi⁷ Dmi⁶ Gmi Dmi Ami Dmi

1. Ubývá dnů a noci dlouhý, a léto už dávno nechce hřát,

Dmi⁷ Dmi⁶ Gmi Dmi Ami Dmi

na cestách klid se s tichem snoubí, co víc si tulák může přát?

Gmi Dmi

R: Dobrej den, dobrej den, dobrou noc, dobrou noc,

E⁷ A⁷ Dmi

pár kamarádů dříví posbírá,

Gmi Dmi

dobrej den, dobrej den, dobrou noc, dobrou noc,

E⁷ A⁷ Dmi

ještě do spánku ti někdo zazpívá.

2. Na čele ještě chladí tráva, zítra jak člověk zšediví,

počítáš kroky nočních pražců, dávno už dehtem nešpiní.

E⁷ A⁷ Dmi E⁷ A⁷ Dmi

R: + ještě do spánku ti někdo zazpívá ...

Dobrej vítr Hop trop

Hmi D Emi G

1. Přejem dobrej vítr lahvím trosečníků,

D C D

ať nesou proudy zprávu smotanou,

Hmi D Hmi F^#

břeh ať nemá skály a slova prosebníků

Hmi D G D

do rukou správný lidi dostanou.

2. Přejem klidný nebe stěhovavejm ptákům,

ať silný křídla je zpátky donesou,

tratím pevný mosty a volný tratě vlakům,

pošťákům psaní s dobrou adresou.

Emi A Emi A D

R: Ať každej další den je lepší vždycky aspoň o poznání

F^#mi Emi A

a zdání neklamou,

Emi A Emi A D

ať dočká se i ten, kdo marně zatím touží po setkání

F^#mi C A⁷

s dívkou hledanou.

3. Přejem cestám, který v úvozech se stáčí,

ať každej poutník má cíle poctivý,

loukám plno květů a lesní ticho spáči

ve stínu stromů, v rose perlivý.

R: Ať není nikdy sám ten, kdo si starejch kamarádů váží

a žádný nezradí,

ať zády k pomluvám se postaví a pravdu nepodráží

a správný prosadí.

4.=1.

Dobrodružství s bohem Panem Marta Kubišová

Ami G

1. Je půlnoc nádherná, spí i lucerna,

F E

tys' mě opustil ospalou,

Ami G

tu v hloubi zahrady cítím úklady,

F E Ami

s píšťalou někdo sem kráčí,

C G

hrá náramně krásně a na mě

F E

tíha podivná doléhá,

C G

hrá náramně, zná mě, nezná mě,

F E Ami

něha a hudba až k pláči.

2. Pak náhle pomalu skládá píšťalu,

krok, a slušně se uklání,

jsem rázem ztracená, co to znamená,

odháním strach, a on praví:

Pan jméno mé, mám už renomé,

Pan se jmenuju a jsem bůh,

Pan, bůh všech stád, vás má, slečno, rád,

jen Pan je pro vás ten pravý.

3. Ráno, raníčko, ach, má písničko,

Pan mi zmizel i s píšťalou,

od Pana, propána, o vše obrána,

ospalou najde mě máti,

hrál a ve tmě krásně podved' mě,

kam jsem to dala oči, kam,

Pan, pěkný bůh, já teď nazdařbůh

počítám "dal" a "má dáti".

Dokud se zpívá Jarek Nohavica

C Emi Dmi⁷ F C Emi Dmi⁷ G

1. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu,

C Emi Dmi⁷ F C Emi Dmi⁷ G

včera jsem nespal a ani dnes nespočinu,

F G C Ami G

svatý Medard, můj patron, ťuká si na čelo,

F G F G C Emi Dmi⁷ G

ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

2. Ve stánku koupím si housku a slané tyčky,

srdce mám pro lásku a hlavu pro písničky,

ze školy dobře vím, co by se dělat mělo,

ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

3. Do alba jízdenek lepím si další jednu,

vyjel jsem před chvílí, konec je v nedohlednu,

za oknem míhá se život jak leporelo,

ale dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

4. Stokrát jsem prohloupil a stokrát platil draze,

houpe to, houpe to na housenkové dráze,

i kdyby supi se slítali na mé tělo,

tak dokud se zpívá, ještě se neumřelo, hóhó.

5. Z Těšína vyjíždí vlaky až na kraj světa,

zvedl jsem telefon a ptám se:"Lidi, jste tam?"

A z veliké dálky do uší mi zaznělo,

[: že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. :]

Dolní Lhota Jarek Nohavica

D

1. Rozkřiklo se dneska ráno v Dolní Lhotě,

že po poli chodil divný pán,

viděli ho malí kluci dírou v plotě,

nad hlavou měl kruh a v ruce džbán.

G

Psi štěkali, koně ržáli, krávy se bály,

nad obilím tetelil se vzduch,

D

staré babky ve fěrtochu povídaly,

C A⁷ D

že do Dolní Lhoty přišel bůh.

2. Seběhli se všichni lidé zblízka, zdáli,

nad kapličkou rozklinkal se zvon,

hádali se u rybníka jako malí,

jestli je to nebo není on.

Říkali si "ťululum" a "Janku hloupý"

a do toho všeho štěkal pes,

ještě štěstí, že pak začly padat kroupy,

jinak se tam hádají i dnes.

3. V poli žita ráno svítá, večer se stmívá

a je jedno, kdo to vlastně byl,

auto jede, řeč se vede, píseň se zpívá

a mně ještě jeden refrén zbyl:

kdo máš oči ke koukání, tak se dívej,

kdo máš uši ke slyšení, slyš,

kdo mi věříš, tak se ke mně přidej a zpívej,

kdo nevěříš, mlč jako myš.

4. Od té doby povídá se ve všech Lhotách,

že přes pole žita přešel bůh,

že si odnes' klasy žita na svých botách,

a proto každý večer voní vzduch.

Domaslovice Jarek Nohavica / Petr Bezruč

Ami Emi Ami

1. Než na nás to přijde hoře,

Emi Ami

než padneme v polské moře,

F Dmi

než nám na šíj vloží

Ami

polské jho páni z Těšína,

F Emi

pros ty za nás Hospodina,

Ami Emi Ami

služebníče Boží!

2. Než z našich žen za noc jednu zrobí

beze ptaní polské roby,

než synkům vloží

do rukou polské slabikáře,

pros ty za nás u oltáře,

služebníče Boží!

3. Než nám pluh z rukou padne,

než nás posledního za dne

pod kríž polský složí,

nechť moravské žalmy vzplanou

nad mohylou nasypanou,

služebníče Boží!

Dominiku

G C

R: Dominiku, -niku, -niku, ty jsi sám jak poustevník,

G D

já hříšnou duši mám,

G C

můžeš zázrak udělat, když mě budeš míti rád,

G D G

peklo, ďábla překonám.

C G D G

1. Poprvé jsem viděla ho, přede mnou když zvolna šel

A D

po chodníku, levá-pravá, smutnou díru v patě měl.

2. Plnovous měl jako svatý, začli se mnou čerti šít,

jaká krása by to byla, kdyby mě chtěl políbit.

R:

3. Pod střechou, hned vedle půdy, aby snad byl k nebi blíž,

žije sám tam bez oltáře, chudý jak kostelní myš.

4. Co je půst, když budu v ráji, až se se mnou ožení,

přemítám a mívám o tom všelijaká vidění.

R:

5. Vystříhám se navždy všeho, co mu bude nemilé,

pokorná jak láska káže budu mu prát košile.

6. Všude číhá pokušení, proč vás tolik musí být,

jako správný anděl strážný ostražitě budu bdít.

R:

7. Kdyby mě snad nevyslyšel, konec je mých světských dní,

posílali Ofélii, půjdu sama místo ní.

R:

Domov mezi gumovníky Greenhorns / Brown

C Ami Dmi G

1. Několikrát jsem už vobjel celej svět,

Dmi G C G

jeho sedm divů znám už dávno nazpaměť,

C Ami Dmi G

a když se mě někdo zeptal, co mě táhne zpět,

Dmi G C

vždycky jsem mu řek':

C Ami Dmi G Dmi G C G

R: Mám rád dům mezi gumovníky, za jinej díky, klokana a ovcí pár,

C Ami Dmi G Dmi G C

na verandě mám křeslo houpací, co víc bych si přál.

2. Čmuchávám rád, jak voní pečeně,

když possumů stín se vlní na stěně,

palce nohou zas proti slunci obracím

v křesle houpacím.

R:

F C

*: Mžourám, když se prádla šňůra větrem zavlní,

G C

dobře vím, že tenhle kout je světa výsluní,

F C

kde, když pak mi na stůl neseš koláč dýňový,

D⁷ G

křik cookabarry zní.

R:

3. Nezávidím těm, kteří bydlí v paláci,

jen ulovit pár králíků, víc nemám na práci,

když noc jako černá tuš se rozlévá nad buš,

tak sbohem, tuláci.

Dmi G C

R: + co víc bych si přál ...

Domov na zemi Spirituál kvintet

D G D

1. Jak léta jdou, svět pro mě ztrácí glanc,

A⁷

všichni se rvou a duši dávaj' všanc

D G D

a za pár šestáků vás prodaj', věřte mi,

G D A⁷ D

už víc nechci mít domov svůj na zemi!

D G D

R: Čas žádá svý a mně se krátí dech,

A⁷

když před kaplí tu zpívám na schodech

D G D

svou píseň vo nebi, kde bude blaze mi,

G D A⁷ D

už víc nechci mít domov svůj na zemi!

2. Po jmění netoužím, jsme tu jen nakrátko,

i sláva je jak dým, jak prázdný pozlátko,

já koukám do voblak, až anděl kejvne mi,

už víc nechci mít domov svůj na zemi!

R:

3. Teď říkám "good-bye" světskýmu veselí,

těm, co si užívaj', nechci lízt do zelí,

jsem hříšná nádoba, však spása kyne mi,

už víc nechci mít domov svůj na zemi!

R:

4. V určenej čas kytara dohraje,

zmlkne můj hlas na cestě do ráje,

vo tomhle špacíru noc co noc zdá se mi,

už víc nechci mít domov svůj na zemi!

R:

Doney Gal Spirituál kvintet

G D C G

1. Kdo ví, proč to hříbě tak v lásce mám,

D C G

stádo mu zbloudilo bůhvíkam.

G

R: Ať sníh či déšť padá tmou,

D G C G

já a můj Doney Gal nesmíme snít,

stále dál cestou zlou

D G C G

já a můj Doney Gal musíme jít.

2. V zádech už máme snad tisíce mil,

stále jen spolu jdem, neznáme cíl.

R:

3. Až z nás jeden zůstane v klínu hor,

já ať to jsem, a ne můj Doney Gal.

R:

2. Proč jsme k sobě chladní jako mlha,

která naše srdce zakrývá,

kdo na vrchol nikdy nevyšplhá,

tomu zbyde slza pálivá. F C E⁷ Ami Dmi E⁷ Ami G

3. Ve srovnání s jinými jsem šedý,

doufal jsem, že nevadí to snad,

písně, co se hodí pro Nedvědy,

nedovedu zpívat ani psát.

4. Každý by měl zůstat sebou samým,

i mně se to možná poštěstí,

vím, že také králové a dámy

mají pořezaná zápěstí. F C E⁷ Ami Dmi E⁷ Ami G

5. Málo mluvím, což je škoda hrozná,

v tom je lidi těžké předělat,

každý by však beze slov měl poznat,

F G C

kdo ho má a kdo ho nemá rád ...

Dopis Karel Plíhal

D A

1. Tak ti teda píšu v opilecké pýše

Emi G A D

dopis, co ti jinej frajer nenapíše,

A

dopis, co ti jinej frajer nesesmolí,

Emi G A D

žádný hloupý fráze, jak mě srdce bolí.

D⁷ G E A

R: Nejsem žádnej zlatokop a není mi to líto,

D⁷ G E A

že jsem kdesi propil rejžák i to síto.

2. Zato když jsem včera večer seděl s kamarády v šenku,

má stará Múza dala mi svou novou navštívenku,

už od rána mě svádí, hladí, líbá atakdále,

jenže bez tebe se cítím jako přikovanej k skále.

R: Vzpomínky mě klovou do mých ztvrdlých jater,

slzím z dýmu, jenž sem vane z vater kolem Tater.

3. Prej z vesmíru se blíží naše příští zkáza

a Země - to je stará a velmi křehká váza,

popraskaná váza jako tvoje láska ke mně,

co zbylo z tvý lásky, co zbude z tý Země?

R: Nebude to bolet, neboj, potrvá to chvilku,

přestaneme řešit naši malou násobilku.

4. Přestanem se trápit, kdo ji za nás dopočítá,

přestanem si nalhávat, že na východě svítá,

obyčejní lidé vedou obyčejné války,

chci naposled tě uvidět, a třebas jenom z dálky.

D A

*: Třebas jenom z dálky, když už to nejde zblízka,

Emi G A D

dokud konec toho všeho Pámbu neodpíská,

Emi G A

dokud konec toho všeho Pámbu neod-,

D A

tak ti teda píšu v opilecké pýše

Emi G A D

dopis, co ti jinej frajer nenapíše,

A

dopis, co ti jinej frajer nesesmolí,

Emi G A D

žádný hloupý fráze, jak mě srdce bolí,

Emi G A D

žádný hloupý fráze, jak loučení bolí,

Emi G A D

žádný hloupý fráze, jak beznaděj bolí,

Emi G A D

žádný hloupý fráze, jak loučení bolí,

Emi G A D

žádný hloupý fráze, jak mě srdce bolí,

Emi G A D

žádný hloupý fráze, jak mě hlava bolí ...

Dopisy Karel Kryl

Ami (G) (Ami)

1. Jak léta jdou a hroby přibývají,

G Ami

počítám vrásky, vryté do pleti,

G Ami

koleje běží, běží za tramvají

G Ami

jak dálka - sladkohořké prokletí.

F G

Má paměť - šedý věšák na vzpomínky,

Ami F⁷ E

zítřek i dnešek změní na kdysi,

Ami F⁷ Ami

k Maxovi zajdu, místo do Demínky,

F⁷ Ami E Ami

přečíst si dopisy, dopisy, dopisy.

2. Na stole kroužky po přelitých číškách,

pelyněk s vínem, leskle lepkavý,

a trapné básně v pramizerných knížkách,

řídké jak bahno ze dna Vltavy.

Zahrady oblékly se do šeříků,

na bledém nebi temné obrysy,

zčernala věž i růže na keříku,

zůstaly dopisy, dopisy, dopisy.

3. Mé lásky stárnou, obklopeny vnuky,

kamínky týdnů v broži s jaspisy,

a čas, ten pianista jednoruký,

počítá dopisy, dopisy, dopisy.

Smích jako náplast na strhané rysy

a trocha citu, aspoň ke vzteku,

no zbývá, nežli čekat na dopisy,

není-li doteků, není-li doteků,

F⁷ Ami

není-li doteků, doteků, doteků,

F⁷ Ami

není-li doteků, není-li doteků?

Dopisy bez podpisu Jarek Nohavica

Ami Emi Ami Emi Ami Emi Ami Emi

1. Dopisy bez podpisu, změněným rukopisem,

C G C E⁷ Ami Emi Ami Emi

slovíčka plná hnisu, vykřičník za dopisem,

Ami Emi Ami Emi Ami Emi Ami Emi

výstřely těžkou zbraní, výstřely ze zálohy,

C G C E⁷ Ami Emi

já nemohu se bránit, prostříleli mi nohy.

C G C G C G C

Někdo mi v noci vlezl do zahrady,

Ami Emi Ami Emi Ami

polámal angreštové keře,

F G F G F G F

a já jsem čekal svoje kamarády

G⁷

a nechal otevřené všecky dveře.

2. V blátivých bagančatech někdo mi v duši šlape

a blíny jedovaté zasadil pod okapem,

znát aspoň křestní jména anebo souřadnice,

ach, zlobo bezejmenná, ty bolíš o to více.

A já jsem z oken sundal žaluzie

a chodím zimou, dešťem prostovlasý,

dokud mě nějaký blesk nezabije

či dokud za blázna mě neprohlásí.

Ami Emi Ami Emi Ami Emi

3. Nestůjte ke mně zády, já chci vás vidět čelem,

C G C E⁷ Ami Emi

jak znám své kamarády, chci znát i nepřátele,

C G C G

jak znám své kamarády, jak znám své kamarády,

Ami E Ami Ami⁷

chci znát i nepřátele ...

Dostavník Rangers / N. Wodds, R. Sparks

Ami E

1. Můj dostavník se kymácí, jako když moře burácí,

C Emi F C G C

ten se v světě neztratí, kdo se drží opratí.

2. Na kolomaz, na tu nevěřím, já mažu jen sádlem medvědím

a vždycky všude bejvám včas, ať letní je či zimní čas.

C E Ami G C

R: Dál, dál, dál, dál, dál, dál,

Emi F C G C Ami E

ten se v světě neztratí, kdo se drží opratí.

3. Já banditovi za skalou ustřelím hlavu troufalou,

cestující veřejnost mě hostí whiskou každou noc.

4. Já bejvám samá pokora, když vezu pana pastora,

a zpívávám si celý den, když vezu holky z tančíren.

R:

C E Ami G C

R: Dál, dál, dál, dál, dál, dál,

Emi F C G Fmi G C

ten se v světě neztratí, kdo se drží opratí.

Drak od bílé skály Rangers - Plavci

C E F C

R: Drak od bílé skály byl kdysi moří král,

F C Ami D⁷ G⁷

však posledních pár století ten drak by si jen hrál,

C E F C

drak od bílé skály je jen dvouhlavý,

F C Ami D⁷ G⁷ C

však hry zná všechny, co jich je, neb víc hlav více ví.

C Emi F C

1. Tam k té bílé skále jednou zbloudil kluk,

F C Ami D⁷ G⁷

v očích pět let údivu a v rukou vůni luk,

C Emi F C

od té doby stále si chodil s drakem hrát,

F C Ami D⁷ G⁷

nosil mu hračky s klíčkami a měl ho hrozně rád,

C Emi F C

když pluli spolu v mořích, na stráži kluk stál,

F C Ami D⁷ G⁷ C

lodě vlajky skláněly, když drak jim pozdrav dal.

R:

2. Drak - ten žije stále, ale chlapci stárnou dál,

hračky, šavle, sítě, míč ustoupí jiným hrám,

léta běží dále, kluk už nechodí si hrát,

na cestách pak drakovi chybí kamarád.

Až půjdeš k bílé skále, kde drak čeká léta už,

řekni:"Draku, pojď si hrát," ať kluk jsi, i když muž.

R:

Drnová chajda Greenhorns

G C G

1. Já tu na svým dílci, celkem vzato, bídnej život mám,

D

a tak vypadám dost divně, pámbu ví,

G C G

myši začnou rejdit kolem, sotva večer usínám

D G G⁷

na mým dílci v starý chajdě drnový.

C G

R: Dveře mají panty z kůže, vokna nejsou zasklený,

D

kolem kojoti se plíží hladoví,

G C G

dovnitř vánice mi věje dírou v střeše prkenný

D G

na mým dílci v starý chajdě drnový.

2. Když jsem z domova tam na východě vyšel zbohatnout,

zkusit, jestli potkám štěstí - kdopak ví,

sotva napadlo mě tenkrát, že kdy potkám tenhle kout

na mým dílci v starý chajdě drnový.

R:

3. Ale rád bych, aby se tu našla dívka laskavá,

jejíž soucit mě z tý bryndy vyloví,

jak bych žehnal tomu andělu, že život uznává

i na mým dílci v starý chajdě drnový.

R:

R:

Dřív, než se vzbudíš Spirituál kvintet

G G/F^# Emi Ami⁷ Emi

1. Soumrak halí studnu roubenou, spící stáda, teplý chlév,

G G/F^# Emi Emi/D C D Emi

svět už čeká s hlavou skloněnou a z chléva tiše zní Mariin zpěv.

G Emi

R: A dřív, než se vzbudíš, kloučku malinký,

C G

dřív, než se vzbudíš, můj malý,

Emi G C G D G

dřív, než se vzbudíš, náruč má tvůj spánek ohlídá.

2. Spěchá od východu mouřenín, bílý turban, modrá krev,

všude vůně vzácných koření a z chléva tiše zní Mariin zpěv.

R:

3. Dýky svítí v záři voskovic, rudě plá Herodův hněv,

kdo má trůn, touží mít ještě víc, a z chléva tiše zní Mariin zpěv.

R: C G/H D C

4. Soumrak halí studnu roubenou, zmlkli ptáci ve větvích,

svět už čeká s hlavou skloněnou a v chlévě zatím malé dítě spí.

Druhým dechem Poutníci

Ami G

1. V půli cesty je to náhle dáno,

Ami G

vydal jsem, co bylo nastřádáno,

Dmi E Ami

druhý dech byl darem shůry, tak zas můžu hrát.

2. Už jsem viděl smrtku mávat zblízka,

proto po ránu si vždycky pískám,

že nemusím dlátem nechat svoje jméno psát.

C F G Dmi E Ami

R: Zase zpívá se líp a zvonovinou lijem slova tichá,

C F G Dmi E F G Ami

dýchá se líp, i když roky plynou a čas pospíchá.

3. Běh času mi v hlavě zni jak bubny

a zas vidím holky tajnosnubný,

jak se těší, až je kluci zbaví tajemství.

4. Druhý dech mi zvolna sílu vrací,

tu trochu poznání už nepoztrácím,

být si blízcí, i když se nám cesty rozdělí.

R:

Duben Jarek Nohavica / Bulat Okudžava

C G C

1. Ach, jak nádherně je venku po půlnoci,

E Ami

pouze máma moje, ta je ustaraná:

Dmi Ami

[: kdepak se mi, chlapče, touláš v noci,

E Ami

sám a ve tmě až do rána? :]

2. Křížem-krážem chodím s dubnem na rameně,

hvězda za hvězdou se na obloze klube,

[: mámo, mámo, jsem na noční směně,

vždyť je duben, vždyť je duben. :]

3. Chlapče, chlapče, já vím svoje, marná sláva,

oči nevyspalé máš a celé rudé,

[: pustila tě k vodě, to se stává,

nějak bylo, nějak bude. :]

4. Křížem-krážem chodím s dubnem na rameně,

hvězda za hvězdou se na obloze klube,

co tě nemá, jsem na noční směně,

vždyť je duben, vždyť je duben,

mámo, mámo, jsem na noční směně,

vždyť je duben, vždyť je duben.

Duby Rangers - Plavci

G D G

R: Duby, duby, jak duby - tolik síly v těle mám.

G

1. Tvář mně oblak otírá, slunce dýmku připálí,

D G

když skočím, tak zem pode mnou puká.

R:

2. Horám hlavy usekám, dám ti, co v nich uvidíš,

v nich se to jen zlatem v mědi blýská.

R:

Duha Pražce

E D Dmi

1. Za klopu sedmikrásku, pro tebe jenom lásku schovávám

E D Dmi

do tvojich vlásků, do tvých snů, kde místo mám.

A E A E Hmi

R: Bloudím, bloudíš sám,

A E A E Hmi D E

loudím, loudíš, co ti dám.

2. Do pusy stéblo trávy, koukej, jak slunce barví tvoji tvář,

obrázky nahodilý, co právě pro nás zbyly, co jsou v nás.

R:

3. Za klopu sedmikrásku, v tu chvíli svět se duhou zdá,

mám blízko do mraků i na zem a v barvách září barva tvá.

R:

R:

E

*: Za klopu sedmikrásku ...

Důchodce Karel Kryl

Ami C Ami C

1. Kalhoty roztřepené na vnitřní straně,

Ami C Ami C

zápěstí roztřesené a seschlé dlaně,

E⁷ Ami E⁷ Ami

kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce,

E⁷ Ami E

tak tedy říkejme mu třeba důchodce.

2. Rukávy u zimníku odřením lesklé,

čekává u rychlíků na zbytky ve skle,

stydlivě sbírá nedopalky ležící v místech pro chodce

a pak je střádá do obálky, důchodce.

F Ami

*: V neděli vysedává na lavičce v sadech

G⁷ Ami

a starou špacírkou si podepírá ustaranou hlavu,

F G

sluníčko vyhledává, naříká si na dech

E

a vůbec nikdo už mu neupírá právo na únavu.

3. Na krku staré káro a úzkost v hlase,

když žebrá o cigáro, zlomí se v pase,

namísto díků sklopí zraky a není třeba žalobce,

G F G Ami G Ami

když vidím tyhle lidský vraky, třesu se strachem před přízraky,

F E Ami

že jednou ze mne bude taky důchodce ...

Dům U vycházejícího slunce

Ami C D F

1. Snad znáš ten dům za New Orleans,

Ami C E

ve štítu znak slunce má,

Ami C D F

je to dům, kde lká sto chlapců ubohejch

Ami E Ami C D F Ami E Ami E

a v němž jsem zkejs' i já.

2. Mé mámě Bůh dal věnem

jen prát a šít blue jeans,

táta můj se flákal jen

sám po New Orleans.

3. Bankrotář se zhroutil před hernou,

jenom bídu svou měl a chlast,

k putykám pak táh' tu pouť mizernou

a znal jenom pít a krást.

4. Být matkou, dám svým synům

lepší dům, než má kdo z vás,

ten dům, kde spím, má emblém sluneční,

ale je v něm jen zima a chlad.

5. Kdybych směl se hnout z těch kleští,

pěstí vytrhnout tu mříž,

já jak v snách bych šel do New Orleans

a měl tam k slunci blíž.

6.=1.

Duše mé lásky Asonance

Dmi Ami C G

1. "Vítej domů, lásko má," chlapec vítá dívku svou,

Ami G Ami

"kolik dní a nocí čekal jsem tu sám,

Dmi Ami C G

jak jsi v tváři pobledlá a jak chladné ruce máš,

Ami G Ami

už mi víckrát nesmíš nikam odejít."

Ami G

R: "Musím jít, můj nejdražší, odkud se nikdo nevrací,

Ami F

dnes ráno čeká nás jen loučení,

Dmi Ami C G

až kohout noc zaplaší, už tě víckrát nespatřím,

Ami G Ami

kéž ta dnešní noc nekončí svítáním!"

2. "Ach, kohoutku můj milý, můj kohoutku rozmilý,

já tě prosím, ještě úsvit nevolej,

zůstaň dlouho, dlouho spát, nezačínej kokrhat,

ať se úsvit na tvých křídlech nevzbudí."

R: Kohoutek však nechtěl spát, začal časně kokrhat

a svým hlasem zval svítání,

"ach, má lásko nejdražší, už nás čeká loučení,

brzy temná noc se v úsvit promění."

3. "Kam chceš jít v tak pozdní čas," chlapec dívku přemlouvá,

"vždyť je temná noc a ty nemáš kde spát,

kde máš jinde lůžko své, svoje šaty hedvábné,

kdo jiný než já tvůj spánek ohlídá?"

R: "Lůžko mé je chladná zem, temný hrob a rakev v něm

a v ní, lásko má, musím spát,

místo šatů hedvábných černý rubáš oblékám,

brouky jen a červy za družičky mám."

Dva Lokálka / Willie Nelson, Waylon Jennings

C F

1. Léta už chodím s dívkou, co věčnou žízeň má,

G C

je to pro mě terno, neb zkratky k restauracím zná,

F

ani já nejsem jiný, též nemám rád na patře prach,

G C

co má pár procent, rád schovám ve svých útrobách.

2. Mě zlákaly kdysi její nevšední viněty,

má je v tři plus jedna na stěnách místo tapety,

všechny zmíněné značky udělaly do ní kdysi "hop",

minulý týden polepila už poslední strop.

C(C,D) F(F,G)

R: Když si žíznivou ženskou vezme žíznivej chlap,

G(G,A) C(C,D)

budou mít náročnej život a sotva na týden plat,

F(F,G)

večer můžou jen sedět a popíjet Jeptišku di Pap,

G(G,A) C(C,D)

když si žíznivou ženskou vezme žíznivej chlap.

3. Teď začínáme spolu lepit druhou vrstvu na stěnách,

ve dvou to jde lépe, kdopak by sám dnes to táh'?

Prima nám to klape, toužíme navždy spolu žít,

však je tu věčný problém - kde máme na oddavky vzít?

R:

R:

Dva havrani Asonance

Dmi C Dmi

1. Když jsem se z pole vracela,

C Dmi

dva havrany jsem slyšela,

F C

jak jeden druhého se ptá:

Dmi C Dmi

[: kdo dneska večeři nám dá? :]

2. Ten první k druhému se otočil

a černým křídlem cestu naznačil,

krhavým zrakem k lesu hleděl

[: a takto jemu odpověděl: :]

3. "Za starým náspem, v trávě schoulený

tam leží rytíř v boji raněný,

a nikdo neví, že umírá,

[: jen jeho kůň a jeho milá." :]

4. "Jeho kůň dávno po lesích běhá

a jeho milá už jiného má,

už pro nás bude dosti místa,

[: hostina naše už se chystá." :]

5. "Na jeho bílé tváře usednem

a jeho modré oči vyklovem,

a až se masa nasytíme,

[: z vlasů si hnízdo postavíme." :]

Dva tuláci Cop

G C

1. Trať se pěkně leskne, na trati náklaďák,

G D G

dva tuláci táhnou, přes rameno vak.

2. Ten jeden je můj brácha, ten druhej bratranec,

jdou z New Orleansu až tam na konec.

G C G D G

R: Já svý touhy, touhy znám: zas jít kousek, kousek dál.

3. Až tam do Arkansas namísto domova,

najít svoje děti na cestách jako já.

R:

4. Kam vás to, hoši, táhne, co vstát vás přinutí,

jó, trestanecký pouta - těm není vyhnutí.

R:

5. Šaty z vás můžou spadnout, palce vám lezou z bot,

pryč tím širým světem, tak plným zlob a slot.

R:

R:

Dvacátý století Miroslav Paleček & Michael Janík

Ami E Ami

1. Zač jsem si zasloužil tohleto prokletí,

C G E

že jsem se narodil v dvacátým století,

E⁷ Ami A⁷ Dmi

snad se i dožiju, že s váma pospolu

Ami E Ami

do hrobu pochovám tuhletu mrtvolu.

2. Dvacátý století - století pokroku,

armády vítězů, armády otroků,

zač jsem si zasloužil tohleto prokletí,

že jsem se narodil v dvacátým století?

3. Já poslech', když mi roz-kázala holota,

ukradla mi nejhezčí roky života,

jdeš-li za skuhravým havranem povinně,

pod jeho vedením dojdeš jen k mršině.

4. Století přízraků a velkejch papulí,

dvacátý století, to až se překulí,

řeknem si: přátelé, nebylo mu rovno,

A

dvacátý století, to stálo za ... to žít!

Dvacet Karel Kryl

Ami G Ami G

1. Ztichly louky i bor, mrtvé vrcholy hor,

Ami G Ami

padl žal na večer srpnový,

Dmi G Dmi G

v prachu dvaceti let zmizel oheň i led,

Dmi G E

zbyly jen carovy proslovy,

Ami F E

z větví rezavých lesů hřmí ticho děsu,

Ami

slepí a hluší dál kulmují uši

G E (G) Ami E

králi Midasovi.

2. Krví značena je dlažba u Dunaje,

hroby padlých jsou bezejmenné,

heslo o vítězství cizím peřím se skví,

dávno krev vsákla do kamene,

barva rubínu z žezla v záhnědu zrezla,

zavřeni v kleci jsme otroky věcí,

nikdo nevzpomene.

3. Nad zemi prodanou větry až přivanou

oblaka zelená z žíravin,

vlasy tvé havraní uchopím do dlaní,

z prstenu zaplane vltavín,

snítka nachových plodů rozčeří vodu,

navzdory posté zas na břehu vzroste

Ami G Ami

rudý trs jeřabin ...

Dvakrát Vlasta Redl

A D E A

1. Dvakrát dvě deci přede mě postavil pán,

D E A

musel si přeci všimnout, že jsem tu sám,

D E A

dvakrát se uklonil, dvakrát poděkoval,

D E A

skupina spustila "Andulko Šafářová".

2. Ach, to je muzika, až se mi srdce svírá,

ještě že na dvojitý Nelson dvakrát se neumírá,

od stolu vstávají ti, co tu nejsou sami,

tak proč stojíš u mě, dívenko s květinami.

3. Holky rty špulí na stébla v citrokolách,

všechny jsou v stejném - copánky, mašle, volán,

všechny si naráz dávají hádat z dlaně,

ta, co je nejblíž, vypadá odhodlaně.

D D/C H⁷

R: A tak provlékám skrz to hluché,

E⁷ A A⁷

velblouda i jehly uchem,

D D/C

to jsem netušil, že je to tak

H⁷ E⁷

náramně jednoduché.

4. To je ta pravá chvíle pro autogramy,

plaše se sklání a voní fialkami,

raději jděte mi z očí, tajemná Eurydiko,

nějak dnes nesnáším pohled na krev a mlíko.

5. Samoto, samoto, laskavá domovino,

syn se ti vrátil, tak ještě dvakrát víno,

ať ještě chvíli je všechno tak hezky sudé,

ať se smím loudat pár kroků za osudem.

R: A ona ať oči klopí,

ať se v těch hlubinách neutopím,

kéž bych tak neviděl, neslyšel,

co nikdy, nikdy nepochopím.

6. Ještě se třpytí jak slza na kameni,

a už tu není, zmizela bez loučení,

ani ten v černém dvakrát si neví rady,

pán si přál platit, zvlášť nebo dohromady?

Dvanáct Jarek Nohavica (Alexander Blok)

Emi Ami H⁷ Emi H⁷ Emi

Emi Ami

1. Tancuje vítr, bodá sníh, dvanáct jich kráčí po pláních,

D G D G

vintovky černých řemenů v planoucích pláních plamenů,

H⁷ C H⁷

kšiltovky k uchu, špačky v čelistech, hahahaha,

Emi H⁷ Emi H⁷ Emi

chybí jen rudý trestanecký cejch.

Emi Ami

R: Svobodu, svobodu, svoboděnku

D G H⁷

bez kříže, bez kata, ratatata,

Emi Ami

zima je, kámoši, dejte sklenku,

H⁷ Emi H⁷ E

na na na na na na!

2. A Katka s Vaňkou v kutlochu na stehně cpou si punčochu,

Váňuška, ten je bohatej, byl Vaňka náš, je voják z něj,

Vaňko, ty kurvo, buržouste, hahahaha,

má holka pro tě neroste.

R:

3. Vintovky černých řemenů v planoucích pláních plamenů,

a revoluční držte krok, nepřítel čeká na útok,

neboj se, bráško, vintovku zkus, hahahaha,

ať vodprásknem tu staroslavnou Rus.

H⁷ Emi

R: + na na!

Dvě noty půlový Hop trop

D G

1. U chaty v údolí dvě noty půlový

A⁷ D

vandrák si na basu hrál,

G

bylo to žůžový, nikdo však nepoví,

A⁷ D

komu a kde basu vzal,

Emi A⁷ D Hmi

puchejře na rukou měl, jak celej zpocenej dřel,

Emi A⁷ D A⁷ D

do blba zíral a na lesy zpíval, že trnul, kdo vokolo šel.

D G D

R: Nebylo v chajdě hnutí, když do drátů jsem sáh',

G D

a tak svý dřevo dutý vytáh' jsem na práh,

Emi A

má chajda sotva stojí, už ňáký léta má,

D G D

a kdo se zpívat bojí, ten ať ji podpírá.

2. Bylo to náhodou, právě se za vodou

ansámbl do kupy dal,

hospoda šílela, kapela kvílela,

čert aby do toho pral,

a ten co se za celej den naučil dvě noty jen,

tu hrůzu uslyšel, vzal basu a přišel, taky se do díla dal.

R:

E A E

R: Nevadí, že jsme slabí, ne zrovna akorát,

A E

a že svý songy žabí chceme do svítání hrát,

F^#mi H

kdo plíce má, ať zpívá, a klíďo celej den,

E A E

a kdo snad nudou zívá, [: ať přijde zpívat sem ... :]

Dvě Rusky Ivan Mládek

Ami E⁷ Ami

1. Na osadu přijely dvě Rusky,

G⁷ C G⁷ C

na hlavách beranice a na nohou křusky,

E⁷ Ami E⁷ Ami A⁷

přijely z Leningradu, dělaj' tam u brusky, hej,

D⁷ G⁷ C E⁷

já jsem zamilovanej!

2. Jmenujou se Nataša a Šura,

řekly mi, že nemají v kapse ani bůra,

já doufám, že to není žádná habaďůra, hej,

já jsem zamilovanej!

3. Holky se mnou pily z láhve zdatně,

co se pak dělo, vzpomínám si jenom matně,

vím jenom, že nám bylo ráno hrozně špatně, hej,

já jsem zamilovanej!

G⁷ C F C

R: A já jim hrál na banjo písničky od Matušky

D⁷ G D⁷ G E⁷

a ony mně zpívaly pravý ruský častušky.

4. A pak byla konvrzace hustá,

to, že jsou Rusky špatný holky, je lež pustá,

po rumu líbí se mi štíhlá i ta tlustá, hej,

já jsem zamilovanej!

5. Do oběda zmizely ty Rusky,

aby mě nevzbudily, zuly si ty křusky,

asi je z Leningradu volají ty brusky, hej,

R: Bez Šury a Nataši moje srdce krvácí

a můj smysl života úplně se vytrácí.

6. Připomíná mi je naše bříza,

asi mě díky Ruskám chytla druhá míza,

já bych jel za nima, však nedají mně víza, hej,

já jsem zamilovanej!

Dvě spálený srdce Karel Plíhal

C G F G C G F G

1. Tramvají dvojkou jezdíval jsem do Židenic,

C G F G Ami

z tak velký lásky většinou nezbyde nic,

F C F C G

z takový lásky jsou kruhy pod očima

C G F G C G F G

a dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima.

2. Jsou jistý věci, co bych tesal do kamene,

tam, kde je láska, tam je všechno dovolené,

a tam, kde není, tam mě to nezajímá,

jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima.

3. Já nejsem svatej, ani ty nejsi svatá,

ale jablka z ráje bejvala jedovatá,

jenže hezky jsi hřála, když mi někdy bylo zima,

jó, dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima.

C G F G C G F G

4.=1. + [: a dvě spálený srdce - Nagasaki, Hirošima ... :]

Dvoukolák Hop trop

A D A E⁷ A E A

1. Tak už podávej, ať je nacpanej koženej cestovní vak,

D A E⁷ A E A

deky můžeš pak naházet jen tak na vrzavej dvoukolák,

D A D A E⁷ A

na vrzavej dvoukolák, co s ním bude pro nás malej svět,

A D A E⁷ A E A

mezek není zlej, tak ho poplácej, nasedej a můžem jet.

E E⁷

R: A že smrdím tabákem, jó, holka, smiř se s tím,

D A H⁷ E⁷

já ti na oplátku slíbím, že tě nikdy nezradím.

2. Za tím pásem hor, kterej nad obzor stojí před náma jak zeď,

bude možná líp, nebo pes tam chcíp', nepovím ti zrovna teď,

nepovím ti zrovna teď, to ne, ale neměj z dálky strach,

beru flintu svou, kdyby náhodou na tebe snad někdo sáh'.

R: A že patřím jenom k těm, co krev maj' harcovnou,

vrzavýho dvoukoláku udělám tě královnou.

3. Mapu dobrou vem, ať se neleknem ani roklí, kopců, řek,

na ní prozkoumej, kde je nádhernej velikánskej bílej flek,

velikánskej bílej flek, ach jó, kam se dostat každej bál,

kdyby mezek snad utaháním pad', [: po svejch půjdem dál ... :]

Džek Blesk z Gandegáj Greenhorns

D A⁷ D

1. Stříhával jsem ovce tam dole v Cockermain,

G D

taky v Paramonee a taky v Colorane,

F^#mi D G D

ještě než jsem bejval hotov, měl jsem cukání

A⁷ D

stříhat brzo u Petersena na pláni.

D A⁷ D

R: Všude plno vlny, všichni ve vlně,

G D

ať jsou nůžky plný, plný úplně,

F^#mi D G D

já nemluvím a stříhám, jak v kraji dobře znaj',

A⁷ D

všichni rádi vezmou Bleska z Gandegáj.

2. Stříhal jsem už leccos těmahle nůžkama,

mastnotu i trávu občas ovce má,

ale tam jsou ovce čistý, kde mají koupání,

jako je to u Petersena na pláni.

R:

3. V Abilanchi byl jsem a byl jsem v Navarcu,

tam se dobře platí za práci na horku

i New Hammon znám dobře a můj kůň uhání,

abych byl už u Petersena na pláni

R:

4. Na Leclanu byl jsem a prošel Cooper Creek,

ostříhal jsem všechno, jak všude je můj zvyk,

kdyby anděl k soudu troubil, mně sotva zabrání

nastoupit zas u Petersena na pláni.

R:

Džínová nevěsta Pepa Streichl

Ami Cdim Hdim

1. Stál jsem vedle a hleděl na ně,

Ami Cdim Hdim

přál jim štěstí a mačkal dlaně,

Ami Hdim

topil se v citech, co neměly cenu,

Cdim E⁷

styděl se za ně a záviděl jemu.

2. Dlouhý jak čára v erárním kvádru,

věneček v klopě namísto řádů

a přísně tajná hodnost a jméno,

drobná a štíhlá, teď bude jeho.

Ami Cdim Hdim

R: Barevná nevěsta, džínová, modrá,

Ami Cdim Hdim

voněla smíchem, závist je hrozná,

Ami Cdim Hdim

ukrytá v barvách, zelená khaki,

G^7/6 E⁷

jak jsem mu záviděl, chtěl jsem ji taky,

Ami Cdim Hdim Ami Cdim Hdim

džínovou nevěstu, á, džínovou nevěstu, á.

3. Trvalo chvíli, pak řekla "ano",

bylo mi teskno a v ústech plano,

lítost jsem hledal v perlivé vodce,

jsem v pravém rohu na svatební fotce.

4. Večer když zaklepal na okenní rámy,

lehl si vedle ní, zůstali sami,

záclona protkaná v půlnoční černo,

doteky a slůvka, co je to věrnost?

R:

5. Loučení v oparu nádražní hospody,

pohledy do očí při rumu bez sody,

a ruka ruku pevně svírá,

budem však veselí, vždyť se neumírá.

6. Snad je mu do breku, když si sedne v kupé,

loučení na nevím je tak trochu kruté,

v erární posteli noc je vždycky stejná,

ale co ona, zůstane věrná?

R: Barevná nevěsta, džínová, modrá,

voněla smíchem, závist je hrozná,

ukrytá v barvách, zelená khaki,

jak jsem mu záviděl, už ji mám taky,

Ami Cdim Hdim Ami Cdim Hdim

džínovou nevěstu, á, džínovou nevěstu, á,

Ami Cdim Hdim

džínovou nevěstu, á ...

Edward Kelly Greenhorns

A D A E A

1. Mám jméno Edward Kelly, můžeš mi říkat Ned,

D A Hmi E

pro mě už slunce zapadá, naposled svítí teď,

D A Hmi F^#mi

zvon zní, mně hranu zvoní, jak přesýpá se čas,

A D A E A

když já tu v cele v Melbourne sám poslouchám jeho hlas.

2. Mým výstřelem pad' Kennedy, na ten boj dám svou dlaň,

já bral jsem stále ohledy, než sáh' jsem pro svou zbraň,

vím, co jsem bohu slíbil, vím, jak maj' věci bejt,

však pro soudce jsem zlý byl i pro svou sestru Kate.

3. Já vím, jak čas ubíhá a kolik kroků mám,

kde oprátka se kývá pod šibeniční trám,

jen třináct kroků zbývá mi na cestě ke smrti,

já je umím hrdě jít, nepřiznám pohnutí.

4. Mám jméno Edward Kelly, můžeš mi říkat Ned,

pro mě už slunce zapadá a v noc se mění teď,

má duše s vánkem letí, už provaz dech mi vzal

mý jméno Edward Kelly ozvěnou zní tu dál.

Ej, dívča, dívča Jarek Nohavica

Emi H⁷ Emi G

1. Ej, dívča, dívča, ej, dívča, dívča

Ami Emi H⁷ Emi

v černém damášku, v černém damášku,

H⁷ Emi G

něprocházaj sa, něprocházaj sa

Ami Emi H⁷ Emi

po mém salášku, po mém salášku.

2. Ten můj salášek, on pěkně voní,

on pěkně voní, on pěkně voní,

kdo po něm chodí, Pánbůh ho skloní,

Pánbůh ho skloní, Pánbůh ho skloní.

3. Ej, dívča, dívča, sto ďáků v tobě,

sto ďáků v tobě, sto ďáků v tobě,

zedral jsem boty, choďáci k tobě,

choďáci k tobě, choďáci k tobě.

4. A kdybych věděl, že budeš moja,

že budeš moja, že budeš moja,

zedral bych boty třebas i troje,

třebas i troje, třebas i troje.

5. Ej, hora, hora, ej, hora, hora,

vysoká hora, vysoká hora,

kdy budeš moja, kdy budeš moja,

kdy budeš moja, kdy budeš moja?

6. Ej, budu, budu, ej, budu, budu,

ale to ne včil, ale to ne včil,

počkaj, šohajku, počkaj, šohajku,

až sa podívčím, až sa podívčím.

Elegie Karel Kryl

Dmi Gmi A Dmi B^b A

1. Na louce koně pasu za zpěvu konipasů, camcará,

Dmi Gmi Dmi

čekaje na to, kdy si zazpívám jako kdysi za cara,

Gmi

[: třesavku nevolníka pod koleny,

Dmi B^b A

z básníka na rolníka přeškolený,

Dmi Gmi A Dmi B^b A

spokojen bez rozhlasu, dočkám jak husa klasu do jara. :]

2. Na klíně Polyxenu, zajel jsem do Brixenu na lyže,

teď piju slivovici, hýčkaje krasavici z Adiže,

[: a než jí zrudnou líčka z tyrolského,

vzpomenu na Havlíčka Borovského,

namísto elegií myslím však na orgii v negližé. :]

3. Z okénka kynu vlídně, na sever jedu z Vídně bujarý,

z protější strany Dyje zaznívá melodie fujary,

[: pak někdo zahuláká Čapajeva,

to car mě zpátky láká, mně to neva,

v exilu brousím tužku pro pamflet na báťušku s bojary. :]

Elektrický valčík Zdeněk Svěrák & Jaroslav Uhlíř

Ami E⁷

1. Jednoho letního večera na návsi pod starou lípou

Ami

hostinský Antonín Kučera vyvalil soudeček s pípou,

F Ami

nebylo to posvícení, nebyla to neděle,

F E⁷

v naší obci mezi kopci plnily se korbele.

A E⁷ Edim E⁷

R: Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud,

A Adim A

byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud,

A⁷ D E C^#mi F^#mi Hmi E⁷ A

střídavý, střídavý, silný elektrický proud,

A⁷ D E C^#mi F^#mi Hmi E⁷ A

střídavý, střídavý, zkrátka elektrický proud.

Rec: A nyní, kdo tu všechno byl:

okresní a krajský inspektor, hasičský a recitační sbor,

poblíže obecní váhy, tříčlenná delegace z Prahy,

zástupci nedaleké posádky pod vedením poručíka Vosátky,

početná družina montérů, jeden z nich pomýšlel na dceru

sedláka Krušiny, dále krojované družiny,

alegorické vozy, italský zmrzlinář Antonio Cosi

na motocyklu Indián, a svatý Jan, z kamene vytesán.

R:

2. Na stránkách obecní kroniky ozdobným písmem je psáno:

tento den pro zdejší rolníky znamenal po noci ráno,

budeme žít jako v Praze, všude samé vedení,

jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní.

R:

Rec: Z projevu inženýra Maliny, zástupce Elektrických podniků:

vážení občané, vzácní hosté, s elektřinou je to prosté:

od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty,

odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva,

při krátkém spojení dvou drátů dochází k takzvanému zkratu,

kdo má pojistky námi předepsané, tomu se při zkratu nic nestane,

kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.

Do každé rodiny elektrické hodiny!

R:

Elixír života Olympic

Emi C

1. Říkají mně, že jsem šarlatán,

D G

lidé dneska věří spíše pilulkám,

C Emi

elixír svůj nabízím, je v něm všechno, vo čem vím,

Ami H⁷

je v něm všechno krásné, za co stojí žít.

2. Trochu slunce s modrou oblohou,

trochu písní, co ti v smutku pomohou,

trochu ptačích radostí, z černých mráčků vlídný stín,

přijďte, kdykoliv jen bude se vám chtít.

E A E G D E A E

R: Dám vám elixír života pít, dám vám elixír života pít,

A G E

v dívkách probudí lásku a v pánech spící cit,

A E

dám vám elixír života pít.

3. Je v něm trochu veršů, trochu hvězd,

trochu modré barvy moří, tichý les,

trochu dětských legrací, pár pouťových atrakcí,

přijďte, kdykoliv jen bude se vám chtít.

R: + [: [: [: dám vám elixír života pít ... :] :] :]

Ellena Karel Kryl

E F^#mi C^#mi E F^#mi G^# C^#mi F^#mi H G^# C^#mi G^# C^#mi H

E F^#mi C^#mi E F^#mi G^#

1. Ten snímek dal jsem za mříže, abych ho neztratil,

mám kvůli němu potíže, vždyť jsem ho neplatil,

E F^#mi C^#mi E F^#mi G^#

ta dívka stojí za stolem, jako by klečela,

C^#mi F^#mi H G^# C^#mi G^# C^#mi H

prsty jí voní karbolem, vlasy má do čela.

E H E

R: Tak natrhal jsem v podkroví divoké víno nepitné,

A E A H A G^# H(H,H E)

teď hledám jedno přísloví, kdo mi ho poskytne?

2. Má jemnou kůži na rukou a stůl je politý,

je posypaný antukou a týdny nemytý,

má unavená obočí a ústa sevřená

a zkouším, zda se otočí na jméno Ellena.

R:

3. Tak pod košatou moruší si o ní povídám,

o milosrdné Venuši, co život za ni dám,

a z rozbitého náčiní, co zbylo od válek,

já zbuduju jí svatyni a záhon fialek.

E C^#mi E C^#mi E C^#mi

R: + kdo mi ho poskytne, kdo mi ho poskytne, kdo mi ho poskytne?

Emigrantův valčík Samson

C Dmi⁷ G C

1. Jsem zralý a úspěšný chlap,

Emi Dmi⁷ G

vlastním Chevrolet, Mazdu a Saab

Dmi⁷ G C F

a sám Donald Trump, ještě když býval tramp,

C Dmi⁷ G C F

zpíval druhý hlas k mým písním z pamp

C Dmi⁷ G C G

za svitu lojových lamp.

2. Jsem zralý a úspěšný muž,

ba i v Oxfordu hráli mi tuš

(zná mě Harvard, exprezident Bush),

směj se, jak chceš, moje bříško a pleš

svědčí o tom, co dosáh' jsem už,

já - zralý a úspěšný muž.

Dmi⁷ E F

R: Glo glo glo glo glo glo glo glo glo glo glo glo tfuj,

A⁷ Dmi⁷

vaše whisky, toť jelení lůj,

C

jó, na ajrkoňak má i ajznboňák,

D⁷ G G⁷

Dubonnet jest nápoj můj.

3. Jsem zralý a úspěšný muž,

buďto odejdi, anebo kuš,

já dvanáctkrát svět projel jsem tam a zpět

a všem ženám slíbal jsem rúž,

jenže nějak jsem v prdeli už.

Epitaf Pavel Dobeš

G C G

1. O tom, co se stalo Tondovi,

C G

že k nám na slezinu nechodí,

D⁷

zazpívám, zazpívám vám,

C G D⁷

jen co vytáhnu si záznam notový.

2. Úvod: na procházce děvče mladé je,

Tonda za ní si to šněruje,

osloví ji, dostane košem,

rázem je po všem, ó jé jé jé.

3. Tonda rety našpulí,

napije se čikuli,

oči vykulí,

a pak se vybulí.

4. Pojednání: Tonda jenom jednu vadu měl,

on totiž s děvčaty to neuměl,

a tak jedna chvíle slabá

nám uloupila kamaráda.

5. Dvacku dejte kameníkovi,

ať vytluče do desky žulový,

poslední pozdrav Toníkovi,

třebaže ten se to už nikdy nedoví.

Gmi Cmi Gmi

*: To ti naše parta neřekla,

Cmi Gmi

proč ti každá holka utekla,

D⁷

to ti už naše parta nikdy nepoví,

C G D⁷

to, co pověděla kameníkovi.

6. Dvacku dejte šutrmajstrovi,

ať nápis do kvádru zhotoví:

chceš-li sbalit dívku z lásky,

obouvej Pumy či Adidasky!

Epizoda Cop

Ami Fmaj⁷ C G

1. To byl ale týden na pováženou,

Ami Fmaj⁷ C D

není k zaplacení, a na co mi jsou

Ami Fmaj⁷ C G

poznání, co mají určit další děj,

Ami Fmaj⁷ C D

brodím se vzpomínkami, radím si "neklej".

2. Dva vagóny přání, co mi platný jsou,

denní rozčarování, ty nejsi už mou,

jen ať si mě budí, ty noci tě chtěj',

nemám to vychování, tak se směj.

3. Máš rodinu svoji, byl jsem mezihrou,

dobrá máma svých dětí, já epizodou,

tak proč mě to nutí sklánět hlavu svou,

řev můj tě nevrátí, děti vyrostou.

4. Ohohó ...

Fackovací panák Ladislav Straka

E

1. Dali ho na podstavec pro legraci, dodavače psychické vzpruhy,

nad ním nápis "panák fackovací", tváře v barvách duhy,

A E

odložte směle ostych stranou, ukažte svou sílu,

A H⁷

třebaže nemá na vybranou, jen se mějte k dílu,

E A

nedejte se zviklat tím, že vztek je špatný rádce,

H⁷ A E

on už něco vydrží, má to v popisu práce.

2. Jen si pojď ulevit, študáku, ty s růžovými oušky,

co jsi skládal na pajdáku přijímací zkoušky,

ten, kdo od tebe opisoval, bude tvý děti učit,

osud s dlouhou paží úřadoval, za to můžeš ručit,

dva roky uplynou jako voda, pak to zkusíš znova,

facka ti více chuti dodá než slova, slova, slova.

3. Odlož, dědo, stranou vyznání a chuť na džbánek piva,

rychleji ti uběhne čekání na příděl oběživa,

prostál jsi půlku dne ve výseku na hubený kuře,

k tomu ta cukrovka, je to k vzteku, ale mohlo být i hůře,

tak si pojď bouchnout, třebaže máš už ochablé svaly,

snadněji aspoň spolykáš, co tě v krku pálí.

4. No, jen se přidej k ostatním, ty, co tam stojíš v krytu,

i když ten panák nevlastní klíče k novému bytu,

život bude chvíli veselejší bez velkýho křiku,

než zas někdo potřebnější přibude v pořadníku,

tak mu do tý jeho papuly nandej, co se vejde,

panák pro pár facek nebulí a tebe to přejde.

5. Před námi stojí panák fackovací s nabobtnalou lící,

dávno už přestal být pro legraci, možná by chtěl taky něco říci,

tvář sice pořád nastavuje se zdvořilostí granda,

jak se ale něco dlouho opakuje, přestává to být sranda,

nikdy všechno nemůže být akorát, kdo šetří, má však za tři,

třeba jednou na podstavci bude stát, kdo tam skutečně patří.

Fajn džob Hop trop

Gmi F Gmi

1. Moje briga má jméno "Ariel",

F Gmi

řekl kapitán, když mě zval,

B^b F

[: prej abych s ním jako lodník jel

Gmi F Gmi

a džob, co mi nabíd', bral. :]

2. Von veliký prachy mi sliboval,

čertví, jestli ňáký má,

[: já nevěřil, a tak žvanil dál,

že zejtra už vyplouvá. :]

G C G

R: Celej den a celou noc

Emi D G

stožár se pode mnou kejvá,

C G

chceš to znát - klidně pojď,

Emi D G

ať víš taky, jaký to bejvá,

C G

žaludek stoupá vejš a vejš,

Emi D G

na lodi všechno skřípá,

C G

do vočí tak jako mořská sůl

Emi D G Gmi

vostrej vítr mi štípá.

3. Kdyby do vočí někdo vám tvrdil,

že by práci pro vás měl fajn,

[: dejte si říct, to by bral jenom ten,

kdo je blázen a nemá šajn, :] že:

R:

Faleš lásky Poutníci

G

R: Poslyšte nás, vy dívky něžné,

D

sliby mužů lež provází,

Ami G

jejich láska k vám jak hvězda bledne,

Ami G

v noci září, s jitrem odchází.

G

1. Muž vypráví příběhy vzletné,

D

přesvědčí vás i láskou svou,

Ami G

pak však odchází, dvoří se jiné,

Ami G

vás nechá být smutkem zlomenou.

2. Já chtěl bych být třeba malým ptáčkem

a křídla mít, jak má on sám,

faleš lásky vzít a opatřit zámkem

a odlétnout s ním k výšinám.

R:

3. Láska je zlá i kouzel plná,

vždy půvabná, když rozkvétá,

proč však uvadá a stářím chladne

[: a zrodí pláč, když odlétá? :]

Farao Spirituál kvintet

D G D

*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,

G D

pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,

G C G D

ti lidé byli otroci, nad nimi karabáč stál,

Hmi A D

nad karabáčem velekněz a nade všemi král.

D G A D

1. Říkali mu Farao a byl tak vysoko, že nevrhal ani stín,

G A D

zato měl sýpky, sklepy, zlato a lesklá těla otrokyň.

2. Říkali mu Farao, a ten když rukou hnul, duněly bubny k obřadům,

tančily kněžky, hlavy padaly - to aby nepad' jeho trůn.

D A D

R₁: [: Svůj trůn měl Farao rád, měl rád, měl rád

A D

a nechtěl ho nikomu dát, to na žádnej pád. :]

3. Říkali mu Farao a musel všechno mít, to víme z dávných knih,

jeho vojska by nikdo nepřehlíd', kdyby šel týden kolem nich.

4. Říkali mu Farao a z knížat pozemských ten nejmocnější byl,

až jeden člověk hlavu zdvih' a jeho vůli se postavil.

5. Říkali mu Mojžíš a měl tu výhodu, že se nebál o svou moc,

svému lidu slíbil svobodu a k útěku zvolil noc.

R₂: [: Měl Mojžíš svobodu rád, měl rád, měl rád

a nechtěl se svobody vzdát, to na žádnej pád. :]

6. Říkali mu Mojžíš a jako lodivod vedl k moři národ svůj,

za ním se vojsko dalo na pochod a Farao volal "stůj!"

7. Co udělal Mojžíš? Holí udeřil, vlny se zvedly v mocný val,

na jednom břehu Mojžíš byl, na druhém zuřil král.

R₁:

*: Jen žhavý písek, žhavá poušť a žhavý vzduch tam byl,

pod žhavým sluncem chudý lid a řeka jménem Nil,

ten příběh dávno odvál čas, jen krále neodvál,

kus Mojžíše je v každém z nás, tak jak to bude dál?

Fénix Nezmaři

G D/F^# C G

1. Vlak smutně zahoukal, čas do klusu se dává,

Ami⁷ D D⁷

osud se rozběhnul a já to nevěděl,

G D C G

marně jsem v okně čekal na volání "sláva!",

Ami⁷ D⁹ D⁷

v nádražním bufetu pak jsem sám poseděl.

G D Emi

R: Posílám ti pozdrav z dálky bláznivý

C Hmi Ami⁷ D⁷

a můj stín o tebe zakopává,

G D Emi A⁷

jsem tu sám, nad hlavou mraky šedivý,

C D⁷ G

a bůhví, jestli se vrátím k vám.

2. Mládí se zdá jak sluncem prozářený ráno,

sem-tam bouřka, ale to už k věci náleží,

a nikdo neví, že je v předpovědi psáno,

že se i před večerem někdy sešeří.

R:

3. Já přesto věřím, co v moudrých knihách bývá,

i to, že naděje naposled umírá,

a že se ten, kdo v duši spáleniště mívá,

ze svého popela jak Fénix posbírá.

R:

Fernetová Kolumbus / O. Hejma - Z. Juračka

G C

1. Vzpomínám, jak tenkrát před léty

G C

u nás v hospodě létaly fernety,

G C D

byly jich sklenic plný tácy,

G C

malý, velký nebo decáky,

G C

hospodskej rozlejval černý šviháky,

G Emi C D

likvidovalo je naše komando sací.

G D

R: Vzpomínáš, takys' ji pila

Emi C

a kolikrát jsi se zlila

G D

a pak jsi byla jak černá víla,

C D G

taková celá fernetová.

2. Pomalu běžel rok po roku,

byt se plnil flaškama vod Stocku,

nebylo místa pomalu ani na mák,

pak přišel jeden z těch nápadů:

vynýst prázdný flašky ven na zahradu,

přidat trochu malty a postavit z nich barák.

R: Vzpomínáš, takys' tam byla

a něco se mnou zažila,

byla to taková krásná víla

a byla celá fernetová.

Fi-li-mi Spirituál kvintet

Fmi

1. Čert aby vzal už tuhle trať,

G^#

kdo hledáš práci, tak se ztrať,

Fmi

že nemáš prachy, no tak ať,

Cmi Fmi

jó, tak se na to dívám!

Fmi

R: Fi-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej,

G^#

fi-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej,

Fmi

fi-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej,

Cmi Fmi

vo tom si teď zpívám.

2. Jen pražec chop a kolej suň,

chyť lano, táhni jako kůň,

pod tíhou jako medvěd fuň,

jó, tak se na to dívám!

R:

3. Z kůže se loupeš jako had,

je vedro, že by jeden pad',

na vodu smíš jen vzpomínat,

jó, tak se na to dívám!

4. Když konečně máš vody dost,

určitě přes ni stavíš most,

kláda ti ráda zlomí kost,

jó, tak se na to dívám!

R:

5. Na rukách jsem už potěžkal

většinu těch okolních skal,

ještě to cejtí každej sval,

jó, vo tom si teď zpívám!

R:

6. Slunce už dělá z trávy troud,

jen kdybych se směl vodsaď hnout,

na tuhle trať zapomenout,

jó, tak se na to dívám!

R:

7. Jen Bůh mi víru zachovej

a nasednout mi sílu dej,

Fmi C^#

můj vagón bude pérovej,

B^bmi Cmi Fmi

jó, vo tom si teď zpívám!

Fmi

R: Fi-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej,

G^#

fi-li-mi-jo-ri-jú-ri-ej,

Fmi

fi-li-mi-fi-li-mi-jú-ri-ej,

Cmi Fmi

vo tom si teď zpívám, vo tom si teď zpívám ...

Film Příbuzní

1. Jak unavení ptáci, když z cesty přilétnou,

na telegrafní dráty se snesou, tiše sednou,

tak po noci, má lásko, když jsem sám, chce se mi spát.

Emi Emi/D^#

2. A všechno prožít ještě jednou, vrátit zpět,

Emi/D Emi/C^#

shlédnout film, co nikdo nenahrál, co hraje se jen jednou

C Emi H⁷

a kde hlavní roli máš, má lásko, ty a já.

Emi Emi/D

R: Kde jsem jen tvůj, tiše tě poslouchám,

Emi/C H⁷

jen po mně něžně pluj k přístavům, ty víš, až kam,

Emi Emi/D

jak mám rád teplo těch chvil, kdy náhle ubývá sil,

Emi/C H⁷ Emi

akord kdy poslední zní a zvoní na dobrou noc, hm.

2. Jak unavení ptáci, když z cesty přilétnou,

tak ráno němí usínáme, když není ještě jednou,

a občas rozsvícená lampa poví svítání, že nebylo kdy.

R:

R:

Fit pro život Lokálka / Lee Hazlewood

E

1. Zas mi říká, že má něco pro mě,

a to něco vitamín prý je,

A⁷

já však nechci žádnej sajrajt v domě, jé,

E

přináší jen hlad a výdaje,

G E G E

mám pro zdraví svůj vlastní žebřík joulový,

G E

nejčestnější místa na něm drží vepřový.

2. K snídani dám šest buličích oček,

k přesnídávce tláču s cibulí,

v poledne se na mě směje bůček, jé,

po osmi knedlích se jen zahulí,

pak se chvíli šoupnu do příčný polohy

a sním o řízku silným jak můj palec u nohy.

3. Odpolední svačinku už spojím

v restauraci přímo s večeří,

než to všechno pěkně v klidu dojím, jé,

s dalším pivem se už sešeří,

jestli ještě jedno, co se ptá ten vřed,

to dá přece rozum, pingle s IQ 05.

4. Nevím, co je mrkev nebo kiwi,

sója nechť mi kvete na hrobě,

z ovoce uznávám jenom slívy, jé,

v přepálené čiré podobě,

možná ještě broskev nebo meruňku,

tak nelelkuj a nalejvej, ty starej šizuňku.

5. Tak se valím tím přiblblým světem

makrobiotických orgií,

nejsem přece žádnej malej kretén, jé,

na kterého boudu ušijí,

o joulech vím svoje, a to mě teda ctí,

kdo o nich nemá pojem, sám si šlape po štěstí.

Rec: Vitamíny z mého domu - pochodem vchod!

Flám Cop / Peter Rowan

G C D

1. Jó, dnes bude velkej flám, kdo to neví, ať jde dál,

G C D

no tak pojď a vem ten tón, jó, ten, cos' včera bral.

G D

R: Jak dál, to barman poví, už jinam nechcem jít,

G C D

dnes jsi hráč, zítra král, a co není, může být.

2. I ty holky z baru přijdou, vemou s sebou celej krám,

a ten chlápek, co se styděl, tak jak ten, co se jen smál.

R:

3. Já, jó, já chci hrát tyhle songy, ať celej kraj to ví,

a ten chlápek, co tě naštvat chtěl, ten pod stolem ať spí.

R:

R:

Folsom email blues Lokálka / Johnny Cash

G

1. Můj děda bejval natěrač a machr na práci

G⁷

a na půdě nám po něm zbyla pistol stříkací,

C G

tu věc obdivovali všichni kámoši z baráku

D⁷ G

a máma mi říkala:"Nehraj si s tím, rošťáku!"

2. Jenže i já byl blázen posedlej emailem,

na půdu jsem chodil s barvou skoro každej den,

třímaje štětku v ruce, chtěl jsem bejt chlap all right,

ředidlo mi vonělo krásněji než Black and White.

3. Ale natřít okap, to není žádnej žert,

nahoru jsem vylez', dolů letěl jsem jak čert,

protože nejsem kočka, zásadně padám na hlavu,

z těch důvodů vlastním trochu kratší postavu.

4. Teď primář chirurgie mi říká, že je šlus,

na sádrovým lůžku zpívám Folsom email blues,

pravdu měla máma, radila:"Vem si bezpečnostní pás,

vždyť ani pro dědu nebyl okap žádnej špás."

Fotka Karel Plíhal

C Edim Dmi G⁺ C Edim Dmi G⁺

C Edim Dmi G

1. Kdosi mi do saka dal fotku jedné slečny,

C Edim Dmi G

taky je možné, že to sako moje není,

C F D⁷ G

v každém případě jsem za tu fotku vděčný,

C G^#(Edim) F(Dmi) G⁺

dívka je pohledná a půvabně se kření.

2. "Svému Michalovi na památku Věra,"

hůlkovým písmem je na zadní straně psáno,

marně si vzpomínám, s kým popíjel jsem včera,

marně si vzpomínám, s kým probouzel jsem se ráno.

C G^# F G

*: Tajemná Věro, to, že nejsem Michal,

C Edim Dmi G

není důvod, abych vzdychal a v noci nemoh' spát,

C C⁷ F D⁷

chudák Michal časem žasne, až ti stářím zvadnou líce,

C G C Cmaj⁷

u mě budeš krasavice napořád.

Frajer Samson

A D⁹ A D⁹

1. Byl frajer, často jsem ho vídal,

A D⁹ A A^4sus A

co hlavou prorazí i zeď,

Hmi⁷₄^sus

jen kafe s rumem snídal,

E^4sus A D⁹ A

a když se rval, tak vždycky vyšel se ctí.

2. On jako trička holky snídal

a každou chtěl mít zrovna teď,

měl styl, a ten si hlídal,

a vlastní heslo: "silnejm přeje štěstí".

A E^4sus A⁶ Amaj⁷

R: Frajer byl, když vyšel do ulic,

A E^4sus A⁶ Amaj⁷

vždycky on, jen on, a kdo je víc,

Hmi⁷₄^sus C^#mi/A Hmi⁷₄^sus C^#mi/A Hmi⁷₄^sus A D⁹ A

ten sekáč první třídy měl kamarádů kolem jako much, D⁹ A

Dmi⁷ C^#mi⁷/A Hmi⁷₄^sus A A^4sus A

[: vždycky nejvíc vypil, všechno platil

H⁷₄^sus E^4sus A D⁹ A

a obdiv potřeboval jako vzduch. :]

3. Pak jsem se z města jinam ztratil

a byl pryč skoro pátej rok,

když zpátky jsem se vrátil,

já slyšel o něm spoustu divnejch zvěstí.

4. V hospodě za rohem se klátil,

čekal, kdo zaplatí mu lok,

včera ho někdo zmlátil,

svou sílu ztratil v bitkách na předměstí.

R: Frajer byl, když vyšel do ulic,

vždycky on, jen on, a kdo je víc,

ten sekáč první třídy měl kamarádů kolem jako much,

vždycky nejvíc vypil, všechno platil

a obdiv potřeboval jako vzduch,

hej, zastav, právě stojíš na rozcestí,

tak zastav, právě stojíš na rozcestí,

kde je tvý heslo "silnejm přeje štěstí"?

Frankie Dlouhán Nedvědi / Glen Campbell

C F C

1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou

G⁷ F C

lidem nad hlavou, smutnou dálavou,

F C

já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,

G⁷ F C

za čas odletěl, každý zapomněl.

C G⁷

R: Měl kapsu prázdnou Frenky dlouhán,

F C

po Státech toulal se jen sám,

F C G

a že byl veselej, tak každej měl ho rád.

F C Ami

tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál,

F G

a každý, kdo s ním chvilku byl,

F G⁷ C

ten dlouho se pak smál.

2. Tam, kde byl pláč, tam Frenky hezkou píseň měl,

slzy neměl rád, chtěl se jenom smát,

a když pak večer ranče tiše usínaj',

Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál.

R:

3. Tak jednou Frenkyho vám našli, přestal žít,

jeho srdce spí, tiše smutně spí,

bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl,

farář píseň pěl, umíráček zněl.

R:

Franta Novák Lokálka / L. Payne

Ami

1. Tam poblíž vísky Pardubic, kde úrodná je zem,

Dmi

proháněl se Franta Novák se svým traktorem,

Ami Dmi

liboval si v rychlosti a taky ve víně,

Ami A

až skončil bez papírů u vidlí v kravíně.

A E⁷

R: Říkala mu Máňa:"Já měla v noci sen,

A

že kontrolor z okresu k nám jede gazíkem,

D

je to Ludva Horáček, svou práci dobře zná,

E⁷ Ami

brzy asi odhalí, proč dojivost je zlá."

2. Na samotě mezi skotem žili život svůj:

Máňa byla přes krmení, Franta házel hnůj,

každého dne časně ráno krávy podojil,

a když bylo mlíka míň, tak vodu do něj lil.

R:

3. Jednoho dne brzy zrána začal kohout řvát,

Franta běžel do kravína spustit agregát,

náhle spatřil Horáčka, jak vchází do dveří,

zůstal paf u dížky stát, svým očím nevěří.

R:

4. Horáček se Franty ptá, co dává krávám žrát,

že dávají místo mlíka bledý dehydrát,

Franta drží hlavu v dlaních, tiše naříká,

proč krmivem jadrným cpal svého čuníka?

R: Říkala mu Máňa:"Já měla v noci,

že kontrolor z okresu k nám jede gazíkem,

je to Ludva Horáček, svou práci dobře zná."

Proč Frantík neposlouchal ta slova varovná?

Frýdek-Místek Karel Plíhal (Plíharmonyje) /

/ John Lennon, Paul McCartney

G D^#dim C D

1. Frýdek-Místek, tam já to znám,

C Emi/H D⁷ G C Dmi

tam jsem jezdíval za Olinou.

2. Řádně jsem si koupil lístek a v kupé sám

jsem v klidu svačíval chléb s uzeninou.

F Fmi C

R: Olinu za ženu si dávno už někdo vzal,

F Fmi C Dmi

vůbec to nevadí, já do Frýdku jezdím dál.

3. Nehodlám se střílet, kvílet či shánět jed,

[: ve vlaku posvačím a vracím se zpět. :]

Galerie Příbuzní

Emi

Rec: Stromům kůže deštěm tmavne, na silnicích listí vadne

v odlesku vodní tříště,

Ami

a stíny dlouhé jako vlaky před sluncem maj' paneláky

jak kostky poztrácené v kopcích,

Emi

já se k tobě domů vracím, bez tebe se v noci ztrácím,

C Emi H⁷

a vláda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá.

Hlavu plnou tvých očí a smíchu a pusy, co nás občas dusí,

třeba když řekneš "co?",

a dlouhý noci milování, kdy nad tebou se tvář má sklání

jak na obraze v galerii, myslím, že v Ermitáži jsem to viděl,

zblízka jsi ještě hezčí,

a vláda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá.

Emi

R: Už vím, že všechno, co mám, je láskou pokryté tvou

jak sníh na vrcholcích střech,

Ami

po všech koutech srdce mi bloudíš,

Emi

jsem šťastnej, že mám tě, mám.

Rec: Jak miluju tvou přítomnost, kdy mohu se tě kdykoliv dotknout

a přesvědčit, že jsi,

miluju tvou chůzi a vznešenost a rozmyslnost slov

a usměvavý ráno, dobrý den,

a když je mi smutno, můžu tvému tričku říct "ahoj",

a ono, věř, jako by se usmálo,

hluboce, hluboce, jak snad chlap ani neumí, hluboce miluju tě.

R:

R:

R:

R:

Generační Nedvědi

Ami

1. Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum,

tak pět křížků moudrosti měl,

G Ami

někde se rozdat chtěl,

když opustil ves a poslední dům,

tak oheň v dálce uviděl,

G Ami

a tam se rozdat šel.

C G C G

R: Jste proradná banda bláznivejch lidí,

E⁷ Ami

na který my se dřem,

C G C G

člověk se za vás červená, stydí

E⁷ Ami

a diví, co nosí den.

2. Tam uprostřed trampů byl i jeho kluk

a ten se pomalu zved':

táto, prosím tě, mlč,

když dostal facku, tak neřek' ani muk,

jen olíz' rozbitej ret:

táto, prosím tě, mlč.

R: Kdo z nás je proradná banda bláznivejch lidí

a kdo se na nás dře,

kdopak se za nás červená, stydí

a diví, co nosí den?

Ami

3. Šel průzračnou nocí a táhl z něj rum,

E⁷ Ami

tak pět křížků moudrosti měl ...

Gero Karel Kryl

Ami

1. Na čele hradní posádky jel Gero vybrat desátky,

E

by oslaviti mohl státní svátek,

leč prázdné město, ves i bor, neb Sasík, Prajz i Branibor

Ami E

už dávno přestal střádat do prasátek.

Ami

Už nechce platit hradu hry, přes Čechy vytáh' na Uhry,

Dmi

tam na Dunaji nalodil se na vor

Ami

a proti proudu pádluje a vesele si jódluje

E Ami Dmi E Ami E Ami

jak Štajerák, jak Tyrolák či Bavor.

2. Vzal Gero jako urážku, že nikdo nechtěl bumážku

a povolení k vystavení pasu

a že dokonce farnosti už dělají mu schválnosti

a nechtějí mu plnit státní kasu.

Je divu, že je naštvaný, když uteče mu poddaný,

jenž vystaven byl léta jeho péči,

a že se cítí uražen, když fůra mužů, fůra žen

se z jeho péče u sousedů léčí.

3. Zří Gero oheň na střeše a alarmuje Mikeše,

by polapil tu nevolnickou chátru,

a Mikeš v roli spojence jde chytat Němce pro Němce,

neb prospívá to ledvině a játru.

A Pepa - ručky vod práce se plíží podél paláce,

jenž ukrejvá se v malostranských střechách,

a s tváří lovce mamuta jde vykrádati auta,

jež zanechali Braniboři v Čechách.

4. Proč by si jeden nepokrad' - jó, v tom je Pepa demokrat

a šikulovi má být dána šance,

my přežili jsme Habsburka a dneska máme wartburka

a tuzexový konto v Živnobance.

Pak odstartuje po lupu na víkendovou chalupu,

tam s kamarády švihne pivní kůru

a, na poměry skuhraje, ví, že to zas ňák uhraje

[: a už se těší na demokratůru. :]

Gilotina Karel Plíhal

G A⁷ D

1. Na rezavý gilotině

G⁷ C E^b7 G

v rámci dobré (zvrhlé) zábavy

A⁷ D

oddělím ti ve vteřině

C G D G

tvoje tělo od hlavy.

2. Na co hlavu, hlava bolí,

v hlavě straší strašáci,

utrápí tě pro cokoli,

rozptyluje při práci.

Emi Emi/D^# Emi/D Emi/C^#

R: Zato tělo, to je dílo,

Emi/C Emi/H A⁷ D⁷

nohy, ruce, sádlo, špek,

Emi Emi/D^# Emi/D Emi/C^#

to ono školu vychodilo,

Emi/C Emi/H A⁷ D⁷

na něm stojí příští věk.

3. To ono sevře páku stroje

či rukojeť praporu,

v každé ruce kýbl hnoje,

směle šplhá nahoru.

4. Trnitá je cesta vzhůru

a mozek váží přes kilo,

musíš myslet na figuru,

vždyť by ji to zničilo.

R: A co s láskou, co to meleš

ve zbytečné obavě,

no řekni, jestli nedovedeš

se zamilovat bezhlavě.

5. = 1.

6. Křičíš, že to bude bolet -

- to jste celí vy, mladí,

vždyť funguje to už nejmíň sto let

[: a nikomu to nevadí. :]

Gloria Karel Kryl

C Ami

1. Je noc, v které nezpívá andělů chór

F G C

a nevidět více kov s příchutí slanou,

F G C Ami

pláč na písku ulpívá u paty hor

F E Ami G Ami

a vánoční svíce dnes na hrobech planou,

F Ami Dmi(Dmi,G) E Ami

Gloria nezní, tlí mudrci v krytech a Herodes bdí,

F Ami Dmi E Ami G Ami

Gloria nezní, jsou střepiny v bytech u rozbitých zdí.

2. Vše zalito svitem, i neony měst,

tři vteřiny ticha, v nichž umlkly zbraně,

svět pohrdl citem a táže se hvězd,

proč proroctví lichá jsou podobna hraně,

Gloria nezní, teď zpívají hlavně žalm "Chtíc, aby lkal",

Gloria nezní vzdor hvězdě, jež slavně plá nad hřbety skal.

3. Je tichá noc svatá, v níž nepadá sníh

a šílenec Svět řekou bláta se brodí,

je slepý a hmatá po ořízkách knih,

snad po stovkách let znova Kristus se zrodí,

Gloria zazní a přeroste tráva přes písečný vír,

Gloria zazní, buď na nebi sláva a na Zemi mír.

Glory Mississippi Žalman

C⁷ G

R: Glory mi v uších dlouho zní,

C⁷ G

v dálce zvony polední,

H⁷ C A⁷

zahraj mi mé dixie, ztrácí páru svou

G Emi A⁷ D⁷ G

ten, kdo běží každý ráno za duhou.

C⁷ G

1. Denně koukám na svět zoufalej,

C⁷ G

když se ploužím domů namol a ospalej,

H⁷ C A⁷

zatímco jsem v kapli zpíval, tančil smutný blues,

G Emi A⁷ D⁷ G

doma čeká funebráckej vůz.

R:

2. Poslední svý prachy počítám,

zda jít na skleničku, přemítám,

jenomže stará doma sedí a drží v ruce hůl,

až se vrátím pozdě, zbyde ze mě jenom půl.

R:

3. Vysoko je slunce, já nejdu spát,

místo na modlení chodíval jsem hrát,

já chodil poslouchat dixie a tančit smutný blues,

doma čeká funebráckej vůz.

C⁷ G

R: Glory mi v uších dlouho zní,

C⁷ G

v dálce zvony polední,

H⁷ C A⁷

zahraj mi mé dixie, ztrácí páru svou

G Emi A⁷ D⁷

ten, kdo běží skoro každý ráno,

G Emi A⁷ D⁷

běží skoro každý ráno,

G Emi A⁷ D⁷ G

běží každý ráno za duhou, a ještě jednou,

G Emi A⁷ D⁷ G

běží každý ráno za duhou.

Grónská písnička Jarek Nohavica

D Emi A⁷ D

1. Daleko na severu je Grónská zem,

D Emi A⁷ D

žije tam Eskymačka s Eskymákem,

Emi G D

[: my bychom umrzli, jim není zima,

Emi A⁷ D

snídají nanuky a eskima. :]

2. Mají se bezvadně, vyspí se moc,

půl roku trvá tam polární noc,

[: na jaře vzbudí se a vyběhnou ven,

půl roku trvá tam polární den. :]

3. Když sněhu napadne nad kotníky,

hrávají s medvědy na četníky,

[: medvědi těžko jsou k poražení,

neboť medvědy ve sněhu vidět není. :]

4. Pokaždé ve středu, přesně ve dvě

zaklepe na na íglů hlavní medvěd:

[: "Dobrý den, mohu dál na vteřinu?

Nesu vám trochu ryb na svačinu." :]

5. V kotlíku bublá çaj, kamna hřejí,

psi venku hlídají před zloději,

[: smíchem se otřásá celé íglů,

neboť medvěd jim předvádí spoustu fíglů. :]

6. Tak žijou vesele na severu,

srandu si dělají z teploměrů,

[: my bychom umrzli, jim není zima,

neboť jsou doma a mezi svýma. :]

Gulášová polífka Karel Kryl

D G A⁷

D A⁷

1. Já před necelou hodinou

D G D

jsem měla konflikt s rodinou,

G D

prý nesluší se na dívku

A E A⁷

jíst gulášovou polífku

D A⁷

v buffet bez gardedámy,

D A⁷ D

v buffet bez gardedámy.

2. Teď v baru Petra Gottlieba

už milenec mě nelíbá,

ten pán se ke mně nehlásí,

vždy velmi tiše prohlásí:

zlé pryč a Pánbůh s námi,

zlé pryč a Pánbůh s námi!

G D

*: Pan Bezruč za to nemůže,

A⁷ D

že na nábytek střádám

G D

a místo ódy na růže

E A⁷

teď blbé písně skládám,

D A⁷

však jednou přijde sobota,

D G D

já spáchám píseň pro Gotta,

G D

a než se půlnoc překulí,

A E A⁷

Gott bude zpívat fistulí:

D G

mám rozprávkový dom

D A⁷

s vysokou strechou kdesi pod nebom...

Hajcman blues Pepa Streichl

A E⁷ A A⁶ A⁷ A⁶ A A⁶ A⁷ A⁶

1. Až narubeš vagon uhla o revirni sobotě,

A E E⁶ E⁷ E⁶ E

potom možeš, synku, praviť, že jsi čuchnul k robotě, E⁶ E⁷ E⁶

F^#mi

až vyfaraš po rekordu s rukama až na zem,

H⁷ D⁷

až ze špice odvezou tě policejnim vozem,

A E⁷ A

tvoja fotka viseť može před Bezručem na plotě.

2. Až přelezeš nizke štoly se sbijakem na hřbetě,

až sam oberštajger na gořalku pozve tě,

až ti bude stejna středa tak jak neděla,

až se zřekneš roby, děcek aji kostela,

potom teprv možeš chodiť s nosem navrch po světě.

3. Až tě, synku, za patami z ničeho nic zavali,

podivaš se na ten život, jak se řika, zpovzdali,

vzpomeneš si, že jsi hraval rock'n'roll a jazz,

poznaš, že jsi dopadnul jak zaběhnuty pes,

a my jsme tu, abysme ti posledni blues zahrali.

Hajnej Hruška Hop trop

Emi C⁷ H⁷ Emi H⁷ Emi

1. Na pařez já usednu si v lesním pološeru

C⁷ H⁷ Emi H⁷ Emi

a na hajnýho vzpomenu si, jenž má hezkou dceru,

D⁷ G D⁷ G

na hajnýho Hrušku a jeho dceru - samej skvost,

D⁷ G F^# H⁷

jenže von má pušku a s puškou střeží dcery ctnost.

2. Na pařezu přemejšlím, a dá to velkou fušku,

jak bych vyzrál na hajnýho, na hajnýho Hrušku,

na Hrušku a jeho zbraň a křepeláka Azora,

kterej hlídá jako saň vchod do hájovny ze dvora.

Emi C⁷ Emi C⁷

R: A štěká přitom na srnce, na datly i žlůvy,

Emi C⁷ Emi C⁷

na ťuhýka na trnce, na vejry i sůvy,

Ami Emi Ami Emi

na chudáka vandráka von štěká ponejvíce,

Ami Emi F^# H⁷

vidí ve mně pytláka, co líčí na zajíce.

Emi C⁷ H⁷ Emi H⁷

*: Vrr haf, vrr haf, sypej si to, vrr haf, vrr haf, fuj fuj fuj,

Emi C⁷ H⁷ Emi H⁷ Emi

vrr haf, vrr haf, sypej si to, padej pryč a upaluj!

3. Hruška zbystří sluch i zrak a vzkřikne:"Namouvěru,

zas je tu ten darebák, co zprznit mi chce dceru,

zas je tu ten chuligán, co slídí, kde je dcerka,

jenže já se do něj dám a proženu mu perka!"

4. A už běží, v hubě pěnu, dělá dlouhý kroky,

pušku k palbě připravenu, má v ní srnčí broky,

letí, letí jeko blesk ze světnice na dvorek,

ve vočích má divnej lesk i jeho pejsek Azorek.

R: Ten, kterej má rád štvanice na lišky i kance,

když vypukne pranice, vždycky v ní má šance,

on si troufne na zvíře tak, jako medvěd velký,

a milýho trempíře chce kousnout do pr...avý ruky.

5. Vím, jak vyzrát na hajnýho, ba i na Azora:

vyštuduju na vrchního lesů revizora,

až přijedu na kontrolu se služební volhou,

postavím je do pozoru, což je mojí touhou.

R: Počkej, hajnej, povím na tě, že jsi prodal jedli,

žes' ji střelil nastojatě, a on bude zbledlý,

"smilujou se, revizore, vždyť mám doma dceru,"

jenže, Hruško, na tvou dceru já už dávno ... hej, beru!

Rec: Tak teda, tatínku, do smrti dobrý, ne?

*: A to bude asi všecko, na zdi visí puška,

pod ní kolíbá mi děcko můj tchán - hajnej Hruška ...

Haleluja - Velká zpověď Jarek Nohavica

G Ami G C G Ami D G

Hale- luja, hale- luja

G G/F^# Emi D G

R: Andělé na kůru, haleluja,

G/F^# Emi D G

v bělostném mundůru, haleluja,

G/F^# Emi D G

hrají na šalmaje, haleluja,

G/F^# Emi D G

že bránou do ráje neprojdu já,

G/F^# Emi D G

nebeská honorace, haleluja,

G/F^# Emi D G

má totiž svoje informace, haleluja,

G/F^# Emi D G

co chtějí, vědí o člověku, haleluja,

G/F^# Emi D G C G

mají na to kartotéku a v ní su já, haleluja.

G D C D G D C D

1. Svatý Petr to tam vede na osobním oddělení,

G D C D G D C D

nenechá se opít medem a nesnáší podplácení,

G D C D G D C D

kouká shora, a co spatří, zapíše hned do šanonu,

G D C D G D

každému, co právem patří, bez pardonu, bez pardonu,

C D G D C D G D

jó, oni všechno vědí, ti, co nahoře sedí,

C D G D C D G D G

tam v modrém blankytu, andělé v hábitu, haleluja.

R:

2. Že jsem tužkou kreslil na omítku čárečky a kosočtverce,

za copánky tahal Jitku a ukazoval to Věrce,

nechtěl chodit do holiče, věřil cizí propagandě,

na ebonitové tyče mazal sádlo kvůli srandě,

oni to na mě vědí, ti, co nahoře sedí,

tam v modrém blankytu, andělé v hábitu, haleluja.

R:

3. Že jsem v dějepise opisoval a v občance hrál piškvorky,

za jízdy vyskakoval, okusoval KOH-I-NOOR-ky,

a pak pod lavicí čet' Rychlé šípy, učitelce říkal: účo,

kouřil astry, kouřil lípy a popíjel k tomu čůčo,

čet' knížky, co jsou na indexu a nedočet' F.L.Věka,

v prvním járu propad' sexu, z čehož se už nevysekal,

pochválen byl od Rottrový, jak prý láska voní deštěm,

ale v páté řadě na Mertovi vykřikoval: Ještě, ještě!

Neustýlal, když se stlalo, čural, kde se čurat nemá

a, aby toho snad nebylo málo, spřáhnul se s folkáčema,

křičel, že satanáš, to je táta, táta náš,

nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny,

bydlel v Těšíně a učil se polštině,

měl syna Jakuba, to bude jeho záhuba,

pil gin fizz, gin fizz, gin fizz, gin fizz,

ale taky rum, rum, rum, rum, rum, rum, rum, rum,

nevěřil vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu, vínu,

tahle píseň, to je další mínus, další mínus, další mínus, další mínus,

předvčírem mi přišlo psaní poslané nebeskou počtou, hohoho,

jen ať se prý moc neoháním, že už mi to v nebi spočtou, hohoho,

no jen si klidně spočtěte, já se vás nelekám,

víte, co mi můžete a hádejte kam, haleluja.

C D G D GR: + halelu-, halelu-, haleluja ...

Halleyova kometa Slávek Janoušek

G Hmi

1. Courám se vesmírem už celá staletí,

Ami C G

daleko do tmy a zas šup ke Slunci do tepla, jsem svěží,

Hmi

a silák Jupiter přede mnou baletí,

Ami C G

často mě zdrží, ale vždy jsem mu utekla, jsem silná.

2. Však nejvíc mě pobaví ta modrá kulička

od Slunce třetí, co s lidmi se otáčí, jsou bezva,

jsou se vším hned hotoví, pro ně jsem stařičká,

kus ledu, co letí, pak se přiblížit postačí.

G Hmi

R: [: Užívejte světa, blíží se kometa,

Ami C G

užívejte světa, blíží se kometa. :]

3. Halleyova kometa mě v poslední době zvou,

ach, Edmond Halley, ó, jak ten mě miloval, byl bezva,

však sešel ze světa, než jsem jednou cestu svou

oběhla kolem, už na mě nepočkal.

R:

4. To tenkrát na účet nám, kometám, připsali

mory a války, i to, že třeba chleba ztvrd', jsou bezva,

papež mohl poroučet, komety nedbaly,

a tak jsi kacíř, a potentát měl z toho smrt.

5. Teď už to prostě není to, to, co to bývalo,

byla jsem metlou božího hněvu, moc silná,

procesí prosilo, šílelo, zpívalo,

já byla mečem pro jejich hlavu.

R:

6. Když jsem zde byla naposled, to zas našli jed v ohonu,

psali rok deset a měli strach, že je otrávím, jsou bezva,

jedni se sami trávili, druzí létali v balónu,

žít či se věšet, to já jim nepovím.

7. Většina vzývala Františka Josefa,

báťušku cara či císaře Viléma, jsou bezva,

a když válka začala, s kým má být kometa?

Ach, co se starám, s těma či s tamtěma?

R:

8. Slunce mi kartáčem můj ohon rozčesá

jak na hlavě každé vlasaté sexbomby, jsem svěží,

a lidičky hned pláčem prosí svá nebesa,

ale jak zmizím, už zas myslí na bomby.

R:

9. Tak to jsem zvědavá, co nyní chystají,

jaké zas šprýmy a jestli mě nafotí, jsem svěží,

kdekdo je potkává, do kosmu lítají,

dokonce prý mi poletí naproti, jsou bezva.

10. Courám se vesmírem, kdeco mě potěší,

lidi si myslí, že vše je tu pro ně snad, jsou bezva,

prý se psaným papírem spor o vesmír vyřeší,

G D

kdoví, co najdu v roce dva tisíce šedesát dva ...

R:,R:

Hanba nám Spirituál kvintet

(Dmi) (C) (Dmi)

R: Hanba nám, tak přivítán byl Pán, náš Pán,

(C) (Dmi)

hanba nám, tak přivítán byl Pán.

Dmi Dmi⁷ Dmi⁶

1. Stará stáj, v ní zima, bláto, víš, vím, vím,

Dmi G

chudý král, co nemá zlato, víš, vím, vím,

Dmi

nemá ani peřinečku, víš, vím, vím.

R:

2. Nad Betlémem vítr fouká, víš, vím, vím,

z jeslí na nás dítě kouká, víš, vím, vím,

místo lásky vidí zlobu, víš, vím, vím.

R:

3. Chudé dítě chudé máti, víš, vím, vím,

jednou věčný život dá ti, víš, vím, vím,

život, který krví splatí, víš, vím, vím.

R:

Dmi Dmi⁷ Dmi⁶

*: Vidí chýše, vidí hrady, víš, vím, vím,

Dmi G

Jerusalém - místo zrady, víš, vím, vím,

Dmi Dmi⁷ Dmi⁶

o té zradě kohout zpívá, víš, vím, vím,

Dmi G

chlapec v chlévě ručkou kývá, víš, vím, vím,

Dmi Dmi⁷ Dmi⁶

těm, kteří se zatím klaní, víš, vím, vím,

Dmi G

velcí, malí, páni, kmáni, víš, vím, vím,

Dmi Dmi⁷ Dmi⁶

pějí písně, nosí dary, hm, hm, hm,

Dmi G

nocí řinčí jejich káry hm, hm, hm,

Dmi

ale za zády těch lidí ve tmě biřicové slídí,

všude blýskají se meče, nemluvňátek krev už teče.

4. Herodes se o trůn bojí, víš, vím, vím,

chtěl by, synku, i krev tvoji, víš, vím, vím,

krev, co jednou vyprýští z ran., R:

Hance Nedvědi

C C⁷ F

1. Ještě máš pod kůží smích,

C G⁷

ještě pod mou hlavou ruku máš,

C C⁷ F

tiše pod závěsy vklouznul nám den

C G⁷

zeptat se, kolik si mě ještě dáš,

F G

a než ti pod nos sedne z verandy kouř,

C C⁷ F

pomalu sprcha smývá dnešní noc,

C

ne, nejsem nešťastnej, vždyť mám tě,

F G⁷ C

mám tě rád, a to je tak moc.

2. Žádný velký slova, sliby a nic,

objetí, něha, pomoc, činy jsou víc,

plujeme po řece, kde není snad břeh,

myšlenkám poroučíme: jen žádnej spěch!.

Tak hezky zvolna, jednou ty, jednou já,

už se mi po nocích, už o tobě zdá,

tak jenom opatrně, zvolna,

po špičkách, jak v lásce se má.

3. Ještě mám pod kůží smích,

ještě od snídaně mléka chuť,

a den na mě přes tvý mávnutí dých',

dneska se stýskat bude, buď jak buď,

Jakub si někde brumlá to svoje "dádá",

až ho oblíkneš, tak pusu mu dej,

a řekni, že mě máš ráda,

že nám bude ve čtyřech hej.

4. Žádný velký slova, sliby a nic,

objetí, něha, pomoc, činy jsou víc,

plujeme po řece, kde není snad břeh,

myšlenkám poroučíme: jen žádnej spěch!

Tak hezky zvolna, jednou ty, jednou já,

už se mi po nocích, už o tobě zdá,

tak hezky opatrně, zvolna,

po špičkách, jak v lásce se má,

[: tak hezky opatrně, zvolna,

po špičkách, jak v lásce se má ... :]

Hanina Karel Kryl

C E F C

1. S kabinou Gemini počítám hodiny,

D⁷ G

trvá to století, než obletí tu kouli,

C E F(F,Ami) C(C,Dmi)

mlhavou patinou půjdeme s Haninou,

(-,C) G C

ač se jí nelíbím, přec políbím jí tvář.

E Ami

R: Do týdne nejpozději zavolati kněze dám,

C D⁷ G

sloveso "milovat" jak časovat, se dovím,

C E Ami Dmi

zahodím beznaději k neuvadlejm rezedám

C G C

a potom v lehátku já pohádku jí povím.

2. Tak příští sobotou skoncuji s samotou,

to tady pod šípkem svým polibkem jí sdělím,

pro měsíc umístím Haninu pod listím,

aby mi záviděl, že neviděl ji dřív.

R:

G C

3.=2. + [: že neviděl ji dřív ... :]

Hanka Nedvědi

A

1. Na rameno ruku ti dám,

D A

hlavu k ní skloníš, dotknout se chceš,

něha přišla po kůži k nám,

D A

o svatbě zpívá kostelní věž.

D⁷ E⁷

R: Hledám slova, jak to jen říct,

A

že tak tě mám rád,

H⁷ E⁷

až nad tím vším, co dělám, jak myslím,

A

rozum zůstává stát.

2. Včera ráno dopis jsem psal

na úřad kamsi, a byl samej verš,

pak do kafe jsem sůl nasypal

a česat se chtěl, to protože jseš.

R:

R:

Hardy Greenhorns

C F

1. Jó, vo poslední pranici měl Hardy mušku zlou

G C

a teď ho k Fordu vedou a čtyři na něj jsou,

F

to když si na něj vyšláp' sám policejní šéf,

G C

nechtěl, aby znovu tekla krev.

G C

R: A teď mu zní, teď mu zní poslední, poslední

G C

zvonění, jó, pohřební,

F

v okolí se každej bál, koho sejme Hardy dál

G C

a marně za ním oddíl vojska hnal.

2. Ten Hardy prostě neuměl bez pistole žít,

teď v pekle si dá nalejt a tam se cejtí líp,

jeho stín se plouží v noci častokrát

tam, kde musel Hardy hlavu do oprátky dát.

R:

Harfa Asonance

Dmi C

1. Žil jeden sedlák blízko řeky Tweed,

Dmi Ami

harfa má tak něžně zní,

Dmi C

a měl dvě dcery, hezčí nemoh' mít,

Dmi C Dmi

pa la la ...

2. Jednou ta starší říká sestře své,

harfa má tak něžně zní,

"pomoz mi v řece vyprat šaty mé,"

pa la la ...

3. Ta mladší vyšla jako krásný květ,

harfa má tak něžně zní,

a za ní starší, ve svém srdci jed,

pa la la ...

4. U břehu řeky starší skočila,

harfa má tak něžně zní,

do proudu svoji sestru shodila,

pa la la ...

5. Mladší své bílé ruce vztyčila,

harfa má tak něžně zní,

"ach, sestro, pomoz, prosím," křičela,

pa la la ...

6. "Když já tě nechám v řece utopit,"

harfa má tak něžně zní,

"tvůj milý bude se mnou svatbu mít,"

pa la la ...

7. Dva pastýři na břehu seděli,

harfa má tak něžně zní,

a mrtvou dívku připlout viděli,

pa la la ...

8. Oni bílou kost jí z těla vyndali,

harfa má tak něžně zní,

a krásnou harfu z ní vyráběli,

pa la la ...

9. Pak z jejích vlasů snopce svázali,

harfa má tak něžně zní,

a harfě zlaté struny přidali,

pa la la ...

10. Na svatbu sestry přišli harfu dát,

harfa má tak něžně zní,

a harfa smutnou píseň začla hrát,

pa la la ...

11. Když první struna harfy zazněla,

harfa má tak něžně zní,

nevěsta zbledla, v tanci ustala,

pa la la ...

12. Když druhá struna harfy zazněla,

harfa má tak něžně zní,

o hrozném skutku sestry zpívala,

pa la la ...

13. Když třetí struna harfy zazněla,

harfa má tak něžně zní,

nevěsta mrtvá k zemi padala,

pa la la ...

Harley Cop / Townes Van Zandt

C G

1. Tak teda mám novej Harley, život teď poznávám,

C G

tak teda mám novej Harley, život teď poznávám,

D C G

von je teď láskou mou, motor mu brouká dál.

2. Znám Mexiko, El Pego, hotely, cesty tam v horách,

znám Mexiko, El Pego, hotely, cesty tam v horách,

von je teď láskou mou, motor mu brouká dál.

3. Teď přede mnou je Houston, já mu nalejt dám,

teď přede mnou je Houston, já mu nalejt dám,

von je teď láskou mou, motor mu brouká dál.

4. Já nemám na benzín, zpátky domů musím jít,

já nemám na benzín, zpátky domů musím jít,

von je pořád mou láskou, motor mu začal klejt, klejt, klejt.

Hasiči Karel Plíhal

D Emi D A⁷ D

Benzínem se nemá hasit ohniště,

Emi D A⁷ D

teď už je to jedno, ale pro příště,

A E⁷ A E⁷ A

slíbili mi tady místní hasiči,

D Emi D A⁷ D

že to se mnou po koncertě nacvičí.

Hej, člověče Boží Nezmaři

Ami Emi Ami C G C

1. Hej, člověče Boží, zahodil jsi boty,

Ami Emi Ami F G Ami

jakpak bez nich půjdeš dál, touhletou dobou sněží,

C G C Ami Emi Ami

nehřeje tě slunce, mám o tebe strach.

2. Hej, člověče Boží, zahodil jsi kabát,

jakpak bez něj půjdeš dál pár dní před Vánoci,

nehřeje tě slunce, mám o tebe strach.

3. Hej, člověče Boží, zahodils' peníze,

jakpak bez nich půjdeš dál, nekoupíš si chleba,

nedají ti najíst, mám o tebe strach.

4. Hej, člověče Boží, zahodil jsi dřevo,

jakpak chceš v tý zimě spát, čas je o Vánocích,

světnici máš prázdnou, mám o tebe strach.

5. Hej, člověče Boží, koho jsi to vedeš,

dívka zatoulaná bez halíře v kapse,

cizí dítě porodí, mám o tebe strach.

6.=1.

F G A

*: Hej, člověče Boží ...

Hej, Joe Cop

D G

R: Hej, Joe, zvedej se, Joe!

G D G

1. A nekoukej dlouho, všichni čekaj' na tebe, Joe,

D G

až sedneš na maličkou, maličkou klisnu, no tak, Joe.

R:

2. Nestůj tu jak solnej sloup, měl bys jít už krotit, Joe,

budeš krotit maličkou, maličkou klisnu, no tak, Joe.

R:

3. Budou hrát fiddle, co maj' tón, nesmíš spadnout, jdi už, Joe,

pod sebou máš maličkou, maličkou klisnu, no tak, Joe.

R:

R:

Hej, Joe Greenhorns / Boudleaux Bryant

E

1. Hej, Joe, jen uvědom si dojista, že každá holka vod těsta

H

hned, jak přijede do města, je dámou,

hej, Joe, město nejsou pastviny, zde platěj' zákony jiný,

E

a tak nedělej blbiny před dámou.

A

R: S tebou je kříž, pá dap, ty snad nevíš, pá dap,

že ti musí přijít děsně na vobtíž, pá dap,

chodit špinavej v městě, když je v cestě

H

ženskejch dvěstě pěkně pěstěných, to je hřích,

E A

hej, Joe, proč chodíš jak spařený, to chce jít jinak na ženy,

H E

vždyť tvý šance nejsou zmařený.

2. Hej, Joe, buď, prosím tě, tý dobroty a kup si nový kalhoty

a neplivej si na boty před dámou,

hej, Joe, hleď trošku na svou parádu, nečisti boty vo trávu

a nesmrkej do rukávu před dámou.

R:

Hej, Jude Marta Kubišová / John Lennon,

Paul McCartney

F C

1. Hej, Jude, co dá ti pláč,

C⁷ C^7sus C⁷ F

oči pálí a slzy zebou,

B^b F

víc nemáš, jen malý poslední dar:

C⁷ F

znáš písní pár, ty půjdou s tebou.

2. Hej, Jude, že má tě rád,

to se v písních tak snadno zpívá,

na rubu všech písní, kde končí rým,

tam leží stín, který nám zbývá.

F⁷ B^b B^b/A Gmi⁷

R: Svět je krásnej, svět je zlej, hej, Jude, věř v něj,

Gmi⁷/F C⁷/E C⁷ F

do vínku nám dal víc ran a boulí,

F⁷ B^b B^b/A Gmi⁷

a do těch ran ti sype sůl a láme hůl,

Gmi⁷/F C⁷/E C⁷ F

tak vládne nám svět, tak s námi koulí,

F⁷ C⁷

ne ne ne ne ne ne ne ne ne.

3. Hej, Jude, tvou píseň znám,

když ji zpívám, tvé oči září

a potichu a skromně broukáš si dál,

až celý sál jen tobě patří.

R: Tak jen pojď sem, já půjdu tam, hej, Jude, já mám

tvůj lístek až tam, kde málo vidím,

jen poslouchám a skrývám stud, hej, Jude, Bůh suď,

proč zpíváš líp, já nezávidím,

ne ne ne ne ne ne ne ne ne.

4. Hej, Jude, ty víš a znáš,

oči pálí, snad mám v nich slídu,

jen proto v tvých ústech překrásně zní,

ty zpíváš v ní celou světa bídu, bídu, bídu, bídu, bídu, bídu,

F D^# B^b F

da da da da da da da da da da da, hej, Jude ...

Hej, lidi Devítka

G D/F^#

1. Je zase mír, ten podivnej čas,

G/F Emi

očím, kdysi dešťovejm, už zbyla jen sůl,

C G D

ne že bych neměl o co se prát, jen o to nikdo nestojí,

G D/F^#

zdá se bejt dobře, jenže někde je kaz,

G/F Emi

možná nad svou hlavou cejtím zlomenou hůl,

C G D

točím se dokola jak ostnatej drát, jak svatej Petr v orloji.

C Ami

R₁: Hej, lidi, koukejte mi do očí,

G D

tam někde vzadu, to jsem opravdu já,

C Ami

jen filmy o duši se se mnou netočí,

G D

já mám i slzy, i když není to znát,

F C D

jenom jsem chtěl, abyste viděli víc než gesta a tvář,

G

aspoň vy, co vás mám rád.

2. Blázny živí Bůh, jenomže já už mám hlad,

komediant napůl, napůl bez víry chlap,

na stole mi zůstalo pár bílejch let, nepopsanejch map,

znáte jenom špičku velký studený kry,

dole možná s hrdinou se objímá srab,

možná, že pan Shakespeare zapomněl pár vět, když královně hrál.

C Ami

R₂: Hej, lidi, koukejte mi do očí,

G D

tam někde vzadu, to jsem opravdu já,

C Ami

jen filmy o duši se se mnou netočí,

G D

já mám i slzy, i když není to znát,

F C D

jenom jsem chtěl, abyste viděli víc.

R₁:

Hej, pane Děda Mráz Vlasta Redl

C F Emi

1. Hej, pane Děda Mráz, to jste se snad splet',

F Emi Dmi C G Ami⁷ G

už jste zase naděloval u špatného zvonku,

G⁷ C D G

u souseda stojí další chevrolet,

C F C F G C F G C

a má milá dostala zase jenom sponku.

2. Hej, pane Děda Mráz, jistě jste to splet',

ale ptal jsem se i ostatních, a dopadli jsme stejně,

přitom už vám píšem lístky kolik let,

stejně vždycky dostanem to, co obyčejně.

3. Hej, pane Děda Mráz, kdy přijdu na řadu,

vždyť jsem přece nezlobil - zeptejte se v práci,

asi máte v počítači někde závadu

a ty naše lístečky se tam všecky ztrácí.

D G D G⁷ C

R: Jen se mi zdá, že se pletete moc často,

Gmi C⁷ F

těm za deset tisíc, a tobě, Vlasto, za sto,

Dmi G⁷ C F G

snad bychom se přece jenom nějak dohodnuli,

C F C F G C F G C

vždyť ten rozdíl nedělá nic víc než dvě nuly.

4. Hej, pane Děda Mráz, už zase jste to splet',

ale za ty roky jsem si taky na to celkem zvykl,

v duchu vás omlouvám, to už umím nazpaměť,

ale dejte pozor, aby vám někdo pytel neufíkl.

Rec: A je pryč ...

Hej, strojvůdče Greenhorns / Johnny Cash

G

1. Hej, v budce strojvůdče, zpomal jízdu svou,

A D

po letech zas jedu svýho dětství krajinou,

G C

i řeka tady zpomaluje a má línej proud,

G D G

já z okna kupé nemůžu svý oči odtrhnout.

2. Hej, v budce strojvůdče, netop v kotli tak,

ať nekryje moje oči kouř jak černej mrak,

když projíždím touhle tratí, věř mi, je to fakt,

moje srdce vždycky tluče s pražci stejnej takt.

3. Tak prudce, strojvůdče, nemůžete jet,

tímhle mlázím zase vcházím do svejch mladejch let,

tam jsem sedal na kopcích a koukal do dálek,

dívčí smích mi vítr nosil s písní lokálek.

4. Hej, v budce strojvůdče, nesjíždějte z hor,

vidíte, že slunce je jak rudej semafor,

tady je kraj mýho mládí, tady každej kout

dovede jak jízdenku mý srdce proštípnout.

5.=1. C D G

Hej, Tome! Hop trop

C G

1. Dobrej večer, pane, chci najít jeden dům

Dmi F B^b G

a tohle město už jsem skoro celý prochodil,

C G

je jako každej jinej a podobá se stům

Dmi F G

těch, ve kterejch jste třeba pivo pil.

2. Máte pravdu, pane, má to bejt ňákej klub,

to přesně sedí, řek' jste: maj' tam fantastickej sál,

až najdu kamaráda, co místo na náš srub

už jezdí jen na samej country bál, pak:

F Emi

R: Zavolám:"Hej! Tome! Co s tebou, ksakru, je,

F Emi

tak nebuď jak ti, co jsme se jim smáli,

Dmi C

buď zas ten bezva kluk se srdcem kovboje

Dmi G

ze srubu v údolí u Orlí skály."

3. Sedím venku, Tome, tak dělej, noc je blíž,

já nechci dlouho čekat, už jsou schody studený,

vlak jede každou chvíli a, snad se nezlobíš,

mám s sebou i tvý věci sbalený.

R:

Hej! Kapitáne! Hop trop

Dmi F

1. Moře už se vzteká, stožár modře bliká,

C Dmi

to nás právě varuje sám svatej Eliáš,

F

proto každej smeká, na palubu kleká,

C Dmi

mezi zuby drtí otčenáš.

Dmi C

R: Hej! Kapitáne!

Dmi C Dmi

Jestli přežijem, tak se nedoplatíš!

C

Hej! Kapitáne!

Dmi C Dmi C

Tenhle vrak ti rozbijem a rumu vypijem

Dmi A⁷ D D A⁷ D G D A⁷ D

sedm galónů, a ty to zaplatíš.

2. Vítr plachty ničí, lana s námi cvičí,

za chvíli se briga kýlem na dno posadí,

my jsme chlapi ryzí, kterejm je strach cizí,

když natáhnem brka, nevadí.

R:

Hejna včel Nedvědi

Hmi Hmi/A

1. Nějak umírá nám láska,

Hmi/G Hmi/F^#

my jako hejna divejch včel

Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F^#

jdeme dál.

2. Každej vztah je vlastně sázka

a každý ráno může zmizet,

my jdeme dál.

Hmi Hmi/A

R: Řekněte, kdopak za to může,

Hmi/G Hmi/F^#

kdo z nás má právo něco brát,

Hmi Hmi/A

kdo učil lidi zlobu dýchat,

Hmi/G Hmi/F^# Hmi Hmi/A Hmi/G Hmi/F^#

kdo na vojáky chce si hrát.

3. Už zase bohatejch je spousta,

a čím víc peněz, lásky míň,

my jdeme dál.

4. A tak nám zbývá jenom doufat,

že už zítra,že už zítra snad

budeme dál.

R:

5. Už zase umírá nám láska,

my jako hejna divejch včel

jdeme dál...

Hejno vran Wabi Ryvola

F B^b

1. Když nad pasekou vzlétne hejno vran,

F

hejno vran, hejno vran,

B^b

je léta pel už dávno vyprodán,

C⁷ F

podzim se hlásí chladem jasných rán,

B^b

v tom ránu prochází se sám a sám,

C⁷ F

kdo městu dávno sbohem dal.

F A⁷

R: A tak se touláš trávou spálenou,

Dmi

nevíš, jak rozloučit se s létem,

B^b

díváš se na krajinu vzdálenou,

C⁷ F

kterés' dal celý život svůj.

2. Nad hlavou zakrouží ti hejno vran,

hejno vran, hejno vran,

a bílých hvězd je všude oceán,

přece si nepostavíš pod ně stan,

budeš spát pod širákem, jak tě znám,

i když už podzim přichází.

R:

Helen Samson

D

1. Silnice jsou vlhký k ránu,

Gmi D

já vzpomínám na tvý oči, Helen,

na chléb s máslem, bílou kávu,

Gmi D

tělo hebký jako trávu, Helen,

Emi F^#mi

udejchanej polibek

G B^b D

se špetkou strachu, že se někdo dívá,

to zbylo ti z tvejch patnácti

E⁹ Gmi D

i s úsměvem, co rozpaky zakrývá.

2. Dál jsou to vlasy žlutý tak,

že ve slunci se na ně dívat bolí,

a tváře zvlhlý od potu,

co při polibku zachutnají solí,

oči svítí v letních ránech

někdy víc než slunečnice květ,

to všechno, Helen, poukázkou je

na pár dalších spokojených let.

3. Silnice jsou vlhký k ránu

a s nima i moje oči, Helen,

vzpomínám, jaký to bylo,

stop' jsem vůz, co jede kilo, Helen,

[: oběd dám si v bistru v městě,

kam jsem vlastně vůbec nechtěl jet,

potkám tě zas za pár pátků,

pro pár dní snad nezboří se svět. :]

Hermelín Bobři / John D. Loudermilk

G H C G

R: Hermelín, Hermelín, král všech sýrů a přítel vín,

A D G C G D

jemnější než popelín, Hermelín, (náš) Hermelín.

G H C G

1. Tento jemný sýr má příchuť houbovou od plísně na jeho povrchu,

A D G C G D

vypadá jak naftalín, Hermelín, náš Hermelín.

R:

2. Správně vyzrálý má lasturový lom, nemá-li, pak ještě nedozrál,

dejte ho dozrát za včelín, Hermelín, náš Hermelín.

R:

3. Výborný je rozkrojený, obalený a smažený,

nemá v sobě klobásový jed botulin, Hermelín, náš Hermelín.

G C G D

R: + Hermelín, Hermelín.

R:

Heřmánkové štěstí Jarek Nohavica

G

1. Madonnu Donatella jsem zahlídl, jak zhášela svíci,

heřmánkem zavoněla, já nevěděl, co jí mám říci,

C G

nad horizontem už mi hvězda bliká,

C G Ami D⁷

ještě není moje, ještě se mě nedotýká,

G Ami

ucítil jsem vůni heřmánku,

D⁷ Emi C G

už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.

2. Někdo mě popadl a postavil ke zdi, měsíc se dral oknem do pokoje,

počkejte chvíli, teď padají hvězdy a jedna z nich je ta moje,

odněkud ze tmy brnká slepý kytarista,

polibek letmý, řekou plyne voda čistá,

ucítil jsem vůni heřmánku,

už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.

D Emi C G C G C G

R: Láska je hora, vysoká hora,

D Emi C G C G C G

kdo z nás ji zdolá, kdo z nás ji zdolá,

Ami D⁷ G

láska je hora vysoká, hora vysoká.

Emi G

*: Venku je bláto, prší štěstí, cinká zlato,

C Emi

po náměstí s parazolem chodí lidi kolem,

G C

na nebi ptáci, brečí dítě, tramvajáci táhnou sítě,

Emi

ulicemi padají ryby k zemi,

Ami D⁷

nad domy, nad střechami letí smutně čáp,

Ami D⁷

mávám mu gerberami, sedá si na okap.

3. Herodes v bílém plášti vraždí neviňátko,

v kamnech kosti praští a po koláčích sladko,

pod okny na mě troubí limuzína:

nebreč a pojď, tak zle to nezačíná,

ach, smutky, smutky z heřmánku,

už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.

4. Ve stráních karlovických lesů červnové slunce zlátne,

co našel jsem, to u srdce si nesu, co ztratil, mizí v nenávratně,

na bříze na kmeni vyrostla holubinka,

navždycky ztracený slyším, jak srdce cinká,

ach, lásko, lásko z heřmánku,

už mi to začíná, už křičím ze spánku: Martina.

R:

Madonna Donatella, Madonna Donatella ...

Hlas Karel Kryl

Ami G Ami F

1. V měsíci září, kdy jablka zrají,

Ami G Ami E

kdy mantilu noci svit měsíce protkal,

Ami G Ami F

když dozněla hymna, již v půlnoci hrají,

Ami G Ami

já poprvé tehdy jsem Satana potkal.

2. Ten Satan měl líbeznou postavu panny

a nepáchla síra, však voněly květy,

a v úsměvu něha bez jediné hany,

jen z úst jako hadi mu syčely věty:

C G

R: "Jen nech si svou duši, ta k ničemu není,

Ami G Ami E

vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu,

Ami G Ami F

však hlas - to je zboží, jež dneska se cení

Ami G Ami

a dobře se platí - to beze všech žertů!"

R: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil

a stráž mi ho do klece vsadí,

a kdybys pak stokrát i andělsky mluvil,

tvůj hlas tě zradí!"

3. Dnes jako kníže si v paláci žiji,

mám ve stájích koně a v zahradách pávy,

jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji,

jen rádio nemám a nesnáším zprávy.

4. Neb kdykoli válkou se o lásce bájí,

když slaví se vrazi a obchody s časem,

když svatými slovy se bezpráví hájí,

když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem.

R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci,

mám z démantů bazén a ze zlata ryby,

mám přebytek všeho, i pýchy, i moci,

mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!

R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří,

je krásný, byť s úsměvem krysím,

vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří,

když na větvi visím ...

Hle, jak se perou Karel Kryl

Emi D Emi H⁷ Emi

Emi D Emi D

1. Tak hle, jak se perou, jen pohleďte na ně,

Emi D G Ami

jak úplatky berou a svrbí je dlaně,

Emi C D Emi

jen pohleďte na ně, jak zatančí tance,

D Emi H⁷ Emi

když namísto daně jim dají kus žvance.

C D G Emi G Emi D Emi

R: Pít, klít, rouhat se víře, pak sedět v díře nějaký rok,

C D G Emi G Emi D Emi

klít, pít, co hrdlo ráčí, vždyť osud stáčí už poslední lok.

2. Tak pohleď, jak s vervou tu do sebe mlátí,

než hrdlo si servou a život si zkrátí,

tak s křikem se boulují s tupostí mezků

a páni se radují, utáhnou přezku.

R:

3. Když v hospodě pijí, tak pozor dej na ně

jak na klubko zmijí, jež zabíjí laně,

tak pozor dej na ně v té podivné době,

vždyť při této hraně jde o krk i tobě!

R:

R:

Hlídač krav Jarek Nohavica

C

1. Když jsem byl malý, říkali mi naši:

"Dobře se uč a jez chytrou kaši,

F G C

až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv,

takový doktor sedí pěkně v suchu,

bere velký peníze a škrábe se v uchu,"

F G C

já jim ale na to řek':"Chci být hlídačem krav."

C

R: Já chci mít čapku s bambulí nahoře,

jíst kaštany a mýt se v lavoře,

F G C

od rána po celý den zpívat si jen,

F G C

zpívat si: pam pam pam ...

2. K vánocům mi kupovali hromady knih,

co jsem ale vědět chtěl, to nevyčet' jsem z nich:

nikde jsem se nedozvěděl, jak se hlídají krávy,

ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,

každý na mě hleděl jako na pytel blech,

každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.

R:

3. Dnes už jsem starší a vím, co vím,

mnohé věci nemůžu a mnohé smím,

a když je mi velmi smutno, lehnu si do mokré trávy,

s nohama křížem a s rukama za hlavou

koukám nahoru na oblohu modravou,

kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.

R:

Hlídači slov Jan Burian

G C G

1. Bez barev, bez chuti, chladní jak kov

C G

krčí se v příšeří hlídači slov,

D C G

visí mi na ústech, ze rtů mi čtou

D C G

a každou legraci k účtu přičtou.

2. Málo je slůvek a málo je vět,

který by léčily nemocnej svět,

vybrat to pravý je obtížnej lov,

teď ještě do toho hlídači slov.

3. Peru se s vírou jak Karamazov,

teď ještě do toho hlídači slov,

ptám se jich, co bych moh' špatnýho říct,

a voni mlčí, snad nevědí nic.

4. Kolik je na světě hladu a vdov,

teď ještě do toho hlídači slov,

[: kolik je naděje, smůly a běd,

a já mám vybírat ze slov a z vět. :]

Hlídej Nezmaři / Pepa Štross

A D A H D A

1. Hlídej, hlídej si mě potichu a ochotně,

D A H D A

hlídej, hlídej si mě líp než mlíko na plotně.

E D A

Jsem na bodě X, možná na nultém,

E D E

nic novýho, lásko, pod pultem,

A D A H D A

hlídej, hlídej si mě potichu a ochotně.

2. Hlídej, hlídej můj stín, slunce už má namále,

hlídej, hlídej můj splín, ať je fajn a tak dále.

Obloha má duhovej límec

z Heřmanova Městce po Hrochův Týnec,

hlídej, hlídej si mě potichu a ochotně.

3. Líbej, líbej si mě, počti si mezi řádky,

líbej, líbej si mě, pak budu se držet zpátky.

Mám sto chutí říct doma pod kulmou,

že pusu dám všem, co neuhnou,

hlídej, hlídej si mě potichu a ochotně,

H D A H D A G^# A

potichu a ochotně, potichu a ocho-tiše a ochotně ...

Hlídej lásku, skálo má Nedvědi

C G⁷ C

1. Jak to v žití chodívá, láska k lidem přichází,

F C

přijde, jen se rozhlédne a zase odchází,

F C

já ji potkal ve skalách, šla bosá, jenom tak,

G⁷ C

měla džíny vybledlý, na zádech starej vak.

C G⁷ C

R: Hlídej lásku, skálo má, než se s ránem vytratí,

F C

čeká na nás těžká pouť, až se s ránem vytratí,

F C

mezi lidma je těžké plout, až se s ránem vytratí,

G⁷ C

víš, co umí člověk, pojď, než se s ránem vytratí.

2. Když mi "ahoj" povídá, úsměvem mě pohladí,

tak zas jedna z mála snad, co jí tulák nevadí,

sedli jsme si na stráni, dole zpíval řeky proud,

den zmizel za obzorem, stín skryl náš tichý kout.

R:

Hluchoněmá zem Pavel Dobeš

E H⁷ E E⁷

1. Když vlaky jedou a škvíry mezi kolejemi

A H⁷ E E⁷

připomínaj' rytmem synkopy,

A H⁷ E E⁷

[: kamarádi opouštějí zemi,

A H⁷ E

a já jsem zůstal tady, v srdci Evropy. :]

2. Ani nevím, co je to ta estetika,

nač si kazit zdraví otravou,

[: vždyť pražský orloj zatím eště tiká

a voda teče Vltavou. :]

3. Každý rok z tý země někdo zmizí,

přemýšlím, kam vedou koleje,

připadám si často jako cizí,

včera odjel další, a nic se neděje.

4. Je nás o jednoho míň a vekslák stejně dobře prodal marku

a další kilo heroinu vyčmuchali celníci,

soused fackuje svou ženu v parku,

kdyby aspoň z toho piva někdo sundal čepici.

A H⁷ E E⁷ A H⁷ E E⁷

R: A jen od Jakuba zvony zvoní, a nikdo neslyší mosazné tóny,

A H⁷ E E⁷ A H⁷ E

a jen od Jakuba zvony zní, a nikdo je neslyší.

5. Jsem jeden z lidí v hluchoněmé zemi,

slepé střevo v srdci Evropy,

prozatím to ujde, daří se mi

neposlouchat zvony, nevnímat synkopy.

6. Jsem jeden z lidí v hluchoněmé zemi, slepé střevo v srdci Evropy ...

Hlupáci Jarek Nohavica / Bulat Okudžava

Ami Dmi

1. Nevím, jak bylo dřív, ale dnes je to tak,

G C

že na každý verš je jedna fráze

Ami E

a na každého moudrého jeden hlupák

Ami

a tak žije svět v rovnováze.

2. Tohle pravidlo hlupákům žluč obrací,

neboť poznat jsou zblízka i zdáli,

všichni křičí na ně: Hlupáci, hlupáci!

a ta ostuda hlupáky pálí.

3. Aby hlupák se nemusel červenat víc,

aby každý se mohl něčím chválit,

každému moudrému jednou, z ničeho nic,

na čelo nálepku dali.

4. Tenhle systém se ujal, je poznávací

a laciný při vší té bídě,

na moudré křičí se: Hlupáci, hlupáci!,

no, a hlupáky zas není vidět,

E Ami E Ami

není vidět, není vidět.

Hned teď Nezmaři

Ami D C E

1. Jestli chceš, stáhnu tě z kůže teď hned,

Ami D C E

předvedu zázrak a hleď,

Ami D C E

natáhnu tě v tobě a stydne mi krev

Ami Emi Ami Emi Ami

a mám tě, mám tě, mám.

2. Potají stárnem, tak vyskoč a leť,

určitě přistaneš sám,

křídla na půjčku nám poskytne svět

teď hned, teď hned, teď hned.

Dmi

R: Kdo se nebojí, slyší trávu růst,

Ami

jen když neprší z nebe zlatý déšť,

Dmi

kdo je hladový, snese dlouhý půst,

C E

a já počítám dluhy na haléř, co s tím?

3. Hodiny tikají tik-ťak a dost,

kdepak se zastavil čas,

zvoník to sbalil a vyhodil most,

ten v nás, ten v nás, ten v nás.

4. Od křídel ke snům je už jenom krok,

cupitám vesele dál,

zázrak se nestal a já jsem ten cvok

i král, i král, i král.

R:

5. Ohníček hasne, tak přilož a pojď,

křídla si dáš pod polštář,

ukaž mi cestu a po ní mě voď,

kam znáš, kam znáš, kam znáš,

Emi Ami Emi Ami Emi Ami

[: kam znáš, kam znáš, kam znáš ... :]

Ho ho Watanay Žalman

D C D

1. Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,

C G D

dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.

D C D

R: Ho ho Watanay, ho ho Watanay,

C G D

ho ho Watanay, kiokena, kiokena.

2. Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky,

vánek ho kolíbá, už nezpívá, už nezpívá.

R:

3. V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,

má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.

R:

4. V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná,

vánek, co ji k tobě nes', až do léta ti odlétá.

R:

R:

Hodiny Příbuzní

G

1. Tak jak koukám na hodinách,

C Emi

že jestli jdou, tak jsem se splet',

C G

nemáš aspoň odvahu brnknout,

Ami D

abych tu nestál a mrznul jak led.

2. Počkej, holka, kluků je málo,

no co by to stálo, "promiň" mi říct,

nemáš aspoň odvahu brnknout,

abych tu nestál a nemrznul víc.

G Hmi

R: Víš, holka, horší než mráz

G⁷ C

je poznání zas, že jedna, co jsem měl rád,

Edim Ami D G

s důvěrou zametla, láska už odkvetla nám.

3. Stoupla sis na špičky, tam z naší uličky

ved' jsem si tě pomuchlanou

a smutnou, že nestačil den,

sotva jsme začali jen, noc končí "nashledanou".

4.=1.

Edim Ami D G R: + s důvěrou zametla, láska už odkvetla nám,

Edim Ami D C G

s důvěrou zametla, láska už odkvetla nám ...

Holáryjó Karel Kryl

D A⁷

1. Někdy se mi zachce novinářských kachen,

D D⁷ G

ale Tereza chce se mnou "Liebe machen",

D A⁷

bejt tak trochu mladší, zvládnul bych tě, ženská,

D G E⁷ A⁷

takhle sjedu radši do Těžkoslovenska,

D A⁷ D

takhle sjedu radši do Těžkoslovenska, holáryjó!

2. Škodovka se blíží ke Karlovým Varům,

oči se mi klíží: třicet mařen za room!

I pro pána Jána, i pro páma Klause:

slova nadepsána "Zimmer frei mit Brause",

slova nadepsána "Zimmer frei mit Brause", holáryjó!

3. V hospodě mi dají Schweineschnitzel natur,

na opravně mají Autoreparatur,

marně hledám bytnou, Frantík, Pepík, Vilík

v pasáži mi špitnou:"Junge Mädchen! Billig!",

v pasáži mi špitnou:"Junge Mädchen! Billig!", holáryjó!

4. Křečkové a sysli jsou tu jako vždycky,

mně to ale myslí neekonomicky,

jsem zas mezi svými, kdekdo kapsu mastí,

zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí,

zvolna dochází mi, jak je to s tou vlastí, holáryjó!

G D

*: Je mi z toho nanic a mám z toho srandu,

G E⁷ A⁷

zajódluju z hranic: Sláva Vaterlandu!

D A⁷ D

Zajódluju z hranic: Sláva Vaterlandu!, holáryjó!

Holka moje zlatá Jarek Nohavica / Vladimir Vysockij

Ami E Ami

1. Holka moje zlatá, neroň pro mě slzy,

Dmi G C

kamarádi moji, zaplaťte můj dluh,

A⁷ Dmi Ami

písně, co jsem zpíval, ať teď pějou druzí,

E Ami

a mým nepřátelům vyřiďte: těbůh.

2. Budete mi chybět, budete mi scházet,

kytaru mi berou na pár let,

skončily se toulky po nebeské dráze,

luna nemá nárok, slunce jakbysmet.

3. Skončila se volnost, skončilo se právo,

jedna tvrdá pelest, čtyři holé zdi,

já nemám nárok vlevo, nemám nárok vpravo,

zbyl jen kousek modré oblohy, zbyly jenom sny.

4. Sny o tom, jak vyjdu přes dveře otevřené,

kytaru mi vrátí před branou,

kdo tam bude čekat, kdo nezapomene

a kdo zazpívá mi na přivítanou?

Holka od koní Devítka

Emi

1. Pro vlasy rozcuchaný z naivních snů,

A C

svobodu větru na tvářích,

Ami Hmi

možná jsem zapomněla něco ti říct,

Emi

a najednou je pozdě,

pro lásku koní, krásu všedních dnů

A C

na kontě mám zase jeden hřích,

G C Hmi H⁷

pozdě se omlouvat, že ublížit nechci ani jednomu z nás.

Emi D C

R: A jak ty bláznivý koně chci dohonit slunce, když zapadá,

Ami D/F^# G H⁷

písničku kolejí, který se tam někde v dálce snad setkají,

Emi D C

chci tiše zpívat a hrát jenom pro ně, než prach na ni napadá,

Hmi H⁷

a zapomenout, že se ještě někdy rozední,

Emi C

kolem hlavy mám svatozář holky od koní,

Ami H⁷ Emi

když zavírám oči a doufám, že předhoním aspoň o kousek čas.

2. Ztracená v rozpacích, když o tobě sním

a do těch snů se mi připlétá

i vůně potu a zkosenejch trav,

a pak se tiše vytrácíš,

stejně po dnech krátkejch vteřin štěstí,

po nocích hlídám telefon,

a krabice na sny pro hloupý holky nezvoní.

Emi C Ami

R: + dráhy čar osudu odkloním, a příště, až se probudím,

H⁷ Emi E

možná to budu zase já, tak jako dřív ...

Holka z Větrných hor Devítka

D C D

1. Z Větrných hor přicházíš a já se cítím jak král,

C D A G

kámoško nalezená, ve vlnách jihočeských trav,

D C D

pevná jak vzdor hradních zdí, něžná jak píseň, co psal

C D A G

pro holku milovanou vesnickej kluk, stejnej jak já.

G D

R: Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstáváš,

G D

smíš si obout velká gesta s vírou, že se předěláš,

Emi G D

jsi stejná holka jako dřív, z hor Větrných.

2. Já moc dobře vím, jak je fajn, že holky jako ty jsou

a že je občas můžem mít, jako má básník múzu svou,

před rozedněním v náručí do spánku nás odnesou

a kouskem svýho srdce zahřejou jarním loukám klín.

G D

R: Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstáváš,

G D

smíš si obout velká gesta s vírou, že se předěláš,

Emi A

stejně jsi stejná jako dřív,

C D

rosou pokřtěná na vílu větrem ošlehaných skal,

C D

z jarních potoků svou sílu snad ti Bůh do vínku dal,

Emi G D

jsi stejná holka jako dřív, z hor Větrných.

Holky Nedvědi

Hmi Hmi/A

1. Malý čísla černejch šněrovacích bot,

Hmi/G

co se těžko sehnat daj',

Hmi Hmi/A

dřevěný korálky a na širokým pásku

Hmi/G

v kůži nůž a čaj.

A

R: Trochu bezbranně, ale s odhodlanou touhou

D G D

hledat na slunci si místa svý,

Hmi Hmi/A

prostě něco dělat, být, žít,

Hmi/G

a že jsou holky, co má bejt?

2. Ne, nestřídaj' se po nocích,

to jen čísi špína vylévá se z hloupých hlav,

kluci sbalej' se a jedou,

a holkám připomíná kdekdo slušnost, cit a mrav.

R:

3. Velký košile, to po tátovi, když vojančil,

stejný bágly, co ti vodřou prst,

pár dívčích starostí, znáte to, není o co stát,

prstýnek a pláče hrst.

R:

R:

Holky jdou Greenhorns / B. Owens

E H⁷

R: Holky, holky jdou, to je k zbláznění,

E

holky, holky jdou, mám zas mámení,

A

teď nedají mi spát, budu se jich bát,

E H⁷ E

zas ty holky, holky jdou do mejch snů se cpát.

E H⁷

1. Každou znám a dobře vím, co dál mi budou chtít,

E

prej sliboval jsem každý, že jen ji si chci vzít,

A

ta blondýna je zlá, ta černá nervózní

E H⁷ E

a ta malá bude lkát, že jsem měl žít s ní.

R:

2. Jen polštář je mým štítem, když dvě další ke mně jdou,

ta první z nich je mladá, má pihu kouzelnou,

tý slíbil jsem jen klid, lásku, dětskej ráj,

a tý druhý velkej dům, casino a stáj.

R:

3. Ten hrozně těžkej sen, to neustálý mučení

teď končí, když mě probudilo silný zvonění,

to nezvoní mi v uších, to někdo chce jít k nám,

a tak hop z postele ven a dveře otvírám.

R: Holky, holky jdou, to je k zbláznění,

holky, holky jdou, to není mámení,

teď zaplavujou dvůr, už to není sen,

[: ty mý holky, holky jdou přát mi dobrej den. :]

Holky z Utopie Vlasta Redl

Ami E

1. Přistály v talíři na střeše radnice,

C G

našly si nás snadno po vůni slivovice,

E Ami Cdim

vrhly se nám kolem krku, polibky nás dusily,

Ami F E Ami

jak ty zlaté rybky jsme jim po třech přáních splnit musili,

E(-) Ami(-)

než nás pustily.

Dmi G C

R: Byly to holky z jiných planet:

Dmi E Ami

Anča, Božka, Karin, Žanet,

Dmi E Ami A⁷

přiletěly za náma až z Utopie, jé,

Dmi E

a že všechno platí, co kdo sní a vypije.

2. Povláčili jsme je po celej Moravě,

víno brali v Znojmě, padali v Ostravě,

a ty holky s náma dokázaly držet krok,

na ledacos sme byli zvyklí, ale tohleto byl pro nás zážitok.

R:

R: Takové holky u nás nenajdete:

Anča, Božka, Karin a Žanette,

byla to láska, co už nikdo nezažije,

ogaři z Vizovic a cérky z Utopie.

3. A tak to šlo týdny, až přišlo to ráno

a jeden po druhém jsme řekli svoje "ano",

odlétly v talíři rovnou od radnice,

Ami E F E Ami

v bílých šatech s vlečkou, nespatřili jsme je více ...

Holubí dům Jiří Schelinger

Ami G Fmaj⁷ Emi⁷ Ami

1. Zpívám ptákům a zvlášť holubům,

G Fmaj⁷ Emi⁷ Ami

stával v údolí mém starý dům.

C G C G C

Ptáků houf zalétal ke krovům,

Ami G Fmaj⁷ Emi⁷ Ami

měl jsem rád holubích křídel šum.

2. Vlídná dívka jim házela hrách,

mávání perutí víří prach.

Ptáci krouží a neznají strach,

měl jsem rád starý dům, jeho práh.

Ami A⁷ Dmi G C Ami

R: Hledám dům holubí, kdopak z vás cestu ví,

Dmi G C

míval stáj vroubenou, bílý štít.

A⁷ Dmi G C Ami

Kde je dům holubí a ta dívka kde spí,

Dmi Emi Ami

vždyť to ví, že jsem chtěl jen pro ni žít.

3. Sdílný déšť vypráví okapům,

bláhový, kdo hledá tenhle dům.

Odrůstáš chlapeckým střevícům,

neslyšíš holubích křídel šum.

4. Nabízej úplatou cokoli,

nepojíš cukrových homolí.

Můžeš mít třeba zrak sokolí,

nespatříš ztracené údolí.

R:

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,

stával v údolí mém starý dům ...

Honec krav Rudolf Cortés

Ami C

1. Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,

Ami C

den temný byl a ševelil dech větru v stéblech trav,

Ami C Ami

tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,

F Ami

když z rozervaných oblaků viděl stádo krav se hnát.

Ami C Ami F Ami

R: [: Jipijaej, jipijajou, to přízraky táhnou tmou. :]

2. Ten skot měl rohy z ocele a oči krvavé

a na bocích mu plápolaly cejchy řeřavé,

oblohou se neslo jeho kopyt dunění

a za ním jeli honci až k smrti znavení.

R:

3. Ti muži byli zsinalí a kalný měli zrak

a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak,

proudy potu máčely jim tvář i košili

a oblohou se nesl jejich jekot kvílivý.

R:

4. Tu jeden honec zastavil a pravil:"Pozor dej,

svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,

bys' nemusel pak po smrti se věky věků štvát

a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát."

R:

R:

Honolulu Kamelot

A D E D

1. Letecká linka do ráje

A D E

k ostrovům slunné Havaje

A D E

nabrala kurs vlastní osy,

D E A

tam holky plavky nenosí.

2. Na pláži Beach Boys čekají,

banány z palem padají,

na runway Boeing dosedá

a slunce pálí, to se má.

E D A

R: Honolulu, ukululu, tohle mám rád,

E D A

whisku na ex, mulatek sex si můžu přát,

E D A

reagge, reagge, reagge, Honolulu, ukululu.

3. Mulatka záda natřela,

paprsky pustím do těla,

žraloci lidi nežerou,

hlídaj' je skrytou kamerou.

4. Černoch, co dělá zmrzlinu,

zdarma ji dává každýmu,

vše už je v ceně letenky,

co neplatí pro manželky.

R:

5. Všichni tu tančí reagge styl,

ani jsem kolu nedopil,

tři holky plavky stáhly mi,

třely mě ňadry velkými.

6. Tu náhle signál budíku,

vytáh' mě z pláže rovníku,

městskou dopravou za kačku

jedu vorazit štípačku.

R:

Honzík Nedvědi

C Ami G C

C G⁷

1. Prsty otlačený od řemínků, náplast na patách,

C Ami G

prach až pod víčkama, sluncem znavený,

F

čekaj' na nádražích na lavičkách,

C Ami G

až pojede jim ten správnej vlak.

2. Šátky na krku a širáky a páry těžkejch bot,

podle doby název pionýr či skaut,

co je po jménu, chtěj' na chvilku

si vlastní život do svejch rukou vzít.

Ami

R: Přišli zpívat jen a hrát,

G F C

trochu si postěžovat, že se jim moc stejská,

Ami

že tak strašně máme práce,

G F C

že už nezbývá nám na ně vůbec čas.

3. Vážný, až by člověk brečel, čelem do zdi narážej',

potom s natlučeným nosem zase dál,

s léty mnohý člověk pochopí

a radši zapomene to, co tolik chtěl.

R: C Ami G C

Hopsinky Nedvědi

A

1. Sundej kabát, sedni si sem k nám

E⁷

a mlč a poslouchej a vem si hopsinku, co mám,

my jsme se sešli, abysme si hráli,

to víš, co starostí je teď,

A

tak jestli chceš si s námi hrát, dej ruce na stůl a seď.

A

R: V kytarách zapláčou si Bílý skály

a na nich pampelišek žlutej květ,

D⁷

přijde i kovboj, co mu bůhvíproč říkaj', že už je poslední,

tak na zdraví a na umění brečet,

A

aby nám Montgomery zpíval dál,

E⁷

je lepší protloukat se, nežli někde brečet,

A A⁷

prosit o kostku cukru, co dá král.

2. Když neumíš zpívat, pískej nebo tluč,

nebo si do kuchyně skoč a dvě lžíce si puč,

v Rikatádu dělej třeba koně,

v Panence řetízky a tak,

nebo si lehni na stůl, zavři oči, spi a dělej Mrtvej vlak.

R: A E⁷ A

R:

R:

Hory Příbuzní

*: Ne, nemusíš mluvit, jen trochu se bát,

jazyk si lámat, zkoušet to hrát

na moji důvěru, co vydržím snad.

Ami C

1. Hory nepřicházej' k horám, tak jak nepřijdeš ty,

G F

doma sedím, fotku tvoji, sevřený rty,

B^b F Ami

nepovolím, na to tě mám, mám moc rád.

2. Tak tentokráts' to přehnala, už mám toho dost,

tvý zvyky holky, co si na mně léčí zlost,

nepovolím, na to tě mám, mám moc rád.

D

R: Ne, nemusíš mluvit, jen trochu se bát,

F

jazyk si lámat, zkoušet to hrát

G

na moji důvěru, co vydržím snad,

Ami

tak to tedy ne.

3. Láska, to je nebe něhy, úcta a strach,

že ublížíme druhému jen slůvkem "snad",

hladina, kde může jen vážka tiše si hrát.

4.=1.

R:

R:

Hory a nížiny Rangers / B. Gibson

D D/C G D D/C G D

1. Na horách vždycky je starostí víc,

Hmi F^#mi A

slunce tam svítí, když dole je stín,

D F^#mi G A

my v horách jsme rostli, a pak byl čas jít,

D D/C G D D/C G A

stonaví láskou do údolí žít.

2. Život se najednou rychle změní,

v nížinách barvy jsou tmavošedý,

a my, co jsme ve městě, vím akorát,

že se mi o kopcích může jen zdát.

3. Tam v kopcích, tam za tou vysočinou,

mráčky jak peří tu lehce plynou,

tam život se probudí, přísný je řád,

ale vešel mi do duše víc, než chci já.

4. My na horách neznáme tepanou mříž,

nábytek děláme z dubů a bříz,

když sejdem se, tak máme v stodole bál,

přál bych vám zažít náš výroční bál.

5. Na horách vždycky je starostí míň,

slunce tam svítí, když dole je stín,

snad brzy to přijde, že překročím práh,

zase se vrátíme žít na horách.

Hospoda bez piva Greenhorns / G. Parsons

C Dmi

1. Je smutný sám tábořit v pustým buši,

G C

kde jen dingů skučení zní do uší,

Dmi

však na tom se shodují všichni zdejší,

G C

že bez piva šenk je to nejsmutnější.

2. Znám záplavy, bouře i požár v buši,

i hrůzy, co nechaj' ti stín na duši,

však na tom se shodují všichni zdejší,

nálevna bez piv je nejhrůznější.

3. Přijde honák a sotva se šine přes práh,

písek a slunce žár hrdlo mu stáh',

jeho úsměv se v nestvůrnej škleb promění,

když mu výčepní šeptne to nadělení.

4. Pak se připlouží tulák a není mu hej,

je prachem a mouchama voblepenej,

když se dozví, tak proklíná všechny zdejší,

že i v pekle jsou k pocestným zdvořilejší.

5. Náš kovář se šourá zas k chatrči svej,

je poprvé v žití komplet střízlivej,

žena šťastně naň hledí jak na zjevení,

on temně ucedí: pivo není!

6. Pes z hospody vyje a ježí svou srst,

jak každej ho načutne, když zjistí půst,

i já už se proklínám, že jsem sem lez',

v nálevně bez piv se bojí i pes.

7.=1.

Hospoda Svět Vojta Kiďák Tomáško

C G^#

*: V špinavým průjezdě, kde páchne to močí,

C Emi Dmi⁷ G

kde mají kočky svůj večerní fet,

C G^#

pár stálých holubů se dokolečka točí,

C F C G C G⁺

tohle (tady) je, vážení, hospoda Svět.

C F Fmi

1. Pět stolů ze skládky a Mozartova busta

C A⁷ Dmi⁷ G

na starým piáně, co nenaladíš,

Dmi⁷ G C Gdim

tady se dopředu nezamlouvaj' místa,

F C G^# G C

o pěknou frajli tu nezavadíš.

2. Jako nahá pravda petrolejka svítí

na život s razítky od mušinců,

a nikde vázy, natož ňáký kytky,

jenom pár pohlednic z chudobinců.

3. Potkáš tu pošťáka, co jako na potvoru

dvacet let nedoručil veselej list,

a každej pátek chodívá na kontrolu

František z kotelny, co neumí číst.

4. Cikánská madona, včera ještě dítě,

ví toho vo životě setsakra dost,

mrzutej malíř, co chcípá na úbytě,

má jen svý psisko a psisko svou kost.

5. A zatím za oknem prý někde kvetou louky,

někde se milujou a někdo mačká spoušť,

co je to za kecy, že voňavý jsou holky,

náš svět je smradlavá, šedivá poušť.

*:

Hospodská Karel Plíhal

G

1. Na hospodským ubruse se stejně dějou věci

D

pod rukama malíře, co vypil čtyři deci,

G C A⁷ D G C

ohořelou zápalkou si kreslí malý domek,

G C G

vedle domku zahrádku a na zahrádce stromek,

C G D C G Ami C G D Cmaj⁷ D G

pam padam ...

2. Po dvou dalších půldeci se malíř stává snílkem,

na zahradu přistál talíř a Marťan s tykadýlkem,

strká nosík do hlíny, on pozoruje broučka,

odpusťme to malíři, že v mládí hltal Součka,

pam padam ...

3. Než si stačil malíř z láhve další dávku odlít,

Marťan skončil bádání a zase někam odlít',

na ubruse zůstala je propálená čára

od plazmových motorů, anebo od cigára,

pam padam ...

2'. Po tomto tvůrčím vypětí si dává další deci,

na zahrádce přibyl králík, motýli a šneci,

na obloze sluníčko a pod ním záhon růží,

pak si malíř odskočil tam, kam chodívají muži,

pam padam ...

3'.=2.

4'.=3.

5'. Na hospodským ubruse se stejně dějou věci

pod rukama malíře, co vypil osm deci,

na zahradu snes' se náhle opravdickej liják,

to není změnou počasí, to způsobil ten dryák,

pam padam ...

Hotel Hillary Poutníci

Ami

1. Tvař se trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,

F G Ami

máš to jistý provždycky, nastav uši vzpomínkám,

jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,

F G Ami

jak tenkrát, když nám tvrdili, že je vítr stříbrný.

F

R: A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,

Dmi D

zahodili lampióny a našli hospodu,

F

ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin

Dmi D Ami

a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá.

2. Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,

pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,

slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,

a cenzoři nám kázali vo správným umění.

R:

3. A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,

a pořád všechno slibují starý hesla na domech,

ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,

a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.

R: Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,

zahodíme lampióny a najdem hospodu,

a tam tvýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin

a žádostivost těla a pak radost z volovin, [: a ta nám zbejvá. :]

Hrací strojek Karel Plíhal

A E F^#mi D

1. Nad svátečním pitím čekáš, kdy už chytím,

C D E^4sus E

kdy už jiskra přeskočí,

A E F^#mi D

náhle mezi řečí ve tmě ruka něčí

C E A

zlatým klíčkem otočí.

2. Stává se to zřídka, čas jak stará zídka

na prášek se rozdrolí,

pán se dvorně klaní, k tanci vyzve paní,

roztáčí se soukolí.

F A F C

R: Tiše cinká strojek hrací, tóny hodné mistra skláře,

F A F C E

mizí v dálce kdesi v mracích, kde se rozpouštějí v páře.

3. Pán se stále klaní roztančené paní,

nic jinýho neumí,

ač má v hlavě zmatky, kolečka a drátky

jeho vášně utlumí.

4. Tak jí aspoň znova šeptá něžná slova,

ona se jen usmívá,

ve strojku to chřestí, zvonivýho štěstí

pomaloučku ubývá.

R:

5. Poslední dvě noty zpité do němoty

mizí na dně skleniček,

pán se ohnul v pase, a tak skončila se

krátká láska na klíček.

Hrad Nedvědi

E

1. Ráno otevřel jsem okno ven, tak bílej den,

A E

že jen nevěstu, a moh' se brát,

na stromech špičky stály nepohnutě, koukaly ven

F^# H

jak nad Vltavou Pražskej hrad,

E

ráno je naděje, co neumírá před polednem,

A G^#

když do oběda nevyjdeš ven,

A E

jukneš se na teploměr nálady a podle pole

H E

s novinama začneš den.

A

R: Co člověk nemá, má, a nedá pokoj déšť, déšť tě shání,

E

co může nedat, dá, rovinu hledá na rovině plání,

H

jak smířit radost i stesk, a Boha na nebi, hej, hej,

E

když se mu u srdce blejská.

2. Ráno otevřel jsem okno, byl tak černej den,

že jen nevěstu, a do pekla moh',

tak rychle vyjít a po ulicích nasbírat vzdor,

co vrší se jak v létě stoh,

moudře se otočíš a za vrátkama pohladíš den,

do oběda času dost,

jak z jinýho století, jak vnucenej sen

si připadáš, jak špatnej host.

R:

R:

R:

Hraju dál Samson

Ami F⁷

1. Kytara se mnou učňovský prošla léta,

Ami F⁷

vojenský taky, dávno je po nich veta,

E Ami

splnilo se mi přání, to když jsem propad' hraní

F⁷ E

a mával kytarou jak mistr světa.

2. Možná i mohla za moji první lásku,

i když jsem hrál jen písničky opsaný z pásku,

pak psal jsem vlastní pro ni, my love že létem voní,

a marně hledal pro rým správnou hlásku.

C

R: Vím, že má pro nás velkej význam

Dmi⁷

do rána hrát, a rád to přiznám,

G⁷ Dmi⁷ G⁷

dumky večerní když ráno rozmělní,

Dmi⁷ G G⁷

spát jdu na zem, tlačí záda, prsty bolí, hlava padá,

C

dál budu zpívat, na co stačím,

Dmi⁷

nespěchám nikam, není za čím,

G⁷ C Ami

když kolem poledne mě slunce nadzvedne,

F G⁷ C

hraju dál a nohy sotva vláčím.

3. Anglicky řval jsem, se třemi akordy vyšel,

smál by se jistě Angličan, kdyby mě slyšel,

k češtině jsem se vrátil, pubertu čas když krátil,

dobrý to bylo, s léty jsem na leccos přišel.

4. Že je to fuška, když mají ladit dva hlasy,

a není nutný mít půl metru dlouhý vlasy,

že je to prostě krása, když přesně šlape basa

a zrovna teď že je to ono, no teda asi.

R:

Hrála mi Julii Vlasta Redl

G Dmi

1. Byla noc, na černou Ostravu sníh se tiše snášel,

Ami Cmi D

z baru Fénix vedle divadla vyvádějí Mikuláše,

G E^4sus

nahoře v bufetu už se svítí, paní Květa dělá hercům čárky,

Ami Cmi D

a já dole, už bez role, volám nahoru:"Kdo měl ty párky?"

G Dmi G

R: A ona hrála mi Julii a hrála Desdemonu,

Ami Cmi D

hrála Roxanu, Taťánu, Médeu a Antigonu,

G Dmi E⁷

hrála Dorotku, Justýnu, Ofélii, Messalinu,

Ami Hmi D^4sus D

a já role podle ní bral.

2. Večer volala, že dabuje, tak jsem šel hledat kamarády,

stála s ním, naštěstí otočená ke mě zády,

tak jsem chodil trochu po barech, abych to mládí už nějak zkrátil,

ve všech hráli stejné video: stejný herec jiné stejné mlátil.

A Emi A

*: A pak konečně spolužák trhá noc na devět třídních knih

Hmi E

a černá s bílou se usmíří, pane, pane, že jste v Blížencích?

A Emi A

Hleďme, čas trhnul oponou, tak ať si taky trhne nohou

Hmi G E

se všemi dramaty a fraškami na tělo milencům za výlohou.

D Ami D

R: Vždyť každá hrála jen Julii a hrála Desdemonu,

Emi Gmi A

hrály Terezku, Dorotku, Justýnu a Antigonu,

D

kdo by si nezahrál pro trochu vzrušení,

Ami D

konec sázek jedna k miliónu,

Emi F^#mi G

a já ani nezatleskal.

A Emi

3. Noc, Ostravou sníh se snáší,

Hmi Dmi E

z baru se motají další Mikuláši,

A Emi A

je noc šestého, prosinec rozdal dárky

Hmi G E

a nahoře se pořád svítí, tak křičím do oken:"Já měl ty párky!"

D Ami D Emi Gmi A D

R: A ona hrála Julii, Desdemonu, Roxanu,

Ami D Emi Gmi

Maryšu, Marfušu, Kaťušu,

A D Ami D Emi

Cicciolinu, Eyrovou, Makepeacovou,

Gmi A D Ami Emi

Bovaryovou, d'Artagnanovou, Popelku, Zlatovlásku,

Gmi A D

Jasněnku, ježibabu ...

Hrášek Nedvědi

E

1. Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí

a pokřik racků šel už spát,

A E

tak utekla nám láska, jó, to se stává,

F^#7 H⁷

a najednou tě, holka, nemám rád.

E

Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků

a prožárlenejch hloupejch scén,

A E

tak někdy zase brnkni, jó, to se stává,

H⁷ E

prostě táhne mě to z kruhu ven.

E

R: Já půjdu až tam na místa, kde už to znám,

A E

pár stromů, ohniště a tunel a trať,

a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',

A E

a postý řeknu sobě: hloupneš, tak plať.

2. Jak nabobtnalý klíčky hrášku

byly cíle tvý, a já chtěl víc,

já předělat chtěl svět, jó, to se stává,

kolik bylo nás, a stále nic.

Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,

a do zrcadla zkoušej řvát,

jó, utekla nám láska, jó, to se stává,

a najednou tě, holka, nemám rád.

R:

Hráz Nedvědi

G Gmaj⁷/F^# Emi

1. Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,

G Ami

pár kůží a krb, co dřevo z něj voní,

D⁷

s jarem, když máj rozdá barvy svý,

G D⁷

tu sosna krásná nad chajdou se skloní,

G Gmaj⁷/F^# Emi

a říčka, když stříbrným hávem se přikryje s ránem,

G E

svý ahoj jí dáš a pak je tu den,

C Emi

zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,

D⁷ G D⁷

svět s ním, svět s ním.

2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš

a koruny stromů tě uvítaj' rosou,

víš, že času je dost, to znáš,

a možná potkáš někde dívku bosou,

po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků

vás uvítá chajda a pak je tu den,

zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,

svět s ním, svět s ním.

3. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění

a oznámí všem: je poslední den,

voda zaplaví údolí,

sosnu, chajdu, pohled zabolí,

ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,

co nosil tě v náručí romantickém,

zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá,

svět s ním, svět s ním ...

Hrdina nebo dezertér Jarek Nohavica

Emi

1. Nad zemí zjizvenou zákopy létají vrány,

Ami

žížaly vylezly po dešti z podzemních děr,

G H⁷

mužové zalehli na místo, začal se okamžik nejistot:

Ami H⁷ Emi

kdo z nás je hrdina a kdo je dezertér?

2. Poručit srdci, ať nebouchá, ať jen tak cinká,

čapku si ozdobit vějířem bojarských per,

hlava, ať hlava nic netuší, že rukama sahám si na duši,

jestli jsem hrdina anebo dezertér.

3. V batůžku na zádech nosíme fotky svých blízkých,

střelka jde na jih a my musíme na sever,

nad hlavou ohňostroj zuří, ne, ještě nechce se umřít,

ani jak hrdina, ani jak dezertér.

4. Prokleté období lásek a nenávisti,

proč jsi mi, Fauste, řekl:"Sáhni a ber!",

po dlani žížala leze mi, a já chtěl dožít zde, na Zemi

trochu jak hrdina a trochu jak dezertér.

5. Sbírám svou odvahu, ona je schoulená v blátě,

malinký vrcholek obrovských ledových ker,

oči mám bolestí podlité, kde je, kde je můj spasitel,

[: který mi řekne:"Jsi hrdina, a ne dezertér!" :]

Hrnek Příbuzní

Ami Emi

1. Pršelo a vůbec byl takovej divnej den,

Ami Emi

i to nebe pláče, že jsi pryč,

D D/C G

kdo mně bude říkat, že jsem to já,

D D/C Emi

kdo mě bude hladit, když spadnu níž.

2. Za oknem si zpívaj' ptáci, i když zima je už,

na ulicích občas zůstane sníh,

všechno ztrácí barvu, když se začne stýskat,

čas jako naschvál stojí, všechno je jak dlouhej vzlyk.

D Ami

R: Sedět, chodit nebo stát, prostě být,

D Ami Emi

bez tebe se nedá snít ani žít.

3. Pršelo a vůbec byl takovej divnej den,

rozbil jsem si hrnek, co mám rád,

už abych tě viděl nebo aspoň zahlíd' jen,

vždyť já občas přestávám mít hlad.

R:

Hrobař Premiér

H

1. V mládí jsem se učil hrobařem,

G^#mi

jezdit s hlínou, jezdit s trakařem,

E H

kopat hroby byl můj ideál.

C

2. Jezdit s hlínou, jezdit s vozíkem,

Ami

s černou rakví, s bílým pomníkem,

F G

toho bych se nikdy nenadál.

3.=1.

4.=2.

5. Že do módy přijde kremace,

černý hrobař bude bez práce,

toho bych se nikdy nenadál.

6. Kolem projel vůz milionáře,

záblesk světel pad' mi do tváře,

marně skřípěj' kola brzdící.

7. Stoupám vzhůru, stoupám ke hvězdám,

tam se s černou rakví neshledám,

sbohem, bílé město zářící.

8. Sbohem, moje město,

vzpomínat budu přesto,

jak jsem poznal tvůj smích a tvůj pláč.

9. Na na na ...

Hrou získáš Cop / Bill Monroe

G C

1. Hrou získáš, hrou, a já hru mám rád,

G D G

vyhrál jsem fůru peněz, good-bye, Charleston,

D G

good-bye, Charleston, good-bye, Charleston.

2. Ten bejk byl hrozně divokej a rudý voči měl,

jako luk hřbet vypnul a jak sám ďábel šel,

říkali, že vyhraju, jak sám ďábel šel.

3. Že na toho jsem malej, a někdo křiknul "hej, hej,

vsadíme na bejka deset ku jednej,"

já ucítil šanci deset ku jednej.

4. Když k penězům jsem čuchnul, bejk připravenej stál,

připadal mi malej, sázku jsem vyhrál,

zadnici mám rozbitou, sázku jsem vyhrál.

5. Hej, jdu do Californie, štěstího jsem si líz',

pak zpátky do Kentucky života užít,

hrou získáš, pouze hrou, života užít.

6.=1.

Hrušky Pavel Dobeš

C

1. Za našu stodolu hruška maslova

G C

a za ňu stoji dřevjany plot,

za plotem meška rodina Bušova,

G C

povim vam o nich takovy hlod.

2. Raz idu ze šichty a vidim Bušku -

G C

- kolera jasna, něvidi plot.

Drape se s kyblem na našu hrušku,

G C

takovy je to zgyzděny rod.

F

R: "Pomahej Panbuh" - hned, jak ju zjavim,

C

červeny zlosťu ulisně pravim:

"Hledatě bryle, tuš, to se bavim,

G C D⁷

tuš to sem přišel akorat vhod," aů.

G

3. Napoly mrtva pod ovocnanem

D G

ležela Buška - moja oběť.

Všeci mysleli, že je s ňu amen,

D G

dokuď nězačla na hubě mleť.

C

R: Vyškantovala, pry esli sem chory,

G

když cely svět řeši uzemni spory

mirovu cestu - no, braly mě mory

D G A⁷

a ozval se mi v žaludku vřed, aů.

D

4. Povidam:"Kdyby šlo enem o politiku,

A D

to bysme spolu popili,

našli bysme si drahu putyku

A D

a tyděň by sme řešili.

G

R: Vy stě si ale popletla pojem,

tu idě o hrušky a mam taky dojem,

D

že to se řeši jedině bojem

A D E⁷

za použiti nasili," aů.

A

5. Za našu stodolu hruška maslova

E A

a za ňu stoji železny plot,

ostnate draty, brana dubova

E A

a štyry dogy hlidaju vchod.

Hřívy Hop trop

Hmi F^#mi

1. Zavátý cesty do hlubin lesů

E Hmi

jsou ještě plný vývratů

D C

a ve větvích se tiše skrejvaj'

F^# Hmi

jen spáry dravčích pařátů.

2. Zatím jsou bílý i hory v dálce

a spí i tráva pod sněhem,

tichá je stáj a vostrej vítr

honí se prázdným výběhem.

D F^#mi Hmi E G

R: Až zase hřívy krásnejch koní, dlouhý i krátce střižený,

D F^#mi Hmi E F^#

černý i hnědý nebo plavý v ohradách se rozvlní,

G A Hmi G F^#

jaro se vrátí do našich kopců a všechny stráně vysuší,

G E G F^# Hmi

a pevně věřím, že se vrátí taky lidem do duší.

3. Zatím jsou klidný koryta říček,

svázanejch ledem do břehů,

po noci zlý pomalu svítaj'

postavy z dávnejch příběhů.

4.=2.

G E G F^# Hmi

R: + a pevně věřím, že se vrátí taky lidem do duší ...

Husita Jarek Nohavica

D A

1. [: Pásával jsem koně u nás ve dvoře,

D A

ale už je nepasu, :]

Hmi A D G

chudák, ten je dole, a pán nahoře,

D A Hmi G D A D

všeho jenom do času, jó, všeho jenom do času.

2. [: Máma ušila mi režnou kytlici,

padla mi jak ulitá, :]

táta vytáh' ze stodoly sudlici:

teď jseš, chlapče, husita, jó, teď jseš, chlapče, husita.

D A D Hmi Emi A⁷ D A⁷(-)

R: [: Hejtman volá:"Do zbraně, bijte pány, hr na ně!" :]

Hmi Emi A⁷ D Hmi Emi A⁷ D

a mně srdce buší, lásce dal jsem duši, jen ať s námi zůstane.

3. [: U města Tachova stojí křižáci,

leskne se jim brnění, :]

sudlice je těžká, já se potácím,

dvakrát dobře mi není, jó, dvakrát dobře mi není.

4. [: Tolik krásnejch holek chodí po světě,

já žádnou neměl pro sebe, :]

tak si říkám: chlapče, křižák bodne tě,

čistej půjdeš do nebe, jó, čistej půjdeš do nebe.

R:

5. [: Na vozové hradbě stojí Marie,

mává na mě zdaleka, :]

křižáci, kdo na ni sáhne, mordyje,

ten se pomsty dočeká, jó, ten se pomsty dočeká.

6. [: Chtěl jsem jí dát pusu tam, co je ten keř,

řekla:"To se nedělá," :]

když mě nezabijou, to mi, holka, věř,

budeš moje docela, jó, budeš moje docela.

R:

7. [: Už se na nás ženou křižáci smělí,

zlaté kříže na krku, :]

jen co uslyšeli, jak jsme zapěli,

zpět se ženou v úprku, jó, zpět se ženou v úprku.

8. V trávě leží klobouk, čípak mohl být,

prý kardinála z Anglie,

v trávě leží klobouk, čípak mohl být, prý kardinála z Itálie,

tam v tý trávě zítra budeme se mít

já a moje Marie, jó,

ať miluje, kdo žije, jó,

ať žije historie!

Husličky Vlasta Redl

A D A Hmi F^#mi E

1. [: Čí že ste, husličky, čie, kdo vás tu zanechal :]

Hmi⁷ A D Hmi E A D Hmi F^#mi E Hmi F^#mi E

na trávě poválané, na trávě poválané u paty ořecha?

2. [: A kdože tu trávu tak zválal, aj modré fialy, :]

[: že ste, husličky, samé :] na světě zostaly?

3. [: A který tu muzikant usnul a co sa mu přišlo zdát, :]

[: co sa mu enem zdálo, bože(-), :] že už vjec nechtěl hrát? :]

4. [: Zahrajte, husličky, samy, zahrajte zvesela, :]

[: až sa tá bude trápit, :] která ho nechtěla.

Hvězdy Poutníci

C G F G C

1. Schovej mi kousek od večeře

F C G

a počkej, co poletí hvězd,

C G F G C

po urážkách zpívej o důvěře,

F C F C G

po ranách pohlaď mi pěst.

G

R: Nikdy bych nebyl tak hroší a psí,

Ami Dmi Ami G

kdyby mi nebylo zle,

jak pěšímu pluku, když za vesnicí

C F C F G

počítá do neděle.

2. Skoro se zdá, že proměníš svět,

a to snad, má lásko, i teď,

kdy s holými zády už tisíce let

čekáme na odpověď.

R:

R:

C G F G C

*: Skoro se zdá, že proměníš svět ...

Hvězda na vrbě

Ami Emi Ami F Emi G⁷ C Emi

1. Kdo se večer hájem vrací, ten ať klopí zraky,

G Ami Emi Ami Dmi G⁷ Emi E A C Emi

ať je nikdy neobrací k vrbě křivolaký,

G Ami Emi Ami F Emi G⁷ C Emi

jinak jeho oči zjistí, i když se to nezdá,

Ami Emi Ami Dmi F Ami

že na vrbě kromě listí visí malá hvězda.

C F C F

R: Viděli jsme jednou v lukách plakat na té vrbě kluka,

Dmi B^b7 D⁷ G⁷ Emi G

který pevně věřil tomu, že ji sundá z toho stromu.

2. Kdo o hvězdy jeví zájem, zem když večer chladne,

ať jde klidně někdy hájem, hvězda někde spadne,

ať se pro ni rosou brodí a pak vrbu najde si

a pro ty, co kolem chodí, na tu větev zavěsí.

R:

Hvězdy nad Chicago Vojta Kiďák Tomáško

C F G C

1. Dneska nejsou hvězdy nad Chicago,

F G C C⁷

nebe brečí, při zemi jde dým,

F Emi F

[: dneska nejsou hvězdy nad Chicago

G F C G C

a já mám ve svých očích stín. :]

2. Co zbylo ze všech slov a krásných slibů:

jenom trochu vydýchaný vzduch,

[: co zbylo ze všech slov a krásných slibů:

touha přervat ten kruh. :]

3. Zvedám křídla, nenechte mě padnout

do městskejch jatek, smradu černejch stok,

[: zvedám křídla, nenechte mě padnout

před smečku žíhaných dog. :]

4. Potom pošlu lístek do Chicago

od pramenů řek a hladkejch skal,

[: potom pošlu lístek do Chicago,

že se mi tu dejchá moc fajn. :]

C F G C

*: Na na na ...

Hvězdy nad tebou

C D^#dim G^# G C H B^b A⁷

1. Jen měsíc smutně svítí a tma je plná pavoučích sítí

F Fmi C G^# G

a světlo v dálce pohasíná, já ráno teprv vzpomínám.

2. Ty v snech se na mě díváš a v nich se jako za mlhou skrýváš,

F Fmi C G^# G C E

pak s novým ránem krutě zmizíš, já stále jenom vzpomínám.

A F^#mi Hmi E A F^#mi Hmi E

R: Mám přání: jen den prožít s tebou, svůj úsměv ti dát,

A F^#mi Hmi E A G^# G

mé zdání, že jiné tě svedou, mi nedá spát.

3. Jen hvězdy smutně září, já trhám další den v kalendáři,

F Fmi C G^# G C

tvá láska zvolna pohasíná, já stále jenom vzpomínám.

R:

4. Jen měsíc smutně svítí, vítr vlét' tam do pavoučích sítí,

už slunce hvězdám světlo jde brát, já k ránu teprv usínám.

5. Na na na ...

Hvězdy v Garden City Vojta Kiďák Tomáško

G C D G

1. Slíbil jsem ti hvězdy v Garden City,

C D G G⁷

slíbil jsem ti víc, než můžu dát,

C Hmi C

[: slíbil jsem ti hvězdy v Garden City

G C G D G

a netušil, jak lehký je lhát. :]

2. Co zbylo ze všech slov a krásných slibů:

jenom trochu vydýchaný vzduch,

[: co zbylo ze všech slov a krásných slibů:

roztříštěný zvěrokruh. :]

3. Bez křídel, až na dno volným pádem,

do městskejch jatek, smradu černejch stok,

[: bez křídel, až na dno volným pádem,

před smečku žíhaných dog. :]

4. Pozdravujte hvězdy v Garden City

od milenců, řek a hladkých skal,

[: pozdravujte hvězdy v Garden City,

že nám mohlo být spolu fajn. :]

Idyla Karel Kryl

Ami E Ami

1. Má idyla je vylhaná jak Praha Karla Plicky,

F G C

lže požehnání pohana, byť znělo katolicky,

G Dmi E

tma v ubikacích bojarů a mraky nad Žižkovem,

Ami E Ami E Ami

a gauner vzdychá po jaru a vraždí ducha slovem.

2. Rum do odlivky s valiem a dojati až k pláči,

jsme šťastni, když si nalijem, a jedno, kdo nám stáčí,

sbor ropuch zpívá rekviem, jsme s nimi na prameni,

ač se lží ještě nežijem, jsme s pravdou rozvedeni.

Igelit Nedvědi

G D C G

1. Ukrytý v stínu lesa, igelit, to kdyby přišel k ránu déšť,

D G

pod hlavou boty, nůž, tátovu bundu šitou z maskáčů,

D C G

k ránu se mlhy zvednou a ptáci volaj': hele, lidi, svítá,

D G

pak větvičky si nalámou na oheň, aby uvařili čaj.

Emi D⁷ G C G

R: A všichni se znaj', znaj', znaj' a blázněj' a zpívaj'

Emi D⁷ G Ami G

a po cestách dál, dál, dál hledaj' normální svět.

2. Ukrytý v stínu lesa, kvečeru znavený nohy skládaj',

kytara zpívá o tom, jak dřív bylo líp,

ten, kdo neví, nepochopí, nepromíjí čas nic, všechno vrátí,

ta chvilka, co máš na život, ti uplyne jak od ohýnku dým.

R:

G D C G

*: Ukrytý v stínu lesa, igelit, to kdyby přišel k ránu déšť ...

Ignác Karel Kryl

Ami Emi F G E Ami F E Ami F E Ami Emi

Ami F E Ami

1. V Loyole Ignác píše Hamleta,

F G C E

jenž mluví slova, slova, slova,

Ami

zrna jsou dávno v mouku semleta

E E⁷ Ami

a hrbáč havran hlízy klová.

F G(C) (G)

Jsou slova básní v pokru prohraná

C E

a dívky v hot-pants pivem zpité,

Ami

zříš lesklá pera v peří havrana

E Ami Emi Ami

a kříž, jenž drží jezuité.

Ami Dmi

R: V zástupu chátra zedraná,

G C

burlaci s písní jednotvárnou,

Ami Dmi G(E)

na stěně obraz tyrana,

E(-) Ami

krvavé hvězdy nad továrnou.

Dmi

Na nebi visí oblaka

G C E

a měsíc svítí nad hvězdárnou,

Ami Dmi G

v Gulagu bijí kulaka

E(E,E⁷) Ami F G Dmi Ami G Ami Emi F E Ami

a hvězdy stárnou, hvězdy stárnou. F E Ami Emi Ami

2. Rudá je krev a tužka cenzora,

rudý je samet vazby spisů,

rudé jsou žilky v oku kondora,

rudá je barva kompromisu.

Jedově rudá barva minia,

pod rudým sluncem bubny znějí,

zní pochod do citátů z Plinia

pro školní výlet do Pompejí.

R: F G Dmi Ami E Ami Emi F E Ami F E Ami Emi Ami

Ami

3. Je k pláči řeč, jež mluví frázemi,

F G C E

protože slov a vět se bojí,

Ami

je k smíchu řád, jenž získán v zázemí,

E Ami Emi Ami

zatímco chlapci v palbě stojí.

F G

Jestliže důsledek je příčinou

Dmi E E⁷

a volnost cídí mříže pastí,

Ami F Ami

je rodná země možná otčinou,

E⁷ Ami

však není vlastí, není vlastí.

E⁷ Ami E⁷ Ami Ami⁶

R: + hvězdy stárnou, hvězdy stárnou ...

Ichisah! Druhá tráva

G D

1. V staletém městě v neznámé zemi

G D

v polední výhni šel ulicemi,

C G

v kapse měl láhev nebeské whisky,

D G

když někdo blízký zavolal:

C G

hej, ty tam dole na parkovišti,

D G

ty budeš příští král!

2. Stáli jsme poblíž, hned u garáží,

když hlídač mávnul umělou paží:

co ty víš, chlape, o naší žízni,

že bys měl bližním kralovat,

ten muž se usmál: víte, já spěchám,

a tu flašku vám nechám rád.

G D

*: Copak nevidíš, že hořím, a nevíš, že to bolí,

Emi D

džípy nás honí po makovém poli.

G C G

R: Chisah! Chisah! Ichisah!

D

Chisah! Chisah! Ichisah!

3. Rozdává radost, jásali jedni,

ještě než hlídač zakřičel: sedni,

prodáváš chlast, chlape, bez povolení,

a odtud není cesty ven,

lvi jsou teď sytí a sekera tupá,

tak budeš upálen.

*: Nevidíš, že hořím, a nevíš, že to bolí,

a že džípy nás honí po makovém poli?

R:

A E

4. Řekni mi pravdu o mojí vině

A E

po vší té bídě a kocovině,

D A

pomoz mi vyhnat ty jezdce z mé hlavy,

E A

teď je ten pravý okamžik,

D A

v očích mám kouř, a tak procházím krajem,

E A

kde jsem jen nájemník.

A E

*: Copak nevidíš, že hořím, a nevíš, že to bolí

F^#mi E

mě stejně tak, jako proroky i voly?

A E

X: Nevíš, že jsme jediní a že není cesty zpátky,

A E F^#mi

když vojáků je mnoho a když dneska je tak hrozně krátký den?

I'll Follow The Sun The Beatles

C Dmi⁷/G F C

G F⁷ C D⁷

1. One day you'll look to see I've gone

C Emi/H D⁷ G⁷ C Dmi⁷/G F C

for tomorrow may rain so I'll follow the sun.

2. Some day you'll know I was the one

but tomorrow may rain so I'll follow the sun.

C⁷ Dmi⁷ Fmi⁶ C

R: And now the time has come and so my love I must go

C⁷ Dmi⁷ Fmi⁶ C Dmi⁷

and though I lose a friend in the end you'll know oh.

C Emi/H D⁷ G⁷ C

3.=1. + yes tomorrow may rain so I'll follow the sun.

R:

3.=1.

Imaginární hospoda Slávek Janoušek

Emi Ami⁷

1. Rok uplynul, a je zase po pouti,

Hmi⁷ Ami⁷

vracíme se domů od Malinů,

Emi Ami⁷

čas hlídají teď k ránu už jen kohouti

Hmi⁷ Ami⁷ D

a my dvěstě metrů jdem snad hodinu, hodinu, hodinu.

Ami⁷ D

*: Rozhlídnu se po měsíci,

G G/F^# Emi

zda mraky jeho světlo nepropustí, ale kdepak,

Ami⁷ D G

zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,

Emi Ami⁷ D Ami⁷

svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí,

D

všude už je zavříno.

Hmi⁷

X: Ten rok, kluci, hergot kruci,

Ami⁷

zase přines' kulový,

ale příště, fakticky už příště,

D

jen neslibuj, Olino.

Hmi⁷

Hele, tady tohle parkoviště,

Ami⁷ D

zde přeci stála hospoda, Frimlovi, Frimlovi,

Ami⁷ D

a zde se čuralo, a tam se pivo točilo,

Hmi⁷ Ami⁷

v téhleté kaluži, tady stál věšák na kabát,

D

sem ses posadil, tudy se chodilo.

Hmi⁷

Přeci, kluci, hergot kruci,

Ami⁷

dnes ještě nepůjdem spát,

Cmaj⁷

zaparkujem? Se ví, že zaparkujem!

G Hmi⁷

R: V imaginární hospodě hned jsme si sedli,

G Hmi⁷

u imaginárního stolu půllitry jsme zvedli,

Ami⁷ D

na imaginárních židlích imaginární řeči vedli

Ami⁷ D

po roce spolu, s pocitem, že jsme v pohodě,

Ami⁷

už dávno ne.

2. Další rok uplynul, moc o sobě nevíme,

jen to, že z mnohých plánů jsme slevili,

že je pár věcí, za které se stydíme,

každý na někoho něco ví,

jak jsme se změnili, změnili, změnili.

*: Rozhlídnu se po měsíci,

jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak,

zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,

svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí a slabě mrholí.

R: V imaginární hospodě cítíme tu vadu,

u imaginárního stolu podepřenou bradu,

na imaginárních židlích v lokále vzadu

zpíváme spolu s pocitem, že jsme v pohodě,

píseň beze slov.

3. Na na na ...

*: Rozhlídnu se po měsíci,

jestli ještě nám svůj koncert spustí, ale kdepak,

zamračeno, zataženo, jen lampa na ulici svítí,

svítí v Ústí, v Ústí nad Orlicí, a nebo kdekoli ...

Imperial blues Karel Plíhal / Josef Kainar

G C⁷

Můj svět je plný samých dveří,

G G⁷

chodívám denně kolem nich,

C⁷ Edim G

můj svět je plný hotelových dveří zamčených,

H⁷

chodby jsou bezedné a jako vejce vejci

G E⁷

nebo hrobu hrob se podobají,

Ami D Ami D

ztrácím se v nich celý, ty chodby na mě číhají,

G C⁷

pro dnešek jsem jen číslo čtyři,

G G⁷

zítra zas devadesát,

C⁷ Edim

se vším se člověk nějak smíří,

G Edim E⁷

jen když má kam jít spát,

Ami D

ale ty sny plné samých dveří

G Edim E⁷

věčně ho provázejí,

Ami Edim

a on pak celý smutný věří, a tolik ho to tíží,

G Edim E⁷ Ami Edim

že i nebe samá chodba je a že prý jede do ráje

G C⁷ G

nebeskou zdviží ...

In Fernet veritas Ladislav Straka

Ami C

1. V dětství jsem na každém kroku slýchával,

G Ami

abych vždy a všude pravdu říkal,

C

čas od času byla za ni pochvala,

G Ami

ale mnohem častěji jsem pykal,

Dmi G

krásné je žít s otevřenou náručí,

C E⁷

každá nová modřina však poučí,

Ami C

že je třeba užívat ji s rozvahou,

G Ami

a tak jsem si prostě zvykal.

2. Svět kolem se tvářil celkem nevinně,

ale opít rohlíkem se nedal,

až dočet' jsem se, že je pravda ve víně

a dlouho tu knihu k očím zvedal,

pak sehnal jsem takhle v půli prosince

baculatej demižónek Vavřince

a s kamarádem odnaproti z baráku

na dně pravdu usilovně hledal.

C

R: Teď (pak) volám: království za tabletu algeny

Dmi G

a za sklenici studené vody,

C

proč má vizáž doznala proměny,

Dmi G

jó, to jsem asi někde potkal schody,

Dmi G

přišel jsem v jednu, ve dvě nebo v půl třetí,

C Ami

marně svádím souboje s pamětí

G Ami

a permoníci v zátylku sbírají laciné body.

3. Zalíbilo se mi pravdy hledání

a začal se k němu vracet,

někdy z toho vzešlo tvrdé utkání

se statí zákona 120,

pravda sice v alkoholu nebyla,

zřejmě sama z mého nitra prýštila,

a tak přítelíčků začlo zvolna ubývat

a často přistál pod nohama klacek.

4. Pravda totiž mívá různé dopady,

třebaže jde jen o pouhou větu,

horší je, když věty stavíš do řady,

ať už při víně či při fernetu,

naštěstí za dva čtyři hrubého

nelze dozrát v příliš pravdomluvného,

a tak aspoň o čtvrtletních prémiích

vytmavím to hned celému světu.

G Ami

R: + [: a permoníci v zátylku sbírají laciné body ... :]

Indulona Lokálka / Eman Prkno Sally

F Ami B^b F G⁷

F Ami B^b F C⁷ F

1. Patku chleba si prohlížím, sídliště už jde spát,

B^b F C⁷

smutný prázdno je ve spíži, do duše padá chlad,

F Ami B^b F C⁷ F

usedám na své pohovce, poslední dávku mám,

B^b F G⁷ C⁷

mazlavý zázrak z Hlohovce na patku roztírám.

F B^b

R: Když přijde hlad, jedině Indulona

F C⁷ F

je přítel nejlepší ze všech, co znám,

B^b

jak častokrát pomohla Indulona

F C⁷ F

ve chvílích nejtěžších, když chléb byl sám.

B^b F

*: Ztrácíš se jako dým, slovenská lásko má,

B^b C⁷

však žádnej margarín mi nesmí přes můj práh,

F B^b

já půjdu spát a příchuť Indulony

F C⁷ F C⁷ F

bude mě v útrobách příjemně hřát.

2. Hnědá, modrá a červená, vzpomínky krásný mám,

prd platný jsou, když od ledna svou Indy postrádám,

k čemu je Rama ze zlata, když ji hned vybliji,

vrať se mi, tubo buclatá, já jsem pro unii.

R:

*: Ztrácíš se jako dým, slovenská lásko má,

však žádnej margarín mi nesmí přes můj práh,

já vím, že zas zásilky Indulony

do Čech se navrátí, až přijde čas.

Instalatérská Karel Plíhal

D D⁹/C G⁶/H E⁷

1. S mým vodovodním kohoutkem je trápení,

A⁷ A⁺ D

pořád brečí do ucpané vany,

G H⁷ E⁷

řeknete si: to je špatný těsnění,

G H⁷ E⁷ A⁷

ale věřte nebo nevěřte, tyhle kapky, ty jsou slaný.

2. Vypadá to na mou věru dojemně,

zvláště pak ta přeplněná vana,

jestli on to neokoukal ode mě,

jak jsem vloni bulil, když mě opustila Dana.

G G^#dim D

R: Nejspíš mu dám do inzerce větičku,

G G^#dim D

i když se s tím zrovna dvakrát nechlubím:

G H⁷ E⁷

hledám vhodnou vodovodní slepičku,

G H⁷ E⁷ A⁷

láska přece prochází i potrubím.

3. Nejsem psychologem vodovodních ventilů

a nejsem ani žádnej instalatér,

a když mám blues, tak zajdu někam do grilu,

líp se brečí nad pivem a velkou porcí jater.

D

4.=1. + nekecám ...

Intelektuálky Karel Plíhal

C F

Přijely k nám z dálky intelektuálky,

C

já měl dvě, Pepa tři, ale to sem nepatří ...

Interhotel Čutora Pavel Dobeš

G D⁷

1. Kov a sklo, kůže, kámen, tapeta,

C⁷ A⁷ D⁷

od recepce po vinárnu, od baru až po kavárnu,

G D⁷ C⁷ G D⁷

obora vede až do dvora - to je Interhotel Čutora.

2. Marjána, pokojská v hotelu,

třídí prádlo, cídí kliky, vysypává popelníky,

luxuje, leští a pastuje, jazykovou školu studuje.

G Ami

R: Je tu extra třída personál, každý v branži profesionál,

G D⁷ G D⁷

talíře se svítí, příbory se třpytí, všude plno kvítí a tak dál,

G Ami

je tu extra třída personál, každý v branži profesionál,

G D⁷ G

charaktery kovář vyková.

3. Přesto, že Marjáně láska nekvetla,

neházela nikdy do žita zbraně, věděla, že jednou dojde také na ně,

věděla, že bude dospělá, teprve když ročník dodělá.

4. Z těchto důvodů jako čert kříži

vyhýbá se každému flirtu až do toho dne, kdy zastavil tu

Mercedes - zwei hundert zwanzig S, pozor, Máňo, by tě nepřevez'.

R:

5. V hotelu hosti se střídají

jak ředitel ve fabrice, jako hudba při muzice,

přijeli, aby se poměli, aby kdeco viděli a odjeli.

6. Sezóna končí, no, a Marjána

vydala se za pár marek do Tuzexu pro kočárek,

koupila však šňůru na prádlo, no, hlavně, že to nějak dopadlo.

Irena Karel Kryl

F E Ami F

1. Ač kvete u potoků černé býlí

G C E

a ač mi vadí stáří v rendez-vous,

Ami G

jde chůzí lehčí kroků lesní víly

E Ami F E

a září, září, září v úsměvu.

Ami Dmi

Ač bezjehličné lesy hyzdí rampy

G C E

a za mřížemi pláče Aladin,

Ami G

hrst kouzla nabere si z jeho lampy,

F E

svěžejší kapradin.

Ami Dmi

R₁: Už zbylo jen pár vět a tráva spálená

G C E

a rozbahněná zřídla ve žluti,

Ami G

chceš hluchým vyprávět, co píseň znamená,

E Ami F E

a slepým, co jsou křídla labutí?

R₂: Už zbylo jen pár slov a slza na víčku,

a bez pardonu platí zmýlená,

nad prachem katastrof zní klapot střevíčků:

E Ami F(G⁷) E(Ami)

svá ústa nabídla ti Irena, Irena, Irena!

2. Byť vykolejil svět a není síly,

jež díru v lodi zvedá nad ponor,

přec hledáš cestu zpět, však černé býlí

se vyplevelit nedá: je to mor!

Plá slunce jako vích nad cestou úzkou,

svět s jepicemi tančí gavottu,

u sloupů morových začíná schůzkou

tep dalších životů!

R₁:

E Ami

R₂: + Irena, Irena ...

Irene, jdi spát Huddie Leadbetter

G D⁷ G

R: Irene, jdi spát, Irene, jdi spát,

C Ami D⁷ G

jdi spát, Irene, jdi spát, Irene, a nech si o mně zdát.

G D⁷

1. Já přišel si o tebe říct,

G

tvá máma hnala mě ven,

C Ami

ať koukám prej dál svojí cestou jít

D⁷ G

a víckrát se nevracím sem.

R:

2. Já nejsem farmář, to vím,

jsem tulák a toulám se rád,

spím, kde se dá, suchej chleba jím,

je psí život takhle se štvát.

R:

3. Vzal čert tenhle proklatej kraj,

vzal čert tenhle bláznivej den,

až hvězdy zhasnou, já řeknu jen:

buď sbohem, má Irene, good night.

R:

Island Wabi Ryvola

G Emi Hmi C D⁷ G

1. Má zem je krásná jako stín červených borovic,

Emi Hmi C H⁷

tam, kde je Island, hoří den jako knot voskovic,

Emi H⁷ Emi C Ami H7 D7

hřímá zemí fjordů severák,

C Ami H⁷ D⁷

má země zpívá jako pták,

G Emi Hmi C D⁷ G

vím, že je příliš vzdálená, vzdálená, vzdálená.

2. Můj starý kompas na svou zem dávno už zapomněl,

jít za modrou střelkou nikdy jsem v pravý čas neuměl,

když září na obloze Velký vůz,

zpívam o své zemi smutný blues,

o zemi, kde roste jenom lišejník, jenom mech a lišejník.

3. Tam, kde můj otec míval dům z červených borovic,

vítr už odvál všechen dým ze starých voskovic,

o tom, kde jsou lidé, co jsem znal,

o dívce, kterou jsem nikdy nepoznal,

jen staré ságy zpívají, zpívají, zpívají.

Já, písnička Pavlína Jíšová - Žalman

Dmi C

1. To já, zrozená z nemocných básníků,

Ami Dmi

z tichých vět po nocích utkaná,

C

to já, zrozená, není mi do smíchu,

Ami Dmi

když mám být pod cenou prodaná.

F C

R: Kdo vás obléká do šatů svatebních,

Dmi A

holky mý ztracený, ztracený,

Dmi C

ženich spí na růži, až někam pod kůži

Ami Dmi

se můj strach do klína schovává.

2. To já, zrozená v hospodách na tácku

raněných ospalých milenců,

to já, zrozená, vyrytá na placku,

směju se po stěnách cizincům.

R:

3. To já, písnička, ležím tu před vámi,

jenom tak, spoutaná tolikrát,

to já, písnička, provdaná za pány,

kteří pro lásku smí o mně hrát.

R:

Já budu chodit po špičkách Petr Novák

C F Dmi G

1. Zavři oči a jdi spát, vždyť už bude brzo den,

C F Dmi G

nech si o mně něco zdát, ať je krásný ten tvůj sen.

Dmi G Dmi G

R: Já budu chodit po špičkách, snad tě tím nevzbudím,

Dmi G F G

ráno, až slunce vyjde v tmách, polibkem tě probudím.

2. Jdi si lehnout, ať už spíš a ať z toho snu něco máš,

ráno, až se probudíš, polibek mi taky dáš.

R:

3. Rozhoď vlasy na polštář a sni o mně krásnej sen,

nebo ráno nepoznáš, že je tady nový den.

R:

Já do sedla vsedl Bobři / David, Altman

G

Mlha se záhy zrána zvedla, kopyta klapou, já do sedla vsedl,

D⁷

v prérii, kam jsem vyjel cvalem,

G G⁷

k partii šachu Fischer s Talem sedl, právě sedl,

C

avšak nemohli hrát, málem chtěli se prát,

G

a to, že jim scházel bílý kůň,

A⁷

jak mě viděli stát, hned mi koně začli brát,

D⁷

já jim šimla svého půjčil rád, ó,

G

v prérii, kam jsem vyjel cvalem,

E⁷

k partii šachu Fischer s Talem sedl, právě sedl,

A⁷ D⁷ G

já teď zapálen pro šach odcházím, na zádech sedlo.

Sportu nazdar, sportu nazdar!

Já ho znal Hop trop

C F C F

1. Byl to nekonečnej den, kdy se z letních barev jen

Emi F C

ven oknem šedý všechno zdálo,

Dmi G F C

u krajnice postával, zbytečně by nemával

Dmi F G

rukou pár že je moc málo

2. Ve dvou potom na zádech, šmír a rány na kloubech,

ten jeho vůz my spravili až k ránu,

proč bych čekal za to vděk, usmál jsem se a pak řek':

doma nečekej slavobránu.

Dmi G F C

R: Já ho znal, vždycky stál na stejným fleku,

F C Dmi G

my měli stejnou štreku i cíle pro náklad,

Dmi G F C

záda hřál mu, když spal, motor přes deku,

F C Dmi G

svou asfaltovou řeku si chvíli nechal zdát.

3. Tahal pětadvacet tun, z proudů šesti jako strun

dva krajní vybíral si tóny,

nebyl na kámoše čas, míjeli se jen o vlas,

světlem se zdraví kamióny.

R:

4. Když pak nemoh' jet už dál a co chvíli usínal

a v polospánku přejížděl i čáru,

proč se honit jako chrt, jó, tak dát si kafe hlt,

brzda, a sáhnul po cigáru.

R:

Já jsem Sammy Samson + Vlasta Redl + Slávek Janoušek

D A

Já jsem Sammy z Alabamy, říkají mi "samče",

G D A D

chodí sem dámy zvečera samy pár dní za Komanče,

G D A D

chodí sem dámy zvečera samy, jináč mamča zamče.

Já jsem tak línej Miki Ryvola

Ami F

1. Dole pod álejí, kousek od kolejí

G C

sametovej flíček mám,

Ami F

oblaka si plavou, kus drnu pod hlavou,

G C

panebože, já se mám,

Dmi Ami

támhle za smetištěm jako mraveniště

F E

šedý město rámusí,

Ami F

ať si nohou trhne ten, kdo z města zdrhne,

D⁷ G

poslouchat ho nemusí.

C Dmi G Ami

R: Jó, já jsem tak línej, tak překrásně línej,

Dmi F D⁷ G

a nejhezčí na tom, že nechci být jinej,

C Dmi G Ami

jó, to se to válí, když sluníčko pálí,

Dmi F G C E

za to mě veřejnost nepochválí.

2. Uspěchanej pane, co se s váma stane,

až budete v důchodu,

v pozlacený kleci bývá plno věcí

a funění do schodů,

žádná cesta rájem, jestli máte zájem,

měl bych pro vás dobrej tip:

co vám, sakra, brání válet se na stráni

a bejt na tom mnohem líp.

R:

Já jsem vandrák a karbaník Greenhorns

C C⁷ F

1. Já jsem vandrák a karbaník a po krajích jezdím sám,

C Ami G⁷ C

sotva leze už můj vraník, jó, a taky dost chlastám.

2. Že jsem syčák a že jsem sígr, nechce mě znát ani bůh,

šerif číhá na můj flígr, jenom chřestýš je můj druh.

3. Jak tak jezdím na vraníku, tak už neznám pojem čest,

ten není v mým zákoníku, tam je jenom nůž a pěst.

4. Já jsem vandrák a karbaník, zkouřenej jsem nehezky,

tak mě můžeš, bože, škrtnout v tý svý knize nebeský.

Já kdysi v dokách Hop trop

Dmi Ami Dmi F

1. Já kdysi v dokách jsem potkal chlápka,

Gmi C Ami

měl pichlavý voči jak vostnatej drát,

Dmi Ami Dmi F

docela vypadal na tichošlápka,

Gmi C

dobráka hledal, co šel by s ním hrát.

G Dmi

R: Nosíval karty se značeným rohem,

G Dmi

v rukávu měl eso náhradní,

C G

že prej by vyhrál nad samotným Bohem,

Dmi C B^b

lepšího nezná kraj západní.

2. Řeknu vám, silnej to byl na mě tabák,

nevěděl, že jeho fígle už znám,

chtěl ze mě vydřít i poslední drobák,

kterej mi zbyde a do hry ho dám.

3. Vobrázky rozdal a ztuhly mu rysy,

když já vytáh' svoje a eso mu vzal,

začal se šprajcovat, povídám:"Jdi si!",

kolem pár chlapů a každej se smál.

R:

4. Dva tejdny chodil a byl z toho špatnej,

aby měl prachy, tak drobátko krad',

když ani vejprask mu nebyl moc platnej,

šoupli ho za lígr, do mlejna spad'.,R:

Já na vojne jestem vzatý Jarek Nohavica

Ami G C

1. Já na vojne jestem vzatý, já na vojne jestem vzatý,

Ami G C Ami E Ami

dostal jsem dva kabáty, dostal jsem, dívčico, dva kabáty.

2. A na rámě karabinu, a na rámě karabinu,

Pánbůh ví, kde já zhynu, Pánbůh ví, dívčino, kde já zhynu.

3. Či na poli, či-li v lese, či na poli, či-li v lese,

či kde mě krev zanese, či kde mě, dívčino, krev zanese.

4. Až já budu v poli státi, až já budu v poli státi,

budu ti psaní psáti, budu ti, dívčino, psaní psáti.

5. Napíšu ti dvoje psaní, napíšu ti dvoje psaní,

pošlu ho po Dunaji, pošlu ho, dívčino, po Dunaji.

6. A až ty ho čísti budeš, a až ty ho čísti budeš,

žalostně plakat budeš, žalostně, dívčino, plakat budeš.

Já namaloval dům Samson

C Dmi F⁺/D

1. Já namaloval dům, kde okna byly čistý,

Dmi⁷ F G⁷ C

kde na ně nelepili listy zbůhdarma na svátek,

Dmi F⁺/D

já namaloval dům, kde lidskej úsměv platí,

Dmi⁷ F G⁷ C

ne že se hnedka ztratí, a nejde naplánovat na pátek.

Emi⁷ Ami

*: Já namaloval dům bez zbytečnejch hesel, frází,

D⁹/F^# G G⁷

kde se lidi rádi schází a kde smějí, co chtěj', říct,

C Dmi F⁺/D

já namaloval dům, co má jen sedm pater,

Dmi⁷ F G⁷ C

kde je nájem za pakatel a kde nechtěj' pořád víc,

Emi⁷

obraz jsem postavil na rohu ulice,

Ami Ami⁷

kde si ho může koupit každej za babku,

Emi⁷

a pak jsem čekal týdny, čekal měsíce,

Ami

kdo koupí obraz domu bez zmatků,

D⁷

a lidi řekli:"Obraz? Fantazie!

F Fmi

To jsme se spletli, kdopak tak dnes žije?"

Emi⁷ A⁷ Dmi⁷ G

a kýčem nazvali ten můj dům.

2. Ten obraz, kde je dům, kde si lidi věří

a mají čistý prahy v dveřích a zřídka slýchaj' pláč,

tak jsem ten obraz schoval a zamknul na tři zámky,

z mých očí zbyly slánky celej večer v tenhle den.

Já nemám ráda muže

1. Marně si hlavu lámu, proč muži většinou

neradi vidí dámu chladnou a nečinnou,

nedávno přišel jeden, milej a něžnej byl,

a doopravdy jemně, jemně mne oslovil:

D A⁷

R: Vy byste pořád seděla a nevydala hlásku,

D

a to se přece nedělá a já vás varuju,

G B^b D

tak abyste to věděla, tak já vám vyznám lásku,

A⁷ D

tak abyste to věděla, tak já vás miluju.

Dmi A⁷ Dmi

2. Já nemám ráda muže, kteří se vnucujou,

A⁷ Gmi A⁷

za prachy oni u žen si štěstí kupujou,

Gmi A⁷ Gmi A⁷

to nejsou muži pro mne, mě nejspíš získá si

Dmi A A⁷ D

ten, který přijde skromně a tiše prohlásí:

R:

3. Ten, který přišel včera do naší ulice

za večerního šera, byl hezkej velice,

oči mu něžně planou, jak se tak u mne ptá,

a když mu řeknu "ano", tak tiše zašeptá:

R:

Já neumím Jarek Nohavica

G C G

1. Já neumím psát velkou poezii,

Emi Hmi C G

daktylský hexametr není můj svět,

Emi D

mám jeden starý svetr, v kterém žiji

G Ami D⁷

už moc let.

2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě,

učil mne velkou českou abecedu,

a tak se poflakuju po životě,

jak dovedu.

G Ami D⁷

R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,

G Ami D⁷

boty si nepucuju a hřeben nemiluju,

G Ami D⁷

sám sebe povoluju, sám sebe zakazuju,

G Ami D⁷

ničeho nelituju, -ju, -ju, -ju ...

3. Jsem voják, který nemá ani frčku,

vojín, co běží vždycky v první řadě,

chrání mě jenom úzký kmínek smrčku

v kanonádě.

4. S četaři absolventy hraju pokra,

ale když přijde na lámání chleba,

je jejich obuv suchá, moje mokrá,

jak je třeba.

R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,

boty si nepucuju a hřeben nemiluju,

sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...

Já neumírám s modrou planetou Žalman

H D A

1. Jednou týdně zavolej mi z nebe,

D A H

u srdce mě zebe, bože, lásko,

D A

je mi bídně, jseš tu na obrázku,

D A H

loutka na provázku, bože, lásko,

D A

padám z mostu, zasunutý krovky,

D A H

kolem lítaj stovky lidí,

G^#mi C^#mi E

já neumírám s modrou planetou

H D A

cizích hostů ve snu, když je bída,

D A H

v posteli se střídá a stydí.

2. Zase fronty stojí na odpustky,

máry za propustky, bože, lásko,

já bych ráda, nebejt mýho těla,

taky vyletěla k tobě, lásko,

peněz fůry, šuškandy a fámy,

poloprázdný krámy svítí,

já neumírám s modrou planetou,

komu shůry není požehnáno,

chycený je ráno v síti.

3. Jednou týdně zavolej mi z nebe,

u srdce mě zebe, bože, lásko,

je mi bídně, jseš tu na obrázku,

loutka na provázku, bože, lásko,

Teplej vítr pošli ve svý káře,

zas mě studí tváře, bože, lásko,

já neumírám s modrou planetou,

teplej vítr pro ty, co se stydí

za to, že jsou lidi, pošli.

G^#mi C^#mi E

*: Já neumírám s modrou planetou ...

Já su synek Jarek Nohavica

Ami Dmi Ami E

Já su synek jako břinek, břuch mám jak opálka,

Ami Dmi E Ami

a byl bych já dávno umřel, kdyby ni gořalka,

Dmi Ami E

až já umřu, ležet budu, chovejte mě v městě,

Ami Dmi E Ami E Ami

bečulenku s gořalenkú nade mnú zavěste.

Já tajně cvičím Fešáci / Merle Haggard

G

1. Chtěl bych začít cvičit gymnastiku,

D

chtěl bych dělat balet sólový,

D⁷

tělocvičny denně leštit kliku

G

nebo vyhrát turnaj šachový.

2. Bůček, ovar, sádlo, nákyp, párky,

svíčková či husí paštika,

čokoláda, dorty, buchty, škvarky,

tohleto mně už nic neříká.

G(G^#)

R: Já sám už tajně cvičím roky,

D(D^#)

za chvíli to na mně bude znát,

D⁷(D^#7)

zatím ovšem mám jen štíhlé boky,

G(G^#)

švédská bedna je můj kamarád.

G^#

3. Řekli mi: když plaveš, stoupne voda,

D^#

není ze mě ani akrobat,

D^#7

na nářadí vzniká velká škoda,

G^#

přes to všechno mám sport strašně rád.

D^#7

R: + zatím ovšem mám jen štíhlé boky,

G^#

švédská bedna je můj kamarád.

Já v poslední době Greenhorns

G C G

1. Já v poslední době moc vodjíždím k tobě

D

podvečerní mlhou,

G C G

s měsícem se střídám, když tvůj domov hlídám,

D G G⁷

a nejlíp ložnici tvou.

C G C G

R: Vobjíždím nocí a tmou, prosím:"Irene, buď jen mou!",

C G

já držím tu dohled a dost zlej mám pohled

D G

a kvér svůj na kolenou.

2. Já z tvý velký lásky už mám asi vrásky

a jsem dost nevyspalej,

když kolem tvejch očí moc jinejch se točí,

tak mám strach, a ne malej.

R:

R:

Já vedu svou Samson

G Ami⁷

1. Hlavu jak to kamení, úsměvy mi nejdou,

D

dopis jako kondolenční zpráva,

G Ami⁷

Vodnář je mý znamení, všechny smutky přejdou,

D G

říká máma, to se holkám stává.

C Hmi C D G

R: Jenže já vedu svou, že cenu nemá nic,

Ami⁷ D

když srdce stůně, s jinou milej spává,

C Hmi C D G

já vedu svou: no řekni, co je víc

Ami⁷ D G

než láska - ani prachy, ani sláva.

2. Po obloze půlměsíc, do tmy okna svítí,

náhončí po nočních barech bloudí,

hloupejch holek čím dál víc chytaj' do svých sítí,

láska jako kšefty pod podloubím.

G Ami⁷ D G

R: + než láska - ani prachy, ani sláva ...

Jabko Pražce

D/F^# G

1. Zas tvářím se kysele na všechny lidi kolem sebe,

D/F^# G

když daleko jsi ode mě, blízko k zoufalství mě vedeš.

Emi G

R: Blues se táhne jako med, když nejsi se mnou,

Emi

jak můžu jen na tebe nemyslet,

F C G D

neříkej, že musíš jít, chtěl bych u tebe bejt.

2. Smíchám tmu s únavou, vypiju nápoj zapomnění,

stejně vím, že neusnu, snad i já se ti v noci budu zdát.

R:

3.=1.

F C G D

R: + neříkej, že musíš jít, chtěl bych u tebe bejt ...

Jacek Jarek Nohavica

G D

1. Na druhém břehu řeky Olše žije Jacek,

C G

mám k němu stejně blízko jak on ke mně,

G D

máváme na sebe z říční navigace,

C G

dva spojenci a dvě spřátelené země,

D

jak malí kluci hážem z břehů žabky,

C G

kdo vyhraje, má z protějšího srandu,

D

hlavama kroutí česko-polské babky,

C G

děláme prostě vlastní propagandu.

2. Na mostě přátelství se tvoří dlouhé fronty

všelikých věcí za všelikou cenu,

já mám však na to velmi úzké horizonty

a Jacek velmi nenáročnou ženu,

týden co týden z břehů navigace

na sebe řveme:"Chlapče, hlavu vzhůru!",

jak je to krásné, moci vykašlat se

na celní předpisy a na cenzuru, na na ...

3. Z Piastovské věže na nás mává kníže Měšek

a směje se, až třepe se mu brada,

ve zprávách večer běží horký dnešek,

aspoň se máme s Jackem o co hádat,

on tvrdí svoje, já zas tvrdím svoje

a domluvit se někdy bývá marno,

tak spolu vedem pohraniční boje

a v praxi demonstrujem Solidarnosc, na na ...

4. Na druhém břehu řeky Olše žije Jacek,

mám k němu stejně blízko jak on ke mně,

máváme na sebe z říční navigace,

dva spojenci a dvě spřátelené země

[: a voda plyne, plyne, plyne dlouhé věky,

řeka se kroutí jako modrá šňůrka

a my dva hážem kachnám vprostřed řeky

krajíčky chleba o dvou stejných kůrkách. :]

Na na na ...

Jak málo Pražce

C Dmi

1. Jak málo, málo, málo hlava slouží,

G C Emi

jak málo stačí říct - mám tě rád,

Dmi G C Emi

jak krátký stačí čas, a láska končí,

Dmi G C Emi Dmi G C Emi Dmi G

končí, jiná může začínat.

2. Já trávu slyšel růst a stromy zpívat,

v tu chvíli zvadlé růže čerstvé jsou,

já nevím, proč bych city své měl skrývat,

však přesto láska zmizí najednou.

3. Já tiše ptám se: lásko, chceš se vrátit,

má duše prázdná se vrací ozvěnou,

je snažší rukou mávnout, oči zavřít,

než vracet zpátky film o nás dvou.

4. Na na na ...

D Emi A D F^#mi Emi A D F^#mi Emi A

5. Na na na ... D F^#mi Emi A D F^#mi Emi A

6.=5.

Jak vlastně vypadáš Vlasta Redl

D G

1. Jak vlastně vypadáš, má milá,

Emi A

že ses mně nikdy nezjevila,

D⁷ G

to bych tě svedl po paměti,

Hmi Hmi/A E

takhle jen čmárám po papíře a čas letí.

2. Už prý připomínám netopýra,

jak píšu noci přes kopírák,

a já jen zkouším hlavou dolů

otočit přesýpací hodiny, když nejsme spolu.

3. Až v tomhle životě se minem,

chtěl bych tě najít v nějakém jiném,

ze slabik stloukám pro svou spásu

archu, co za tebou má doplout až do těch časů.

4. Přelívám oceán, má milá,

a láska by mě vykoupila,

nevezmou mě nikam jednoduše,

do nebe ani do pekla jen s půlkou naší duše.

D G Emi A

*: Jak vlastě vypadáš, má milá ...

Jaká je Lokálka / E. Ricardi, L. Albertelli

G Hmi C D G Hmi

1. Je, jaká je, tak mě náhle kopla do klína,

C D G Hmi

moje tvář má barvu albína,

C D G Emi C D G Emi

ať mně to už víckrát nedělá, chápu, že je ráda veselá,

C D G Emi C D

jenže jinak, než chci já.

2. Je, jaká je, trochu dítě, trochu mužatka,

řídké vlasy maj' punc pozlátka,

chvíli něžná, chvíli upjatá, jak je štíhlá, jak je baňatá,

jenže jinde, než chci já.

3. Je, jaká je, samý Lybar, pod ním blondýna,

téměř do patnácti nevinná,

její minulost je pohnutá, chvíli křičí, pak zas nedutá,

vždycky jindy, než chci já.

4. Je, jaká je, tak mě náhle ťukla do tváře

drobnou ručkou s citem kováře,

její krása je prý pompézní asi proto, že je obézní

trochu více, než chci já.

Jako já Samson / Huberťák

G

1. Dlouho jsem čekala, než někdo zastaví,

C D G

na dálnici padal podvečer,

kdo vezme holku, co má nohy bolavý,

C D G

a k tomu ještě srdce, bohužel,

Cmi G

potom brzdy, a když stál,

Hmi Ami D

s úsměvem kluk mi otvíral

G

a svět byl krásnější i za sklem špinavým,

C D G

o sobě mi cestou povídal.

G Ami⁷

R: Jako já do tmy se díval, jako já písničky znal,

D Ami⁷ D G D

jako já smál se a zpíval, jak říkal, tedy aby nezaspal.

2. Kolik jen touhle trasou jezdí šoférů,

jenom náhodou se my dva můžem znát,

život, co přikládal mi spousty malérů,

začal se mi hezkej zase zdát,

jenom blázen chtěl by víc,

mně stačí, že ti můžu říct:

štěstí je hrou, co začla jedním z večerů,

pojď se snažit se mnou neprohrát.

R:

3. Kolikrát ven se ještě oknem podívám,

v ulicích je prázdno ospalý,

už nechci věřit ani věžním hodinám,

čas má kroky hrozně pomalý,

někdy těžko usínám,

když pozdě vracíš se mi sám,

než v nočním tichu uslyším tvůj kamión,

konečně jak dole zastaví.

R:

R:

Jako když se valí kameny Nezmaři

Ami Dmi Emi Ami

1. Jako když se valí kameny, jako když na zeď hážeš hrách,

Dmi Emi Ami(F)

jako stromy bleskem spálený, jako smutek na marách.

2. Jako měsíc ve svém zatmění ke mně zády točíš se,

milovali jsme se k zbláznění, čas však i tebe odnese.

Dmi E

R: Copak jsem ti dala málo lásky,

Dmi E

už ti víc nemůžu dát,

Ami Dmi

schovám si naše předsmrtný masky

Emi Ami

z dob, kdy jsme se mohli smát.

3. Toužila jsem ve svých životech vyhrát aspoň jednu z cen,

teď chodím jako kočka po plotech a zkouším seskočit na zem.

4. Chtěla bych říct, jak tě postrádám, snad jsi mi uměl něco dát,

ty hezký dny teď znova poskládám a zavřu do šanonu ztrát.

Ami Dmi

R: + [: schovám si naše předsmrtný masky

Emi Ami

z dob, kdy jsme se mohli smát ... :]

Jako kotě si příst Jiří Grossman

C F C

1. Měsíc snílek stoupá nad skalou

G

a zpívá si svou píseň pomalou,

C F

je podobná té, co jsem složil sám,

G C

tak poslouchej a nehleď k hodinám.

C F C

R: Jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou,

D⁷ G

málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou,

C F

jedním z nich je náruč tvá, a tudíž máš už znát,

C G C F C G

že jak kotě si příst a víčka mít zavřená chtěl bych rád.

2. Dnešní noc je stokrát ztřeštěná

a doznám, že jsem šťastný, že tě mám,

už vítr vlahý stopy bázně svál,

tak můžu říct, co léta jsem si přál.

R:

3. Nevyznám se příliš v lichotkách

a občas se tak stydím, že bych plách',

za blízký strom se ukrýt, a pak vím,

že bych šeptal, ovšem hlasem dunivým:

R:

C F C F C F C F

*: Tap ta da ...

Jako pár chromejch koní Poutníci

Ami

1. Sednu si na taburet z lýčí

F

a ty na postel z nehorázné něhy,

G

a to spojení z nás zničí,

Ami

tvá tvář je víc než boží

F

i v týhle chvíli, která nemá břehy,

G

a v tom strachu, kdo koho dřív složí,

F Ami

jak ten pár chromejch koní.

2. Tak marnejch jako záře svící

na pláň rozdupanou těmi,

co se milujou jak býci,

kde se v osudovým třesku

řítí touhle věčnou zemí

stáda rozpálenejch mezků,

nejen pár chromejch koní.

3. Těch, co se věčně choulí k sobě,

viní kdekoho z tý zimy,

kdy je v posteli jak v hrobě,

kdy ti nevinní se vzbouří

a ti vinní se vzbouří s nimi,

že se udí v jednom kouři,

jak ten pár chromejch koní.

C G

R: Co polední mu zvoní, když by spal,

C F C

jen dál, jen dál.

C

*: Tak mi podej láhev piva,

Ami

která jediná tu zbyla,

G

která jediná tu zpívá,

C

jen se zvedej, ty mý mládě,

Ami

jsme teď první, v tom je síla,

G

a taky předposlední v řadě,

F Ami

po nás pár chromejch koní.

4. Ti se belhají k svý mezi,

která byla a už není,

a ta ženská z nich je březí,

a nás v kleštích drží sázka,

při zemi to hřmění

a při životě láska,

jak ten pár chromejch koní.

R:

Jakub Nedvědi

1. Let všedních dnů vnímám jak déšť,

kruh lidí a jmen a pravdu a lež,

a hranice snů, v noci den, ve dne noc,

a tu a tam vztek, když je všeho už moc.

A

2. Někde uprostřed mám, tvůj obrázek mám,

vždycky, když bolí den, tak si ho maluju sám,

D A

krásně bílá je smích, černá oči a strach,

E⁷ A

to jak poznáváš svět, slunce, květy a prach.

3. Pojď, ruku mi dej, nechci, abys' šel sám,

možná bude nás víc, řeknem, kdo půjde kam,

do posledních koutů týhle planety říct,

že nad lásku není, že nic není víc.

4. Let všedních dnů vnímám jak déšť,

kruh lidí a jmen a pravdu a lež,

a bezmocně koukám, jak všemu jdeš vstříc,

vždycky zakopneš dřív, než stačím ti říct"

D A

5.=3. + [: do posledních koutů týhle planety říct,

E⁷ A

že nad lásku není, že nic není víc ... :]

Jakubovi Slávek Janoušek

A G

1. Ta tečka v dáli, to není loď,

A G

to odplouvá rok mého narození,

G^# F^#

s kulatými okýnky,

G F

maškarní rok mého narození,

E

rok tancující a asketické naděje

D

ve znamení budoucího komfortního života.

F G A

A člověk se do života vrhá výhradně po hlavě,

F G

jó, dokonce jsem se o tobě nejdřív dozvěděl,

A

že vlasy máš tmavé,

F G A

úplně nejdřív přicházejí v bolestech na svět vlasy,

F G A

proto taky první, už bez bolestí, odcházejí,

F G E

naprosto poznenáhlu, jak dým.

A G

R: Jakube, Kubo, Jakoubku,

A G

přesívám peří holoubků,

F G A

copak si pro tebe připravil svět,

F G E

copak si pro tebe připravil svět?

2. Ta tečka v dáli, to není loď,

to odplouvá rok tvého narození,

s kulatými okýnky,

neklidný rok tvého narození.

Rok absurdní a tápající naděje

ve znamení touhy po obyčejném životě,

a zdá-li se ti, že se ta loď naklání

a mává komínem,

tak to není mávání, to se kymácí zem.

R:

Jantarová země Žalman

Ami C Ami

1. Do splašenejch koní už zase lovci střílí,

C Emi

ulicí je ženou dolů k ohradám,

Dmi Ami

zítra jako vloni, hra je pro ně dohraná,

Dmi Ami

bujný hlavy skloní někam do trávy.

Dmi Ami

R: Krá, až si kabát změní,

Dmi Ami

krá, bílé vrány odletí,

Dmi Ami

krá, v jantarový zemi

F Emi

přistanou v jiném století.

2. Zamčený jsou stáje, kat už hřívy stříhá,

lovčí král je v kapli postý korunován,

sníh pomalu taje, těla stromů se probouzí,

v jantarový zemi bude zas co pít.

R:

Jarmila Pavel Dobeš

G Hmi

1. Jarmila vždycky mi radila,

D⁷ G D⁷

abych pracovní dobu dodržel,

G Hmi

dneska mně ale náramně

D⁷ G

táhlo domů, a tak jsem prostě šel

Emi

Jarmila má totiž dneska narozeniny,

D⁷

proto jsem dnes přišel dříve o dvě hodiny,

G Hmi

na stole sklenice, smích slyšet z ložnice,

D⁷ G D⁷

v předsíni stojí pánské střevíce.

2. Vytahuji z aktovky květiny,

uvažuji, kdo asi přijel z rodiny,

tipuji nejspíše na strýce,

kdo jiný měl by přístup až do ložnice.

Kdo jiný, kdo jiný než strejda z dědiny,

vzpomenul si na Jarmilu, nejsem jediný,

v ruce mám kytici, už stojím v ložnici,

vidím, že nevymřem po přeslici.

3. Kdepak, jejda, není to strejda,

Františku, ty máš boty úplně jak on,

přičemž nechávám prostor úvahám,

vyhledávám optimální tón,

kterým bych oba dva jednak pohanil,

přitom abych nikoho slovem nezranil,

takže jsem chvíli stál, pak říkám:"Krucinál,

tebe bych, soudruhu, tady nehledal."

4. Dodnes mě mrzí, že jsem byl drzý

a že jsem pracovní kázeň porušil,

dřív než o hodinu vypnul jsem mašinu,

čímž jsem rozdělanou práci přerušil.

Oba si mě postavili na kobereček

a to, jak zle mi vyčinili, nedal jsem za rámeček,

z nevěry nedělám závěry,

mrzí mě, že jsem u nich pozbyl důvěry.

Jarní Poupata

F G Ami

1. Už ráno z dálky přišlo k nám a ptáci v oblacích

F Emi Dmi⁷ (G)

si písní otevřeli chrám, kde nemá místo hřích,

Emi Dmi⁷ G^4sus G

to stává se, když v přírodě si najdeš domov svůj,

Emi Dmi⁷ G

co prožil jsi v té spoustě dní, toho nikdy nelituj.

2. Zas lásce otevřel se ráj, tam slunce svítí víc,

a jarem voní celý kraj, tou vůní borovic,

to stává se, když v přírodě si najdeš domov svůj,

co prožil jsi v té spoustě dní, toho nikdy nelituj.

3. Dnes tráva voní jarem jen a rosa hlásí všem,

dnes tráva voní jarem jen a rosa hlásí všem,

že vánek, ale nejen ten, se vznáší novým dnem,

to stává se, když v přírodě si najdeš domov svůj,

co prožil jsi v té spoustě dní, toho nikdy nelituj.

F G Ami F G C Dmi G Ami Dmi Emi G Ami A⁷ Dmi G Ami Dmi F G Ami

Jarní kurýr Miki Ryvola

C F C

1. Dunění kopyt večer slýchávám,

Emi E

údolím jarní kurýr jede k nám,

Ami G F E⁷

v peřejích řeka zvoní a jarem vítr voní,

Ami G F E⁷ Ami

přijíždí jarní kurýr, dobře ho znám,

G

ví, celej kraj to ví:

F G F E⁷ Ami

veze nám jaro v brašně sedlový.

2. Zase jdou krajem vánky voňavý,

vobouvám svoje boty toulavý,

dobře ví moje milá: i kdyby víla byla,

tyhle toulavý boty nezastaví,

mám boty toulavý,

ty ani kouzlem nezastaví.

3. Musím jít, mraky táhnou nad hlavou,

musím jít stopou bílou toulavou,

neplakej, že se ztratím, já do roka se vrátím,

prošlapám cestu domů jarní travou,

víš, ty to dobře víš,

ty moje boty nezastavíš.

Jarní tání Nedvědi

Hmi Emi D

1. Když první tání cestu sněhu zkříží

G Emi F^# Hmi

a nad ledem se voda objeví,

Emi D

voňavá zem se sněhem tiše plíží,

G Emi F^# Hmi

tak nějak líp si balím, proč, bůhví.

G D

R: Přišel čas slunce, zrození a tratí,

G D F^#

na kterejch potkáš kluky ze všech stran,

Hmi Emi

[: Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí,

G F^# Hmi

oživne kemp, jaro, vítej k nám. :]

2. Kdo ví, jak voní země, když se budí,

pocit má vždy, jak zrodil by se sám,

jaro je lék na řeči, co nás nudí,

na lidi, co chtěj' zkazit život nám.

R:

3. Zmrznout by měla, kéž by se tak stalo,

srdce těch pánů, co je jim vše fuk,

pak bych měl naději, že i příští jaro

bude má země zdravá jako buk.

G F^# Hmi

R: + oživne kemp, jaro, vítej k nám ...

Jaro Lokálka / Tomáš Linka, Jindřich Šťáhlavský

Ami C G Ami

1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,

C G Ami

tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás,

C G Ami

dva dny a dvě noci stále padal sníh,

C G Ami

náročný to bylo v těch dobách ledových.

C G

Čtyři stupně pod nulou snad byly, vážení,

Dmi G

a vlaky hned pár hodin nabraly zpoždění,

C G

každou chvíli bez proudu a plyn jen skomíral,

Dmi G Ami

a na jízdní řád se radši nikdo nedíval, byl hroznej mráz.

2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,

když vystrašený soused na okno zaklepal:

"Můj čuník v chlívku leží, v horečkách vyvádí,

já do města bych zajel, snad doktor poradí."

Půjčil jsem mu trabant, a když dveře zavíral,

dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:

"Jeď, brachu, pěkně zvolna, je hrozný náledí,

jsou ojetý gumy, auťák moc nesedí, tak neriskuj!"

3. Soused jen máv' rukou a prudce rozjel vůz,

nevšim' si, že do dveří mi přivřel hubertus,

v kotrmelcích striptýz ještě nikdo neviděl,

když přivedli mě k vědomí, tak jsem se zastyděl.

Moje spodní prádlo nebylo akorát,

od léta už nespatřilo zblízka saponát,

navíc právě vzadu v něm velký otvor zel,

vznikl asi, mrška, jak spad' jsem na ... kostrč, já smůlu měl.

4. Ve chvíli, kdy známí stavěli mě na nohy,

přistál soused na návsi uprostřed výlohy,

skončil tam i s trabantem na gumách ojetých,

je to prý má vina, řekli mi na DI.

Teď soused je můj nepřítel a z auta zbyl jen vrak,

navíc musím šetřit na novej huberťák,

pokuta za gumy mě vyšla na pět set

a zbrusu novou sámošku stavím v akci "Z", a čuník zdech'.

Ami C G Ami

*: Někdy dobrá vůle zkrátka nestačí ...

Jaro Nedvědi

Ami G

1. Přišlo se jaro ptát, co dělám a která se mi líbí,

Ami G

jestli jsem pod rozkvetlým stromem už pusu dal,

C D⁷ G

řek' jsem mu o tobě, a ono přikývlo, jako že príma,

C D⁷ G

do vůně zrození o našem chození jsem mu hrál.

G F^# F E A⁷ D⁷ G

R: Mám rád, mám rád, co víc si můžu přát,

F^# F E A⁷ D⁷

mám rád, mám rád, co víc si můžu,

A⁷ D⁷ A⁷ D⁷ G

co víc si můžu, co víc si můžu přát.

2. Přišlo se jaro ptát, jestli, když umím brát, umím i dávat,

jestli jsem hodnej, něžnej, milej, jak mám bejt,

řek' jsem mu o tobě, a ono přikývlo, jako že príma,

do vůně zrození o našem chození jsem mu hrál.

R:

Jaro Karel Plíhal

C F C Ami Fmaj⁷ G C

1. Jaro začlo nešťastně, jak ostatně vždycky,

F C Ami Fmaj⁷ G C

neslaně a nemastně, zkrátka makrobioticky,

F C G Ami⁷ G

slunce svítí na dámy čtoucí český Burdy,

C F C Ami Fmaj⁷ G C

stejně jak na Saddámy střílející Kurdy.

2. Přišel jsem dřív z oběda, v pokoji hrál Verdi,

načapal jsem souseda, měl gatě na půl žerdi,

jdu do polí za prací a za druhou mízou,

unavený lustrací a parlamentnou krízou.

3. Svítí křídla bělásků, v řece se třou líni,

na tradiční pomlázku s řetězy jdou skini,

čichám děsný aroma, potácím se, blednu,

narazil jsem na Roma, co píchli ho tu v lednu.

C F C Ami Fmaj⁷ G C

4. Jaro začlo nešťastně, jak ostatně vždycky,

F C Ami Fmaj⁷ G C

neslaně a nemastně, makrobioticky ...

Jaro Samson

D

1. Kam letí mraky, kam spěchají ptáci,

to ví jenom vítr, co pírka jim ztrácí,

Ami⁷ D

a básníci po ránu nesmělí,

v podkrovích hnízda a v kalužích žáby,

i dívky, co čápy a vránu k nám vábí,

Emi⁷ A⁷ D

po jedné krátké noci dospějí.

Emi/G Emi/F^# C A⁷

R: Je jaro, je jaro a kvetou podběly,

Emi/G Emi/F^# Emi A⁷

všechny pěkně vzalo a honem někam odjeli,

D

odložím svoje starosti k ledu,

ať škarohlíd má svou škaredou středu,

Emi A⁷ D

já světím svoje modrý pondělí.

2. Kdejakej moula je vážnej jak v lednu,

sám sebe si váží a supluje vědmu

a o životě vlastně houby ví,

pořád by žvanil a bůhvíco řešil,

když padlej jseš na hlavu, klidně si zešil,

totiž, milej zlatej, já vím svý.

R:

Jaro desáté Karel Kryl

Ami G Ami(E)

1. Trs trnů tesá "T" a tyran tleská z trůnu,

(Ami) G Ami

je jaro desáté, jež voní po ocúnu,

Dmi G E

plyš prachu píše po zdech písmena šedivá,

Ami Dmi Ami G Ami F E

ne píseň, pouhý povzdech, který se nezpívá, který se nezpívá.

2. Pláč deště kropí sníh, den vypráví si s Vesnou,

kdo vzdechne po písních, jež nezrozeny zesnou,

jsou léta soudci přísní, jimž slzí nezbývá

pro mrtvé sloky písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

3. Tvar touhy v řezbách sní a ze snů slůvka spřádá,

chlad světa bez básní, jež nikdo nepostrádá,

vlas bardů vzkvetl plísní jak dřeva trouchnivá

nad hroby mrtvých písní, jež nikdo nezpívá, jež nikdo nezpívá.

4. Strach s tichem - dary tmy, jež smíchu pouští žilou,

a tryzna za rytmy, jež buší pod mohylou,

[: jen povzdech plný stesku, když zima tesá "T",

kříž na náhrobní desku pro jaro desáté, pro jaro desáté. :]

Jaro I. Fešáci

Ami C G Ami

1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,

C G Ami

tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás,

C G Ami

zvěř z okolních lesů nám stála u dveří,

C G Ami

mnozí, co se smáli, náhle uvěří.

C G

Z chýší dřevo mizí a mouka ubývá,

Dmi G

nouze, nám tak cizí, se rychle ozývá,

C G

ve stájích je ticho, seno dochází,

Dmi G Ami

pod malými okny bílá smrt obchází, a stále blíž.

2. A potom to přišlo, co muselo se stát,

od údolí k horám začalo všechno tát,

tenkrát přišel soused, a jak mluví, téměř lká:

"Moje žena myslí, že se jara nedočká."

Půjčil jsem mu koně, a když saně zapřahal,

ještě, než se rozjel, jsem ho rychle varoval:

"Nevracej se brodem, ledy už praskají,

nejpozději zítra se na pouť vydají tam v údolí."

3. Už padalo šero, když se navracel,

delší cestou přes most však čas už neztrácel,

kůň se marně vzpínal, dál nechtěl jet,

a, jak jsem mu říkal, pod nimi prasknul led.

Zvíře strachem hnané ty saně strhlo zpět

a nad ním se tam v brodu navždy zavřel led,

hledali ho dlouho, a když zmizel zbylej sníh,

pod mostem ležel na schodech kamenných, kudy měl jít.

Ami C G Ami

*: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...

Jaro II. Fešáci

Ami C G Ami

1. My čekali jaro, a zatím přišel mráz,

C G Ami

tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás,

C G Ami

z těžkých černých mraků se stále sypal sníh

C G Ami

a vánice sílí v poryvech ledových.

C G

Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,

Dmi G

do sýpek se raději už nikdo nedívá,

C G

zvěř z okolních lesů nám stála u dveří

Dmi G Ami

a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.

2. Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,

když vystrašenej soused na okno zaklepal:

"Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,

já do města bych zašel, doktor snad poradí."

Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,

dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:

"Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz

a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"

3. Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,

na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,

trvalo to dlouho, než se vítr utišil,

na sněhové pláně si každý pospíšil.

Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,

kterým bych v té bouři nejel ani sám,

a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,

krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.

Ami C G Ami

*: Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací ...

Jaro na Aljašce K. T. O.

G C G

1. Až jaro na Aljašku zavítá k nám,

A D

hromadu zlata já za zimu mám,

G C G

šampaňský víno si do srubu dám,

C G

až jaro na Aljašku zavítá k nám.

2. S dívenkou krásnou budu tam žít,

čeká na jihu a chci si ji vzít,

mosaznou postel si do srubu dám,

až jaro na Aljašku zavítá k nám.

3. Z těch velkejch plánů nezbylo nic,

já dva roky čekal a moh' jsem snad víc,

teď už je vdaná a co z toho mám,

když jaro na Aljašku zavítá k nám?

4. Nač věšet hlavu: nedá se žít,

šampaňský víno tu sám budu pít,

s partnery svými tu zůstanu sám,

až jaro na Aljašku zavítá k nám.

5.=1.

Jasnovidecká Slávek Janoušek

A G

1. Včera jsem dostal psaní doporučeně,

A G

setřel jsem hlínu z dlaní a podepsal na stěně,

A G A G

káč, káč, píp, píp, chrochty, mňau, křičel celý dvůr,

A G A G

a pošťák uklouzl a řekl "au!", "koko," řekl kur,

A

"děkuji," řek' jsem já, "za psaní," dodal jsem

G A G A

a zvony zněly za lesem, a zvony zněly za lesem.

2. Držel jsem v rukou psaní a koukal zasněně,

razítko hladil dlaní, můj stín totéž - na stěně,

káč, káč, píp, píp, chrochty, mňau, křičel celý dvůr,

a já se rozhlídl a řekl "čau", "koko," řekl kur,

"odcházím," řek' jsem já, "do města," dodal jsem

a stíhač prolít' nad lesem, a stíhač prolít' nad lesem.

A G

R: Vám, milé slepice, vám, milá kachňata,

A G

tobě, milá prasnice, vám, milá kuřata,

A G A

vám stačí buď chlívek, nebo bedna,

G

ej, jenomže mně už ne, už nésu tak mladé,

A G

tož řekli si v úřadě, že už su na řadě,

A G A

já dostal v sídlišti tri plus jedna,

G A

hej, já dostal v sídlišti dva plus jedna,

G A G A G A

hej, la la la ...

3. Už píšu šesté psaní doporučeně,

neteče voda, teče záchod a cosi běhá ve stěně,

křáp-křáp, your money - my life, šusty-křup, celý den řve dům,

a já se rozhlídl a řek':"Jsi hňup!", crrr,

a jó, to k sousedům,

"děkuji," řek' jsem já, "za spaní," dodal jsem

a budík drnčel nad městem, a budík drnčel nad městem.

R: Vám, milé slepice, vám, milá telata,

vám, rozmilé ovce, vám, milá selata,

vám stačí koryto, bedna a chlív,

ej, já pro svou potěchu vylezu na střechu,

někde krev pozbudu, já halekat budu

[: a vás, ovce, naháňat tak jako dřív, :]

ej, la la la ...

A G

*: Své ručky rozhodím a sebú pohodím,

A G A

poletím do oblak, tak ako vták, hej,

G

ručkama rozhodím a sebú pohodím,

A G A

a letěl do oblak, vták "krák-krák" ...

Jasný jak facka Hop trop

Emi D C

1. Tak už to vře a chlapi vostrý jsou jak meče

G D G

a že maj' vztek, tak pijou, co jen trochu teče,

D Ami H⁷

na lodi jak by měla přijít velká bouře,

Emi D C Emi

to, co se děje, skoro podobá se vzpouře.

2. Začal si kapitán, co hrozný tvrdil věci,

za který držet by ho měli v pevný kleci,

říkal, že svět je vlastně velikánská koule,

a nikdo nevěřil mu ani na půl coule.

Emi G D

R: Jasný jak facka, země je placka

Ami G

a kolem dokola jen oceán,

Emi A

do tisíc láter, tvrdil to páter,

C F D

a to je víc než kapitán,

G D

ten když si nahne, hned ho to táhne

Ami G

pořád na západ do Indie,

Emi A

po zlatě prahne, skončí na ráhně

C G

a dýl než tejden nepřežije.

3. Bylo by snadnější než jeho tvrdou hlavu

přesvědčit vorvaně anebo mořskou krávu,

že kdo se jednou vydal do neznámejch proudů,

dostal se zaručeně k poslednímu soudu.

R:

Jdem zpátky do lesů Žalman

Ami⁷ D G C G

1. Sedím na kolejích, které nikam nevedou,

Ami⁷ D G C G

koukám na kopretinu, jak miluje se s lebedou,

Ami⁷ D G Emi

mraky vzaly slunce zase pod svou ochranu,

Ami⁷ D G D

jen ty nejdeš, holka zlatá, kdypak já tě dostanu?

G Emi

R: Z ráje, my vyhnaní z ráje,

Ami⁷ C⁷ G D

kde není už místa, prej něco se chystá,

G Emi

z ráje nablýskaných plesů

Ami⁷ C⁷ G

jdem zpátky do lesů za nějaký čas.

2. Vlak nám včera ujel ze stanice do nebe,

mělo jsi se snažil, málo šel jsi do sebe,

šel jsi vlastní cestou, a to se zrovna nenosí,

i pes, kterej chce přízeň, napřed svýho pána poprosí.

R:

3. Už tě vidím z dálky, jak máváš na mě korunou,

a jestli nám to bude stačit, zatleskáme na druhou,

zabalíme všechny, co si dávaj' rande za branou,

v ráji není místa, možná v pekle se nás zastanou.

R:

Jdou, a tak si jdou Zrcadlo

D G D

[: Jdou, a tak si jdou, jdou, a jedno je, kam,

G D

a tak si jdou, jdou, a tak si jdou dál, :]

Emi A D

uvidíš zas výšku hor a krásu ranních par,

Emi A D A

netíží tě svědomí, co bude zítra a jak dál,

D G D

jdou, a tak si jdou, jdou, a jedno je, kam,

G D

a tak si jdou, jdou, a tak si jdou dál.

Hmi A G D

Z výšky letních mraků se snáší vlahý déšť,

Hmi A G A

závidíš všem ptákům a chtěl byses k nim vznést,

D G D

nést, jen tak se nést, a jedno je, kam,

G D

jen tak se nést a zpívat si dál

Emi A D

písničku o lásce a o všem, co máš rád,

Emi A D A

tvůj hlas v dálce ztrácí se, ty přesto zpíváš dál,

D G D

[: jdou, tvé kroky jdou a ztrácí se hlas,

G D

tvé kroky jdou, tak zpívej si dál, :]

G D

jdou, tvé kroky jdou a ztrácí se hlas,

G D

tvé kroky jdou, tak zpívej si dál ...

Jdou po mně, jdou Jarek Nohavica

D G D

1. Býval jsem chudý jak kostelní myš,

F^#mi G A

na půdě půdy jsem míval svou skrýš,

G D A D

[: pak jednou v létě řek' jsem si: ať,

G D

svět fackuje tě, a tak mu to vrať. :]

2. Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,

zámek jde lehce a adresu znám,

[: zlato jak zlato, dolar či frank,

tak jsem šel na to do National Bank. :]

D G D

R: Jdou po mně, jdou, jdou, jdou,

G A

na každém rohu mají fotku mou,

Hmi G D

kdyby mě chytli, jó, byl by ring,

C G D A G D

tma jako v pytli je v celách Sing-sing.

3. Ve státě Iowa byl od poldů klid,

chudičká vdova mi nabídla byt,

[: jó, byla to kráska, já měl peníze,

tak začla láska jak z televize. :]

4. Pak půl roku nato řekla mi:"Dost,

tobě došlo zlato, mně trpělivost,

[: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš,"

tak jsem na cestě a chudý jak veš. :]

R:

5. Klenotník Smith mi do očí lhal,

dvě facky slíz' a dal, vše mi dal,

[: a pak jsem vzal nohy na ramena,

ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :]

6. Teď ve státě Utah žiju spokojen,

pípu jsem utáh' a straním se žen,

[: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,

já na ně mastím, jen ať mají vztek. :]

R: Jdou po mně jdou, jdou, jdou,

na nočních stolcích mají fotku mou,

kdyby mě klofly, jó, byl by ring,

být pod pantoflí je hůř než v Sing-sing.

Je to děs Hop trop

A D A D A

1. Navštívil jsem přepážku, vyplnil jsem přihlášku,

F^# Hmi F^# Hmi

napsal jméno, stav a věk, a pak přímo pod kolek,

G^# C^#mi E⁷ A

a pak přímo pod kolek číslo bot a domu.

2. Doktor jenom rukou máv', dal mi štempl, že jsem zdráv,

celkově až na hlavu, ale jinak že mám postavu,

jinak že mám postavu, dělám přece v lomu.

A E⁷ A E⁷ D E⁷ A

R: Je to děs, život-pes na mě vyzrál zase,

E⁷ A E⁷ D E⁷

vyhláška dopravní těžká nezdála se,

A E⁷ A E⁷ D E⁷ A

je to děs, život-pes na mě vyzrál zase,

D A D A E A

prachy mi propadly, jsou ve státní kase.

3. Jezdit totiž za tetou chtěl jsem se svou babettou,

teta, co je z Nymburka, mně i sobě do turka,

mně i sobě do turka dává prcka rumu.

4. Teď už aspoň jedno vím: na benzínu ušetřím,

díky tomu poznatku pro maličkou placatku,

pro maličkou placatku skočím do konzumu.

R:

Je ze mě tulák Rangers / R. Sparks

D

1. Je ze mě tulák, je ze mě tulák,

je ze mě tulák, co chodí sám,

mý cesty stojej' za to, vedou všude, kam se dám,

A G

tak se toulám, a tak se toulám,

D A

jednoduchej život mám.

2. Je ze mě tulák, osud mě zavál do New Orleans,

u starý kalný řeky plno správnejch míst,

sbohem jim dávám, sbohem jim dávám,

zpívám si svou píseň sám.

3. Je ze mě tulák, je ze mě tulák,

já měl svou milou, hezkou, věrnou milou,

Bůh je mi svědkem, že jsem ji měl hrozně rád

co mě to nutí, co mě nutí

nikde chvíli nepostát?

4. Má vina: je ze mě tulák, je ze mě tulák,

můj vlak se blíží, můj vlak se blíží,

na trati slyším z dálky smutný pískání

jedu zas dál, jedu zas dál,

nevím, co je stýskání.

D

*: Je ze mě tulák, je ze mě tulák,

od mříží mám vrytý věčný toulání ...

Jedeme za sluncem Roháči

E G^# A E

1. Naši paní domácí, tu může trefit šlak,

H⁷ E H⁷

když v sobotu odpoledne začne houkat vlak,

E G^#

až se jí ty nakynutý buchty připečou,

A E H⁷ E

pak jí cestou na nádraží spustíme tu svou:

E G^#

R: Jedeme za sluncem a holky mávaj',

A E

jedeme za sluncem o kousek blíž,

H⁷ E E⁷ A

jedeme za sluncem, no to je nával,

H⁷ E

kdo umí, pozdraví, třeba "těpic!"

2. Od pondělka do soboty neumí se smát

průvodčí, co léta říká:"Nemám trampy rád,"

když to kluci rozbalí a spustí kontrabas,

zapomene štípat lístky, chytá druhej hlas.

R:

3. Obloha se zamračila, možná bude lejt,

nejsme přece z marcipánu ani žádnej prejt,

známe pana hospodskýho, co je hrozně rád,

když zaplatíme, odcházíme a začínáme hrát.

H⁷ E

R: + nebo "ahoj!"

Jednou budem dál Spirituál kvintet

C F C F C

1. Jednou budem dál, jednou budem dál,

F E⁷ Ami D G D⁷ G F G

jednou budem dál, já vím,

C F C F G Ami

jen víru mít, doufat a jít,

C F C G⁷ C F G G⁷

jednou budem dál, já vím.

2. Cíl je blízko nás, cíl je blízko nás,

cíl je blízko nás, já vím,

jen víru mít, doufat a jít,

cíl je blízko nás, já vím.

3. Jednou přijde mír, jednou přijde mír,

jednou přijde mír, já vím,

jen víru mít, doufat a jít,

jednou přijde mír, já vím.

4.=1.

Jednou zrána Nezmaři / Jim Groce

E A⁷ F^#7

1. Jednou k ránu, jednou snad možná pochopíš, než půjdeš spát,

E C^#7 F^#7 H⁷ E H⁷(E⁷)

že tvý starosti, brácho, ty nespraví žádnej flám.

2. Každej káru tlačí svou, někdo stát ji má před hospodou,

pak říká, že je volný, a neví, že ji táhne dál.

A⁷ E

R: A lodě plují po vlnách moří, vezou náklad, maj' svůj cíl,

A⁷ F^#7 H⁷

když nejdou ke dnu za velkejch bouří, pak znovu napnou plachty svý.

3. Nech drobný, dokud jsou, dokud neproměníš všechnu touhu svou

na laciný pití, ten tvůj drahej špás.

4. Na na na ...

5.=4.

R:

6. Je těžký nocí plout, když plavci nevěří na modrý horizont

a mlhavý ráno jen vítr změní v novej den, C^#mi

A H⁷ E

a mlhavý ráno jen vítr změní v novej den ...

Jednou-dvakrát Karel Kryl

D A⁷ D

Jednou-dvakrát pěkně jsem si nakrad',

A⁷ D

dvakrát-třikrát ještě jsem si přikrad',

G D

nestálo to ani krejcar, uvidíš, snad budu Švejcar.

Jedenkrát Václav Neckář / Harry Belafonte

C Emi F G

1. Jednou se otoč, jen jedenkrát, jenom jedenkrát,

C Emi F G

jednou se otoč, jo, synáčku můj,

C Emi F Fmi

jedenkrát, a jsi malý, jedenkrát, a jsi pán,

C Ami G C

jedenkrát potkáš dívku sladkou jak marcipán,

C Emi F Fmi

jedenkrát, jedenkrát, jedenkrát, jo, jedenkrát,

C Ami G C

jedenkrát potkáš dívku sladkou jak marcipán.

2. Jednou se otoč, jen jedenkrát, jenom jedenkrát,

jednou se otoč, jo, synáčku můj,

jedenkrát, a je ráno, jedenkrát, a jdeš spát,

jedenkrát, a tu dívku hned musíš si brát,

jedenkrát, jedenkrát, jedenkrát, jo, jedenkrát,

jedenkrát, a tu dívku hned musíš si brát.

3. Jednou se otoč, jen jedenkrát, jenom jedenkrát,

jednou se otoč, jo, synáčku můj,

jedenkrát, a je léto, jedenkrát, a je sníh,

jedenkrát, a už slyšíš další dětský smích,

jedenkrát, jedenkrát, jedenkrát, jo, jedenkrát,

jedenkrát, a už slyšíš další dětský smích.